Black metal z Nového Zélandu? Dokud jsem neslyšel v pořadí již druhé studiové album BARSHASKETH „Sitra Achra“, tak jsem ani nevěděl, že se tam něco takového vyskytuje. Celá deska je špinavá, jako neotesaný kámen ostrá, jako by se valilo a nebralo ohledy na posluchače.
BARSHASKETH na 45 minut dlouhé desce předvádí zajímavou formu black metalu, je v určitých částech primitivní a neosekaný, a to prosím neberte nějak špatně. Mě se to naopak líbí, zvuk skvělých bicích a kytarově-atmosférické riffy lahodí mým uším. Sóla od kytar jsou jak pomalá až letargická (to se moc často nestává), tak i zběsile rychlá doplňovaná uřvaným vokálem hlavního mozku kapely Krigeista. Co se týče hlasového projevu, tak občas to je až na moc vysokých pozicích, ale celkově se dle mého názoru jedná o kvalitní výkon.
Možná se sami sebe ptáte, jestli tato kapela vůbec zpomaluje. Ona totiž v celku nezpomaluje, pořád se valí jako velká voda přes údolí Hobitína. Řádí, rabuje a nebere si servítky v ničem. Když jsem skončil s prvním poslechem „Sitra Achra“, tak jsem měl v hlavě prázdno a moje myšlenky byly rozdrceny tímto kolosem.
Během opětovných poslechů jsem začal zjišťovat, že do celého lektvaru jsou přimíchány i nějaké jiné ingredience – trocha post-rocku nebo třeba špetka post-metalu. Není to v melodii, rytmu nebo v něčem takovém, spíše v kompozici dvou delších tracků „Malaise“ a „Sonnets to Orpheus“. Není tam toho tolik, aby to odradilo fanoušky tradičního pojetí black metalu, ale za zmínku to dle mého názoru stojí.
I přesto, že mi toto album způsobilo totální výmaz mozku, tak jsem si ho oblíbil. V jednoduchém, občas až primitivním provedení je určitá krása, která mi je hodně sympatická. V tomto až příliš komplexním světě je čas od času hezké najít něco jednoduchého a zároveň tak okouzlujícího.
Chtěl bych najít podobnou kapelu, která mě zavede do temných zákoutí mé mysli a pak mě zničí, jako to udělali tito pánové. Celý poslech byl jako průchod černým lesem po kamenité cestě, a není to procházka, spíše uspěchaný krok, do kterého se dáváte, když se za vámi něco žene a vy nevíte co. Nějaké neznámé nebezpečí, o kterém jste přesvědčeni, že vás zničí, pokud zastavíte.
Toto album si, dle mého názoru, najde své fanoušky, protože osloví jak tradičně založené fanoušky, tak i ty, kteří mají rádi trochu experimentu. Jak jsem řekl výše, tak těchto pokusů tam není mnoho, ale pozorný posluchač je tam objeví.
