Vzpomínáte si na doby, kdy si každý stěžoval, že je málo koncertů? Pak přišla doba, kdy si pořadatelé koncertů stěžovali, že nikdo na koncerty nechodí. Pak následovala doba, kdy byli všichni tak nějak spokojení. A poslední dobou je koncertů víc než je zdrávo a světe div se, dokonce i pořadatelé jsou spokojení s návštěvností jejich akcí. Je to až k nevíře, jak se vše mění. Minulý týden byl sice slabší, než ten předchozí, ale taky si čtenář našeho webu mohl přijít na své. Velikonoční víkend totiž naší republikou a sousedním Slovenskem projížděla ruská ARKONA a my u toho samozřejmě nesměli chybět.
Vše začalo páteční zastávkou v Praze, kterou jsme sice nepokryli, ale nechyběli jsme další den v brněnském klubu Favál, kam jsem se podíval po velmi dlouhé době. Dříve Favál nabízel zázemí pro velké množství akcí našeho zaměření. Pak se v klubu ale „cosi“ změnilo a od té doby klub funguje spíše pro elektronickou scénu a tu a tam pro nějaký rock či HC. Hned po vstupu do klubu na mě dýchla nostalgie starých časů, když v těchto prostorech hráli třeba Taake, Shining, Horna, Blacklodge a mnoho dalších. Sobotní večer však patřil kapelám pagan a folk metalovým, které sice nejsou úplně mým šálkem čaje, ale furt lepší než sedět doma na prdeli. První kapelou večera byla v Brně již profláknutá banda TORC, která už během mého příchodu servírovala svůj „black core“ všem, kteří na rozdíl ode mě přišli na čas (já dorazil v 18:15). Za poslední dobu jsem tuto pětici viděl už několikrát a jejich živá prezentace ani tentokrát neustoupila ze standardu, který nabídla už jejich předchozí vystoupení. Stejně jako minule v Brooklynu, i tentokrát na Favále kapela představila novou skladbu, která měla živou premiéru. Nový kousek, který je kompletně autorským počinem kytaristy Kuby naleznete i v našich videozáznamech. Jedinou výtku, kterou bych k vystoupení měl, byl zvuk kopáků, které byly trošku přepálené a při sypačkách pohlcovaly vše ostatní pod sebe, nikoliv však nějak výrazně.
Již po úvodní kapele byla atmosféra v klubu velice příjemná a to bylo přítomno tak sto lidí. Během další hodinky stejný počet návštěvníků přibyl a já byl vcelku příjemně překvapen, jaké oblibě se tento typ akce v Brně těší. V pořadí druhým vystupujícím byl projekt REBORN. Musím se přiznat, že toto vystoupení pro mě bylo trošku překvapením, protože z nějakého neznámého důvodu jsem měl za to, že se dočkám opět nějakého náseru. Chyba lávky a to velká. REBORN je projektem stejnojmenného člena bývalého spolku Brotherhood a žánrově se pohybuje ve vodách folkové hudby plné pohanských odkazů. Reborn si na pódium donesl klávesy a kolem něj se usadili dva kolegové se španělkami a během pár minut set započal. Co se pak začalo dít, mě překvapilo. Folkový podklad, doplněný hrou na akustické kytary a čisté zpěvy. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby se po chvíli partička přihlížejících v prvních řadách nezačala do hopsavých motivů postrkovat a během pár okamžiků se dokonce rozjel kotel plný pobíhání a strkání. Tak to jsem ještě nežral. Publikum společně s Rebornem zpívalo a provolávalo texty skladeb a atmosféra houstla a houstla. Neočekával jsem, že se toto vystoupení bude těšit takové oblibě. Po chvíli se oba kytaristé odporoučeli z pódia, kde zůstal jen svalnatý Reborn, pouštící hudbu ze záznamu, držící mikrofón a zpívající a zpívající. Musím podotknout, že jeho hlas i zpěv byl velice příjemný a od člověka takových fyzických propozic bych to nikdy nečekal.
V pořadí třetí vystupující byla ruská formace WELICORUSS, která má své kořeny až v Novosibirsku. Ale již během zvukové zkoušky baskytarista překvapil velice dobrou znalostí češtiny, a jak jsem se později dozvěděl, kapela už nějaký čas žije v Praze. Ale to je vedlejší. Čtveřice oděná do tmavých gotických rób a vokalista napasovaný v jakémsi koženém armoru provedla zvukovku a bez dalšího prodlužování začala. Bubeník pustil samply z notebooku, odklepal začátek a už se jelo. Pro mě to bylo úplně první setkání s touto symfonickou smečkou, ale soudě dle reakcí publika, jsem byl jediný, kdo WELICORUSS neznal. Nejvýraznější složkou jejich hudby byly právě symfonické party, puštěné z notebooku, které mě od první chvíle trošku tahaly za uši, protože byly hodně vysoko. Po čase jsem si na to zvykl a prokousával se i kytarovou a basovou linkou. Musím konstatovat, že kapela měla více sebevědomí než hudebního skillu. Jejich hudba byla zkrátka jen poctivým symfonickým vývarem známějších těles tohoto žánru. Tu a tam vykoukl světlý moment, ale nijak výrazně mě neoslovili. Na druhou stranu jejich frontman hecoval publikum a komunikoval s ním tak, že si je během druhé skladby omotal kolem prstu a všichni mu zobali z ruky vše, co do mikrofonu pronesl. Lehce úsměvně jen působilo, jak neustále měnil mezi ruštinou a angličtinou, protože oba jazyky z jeho úst působily děsně nejistě. Celkově však musím říct, že jejich set na mě působil lépe, než když jsem naposledy viděl třeba Dimmu Borgir.
Čtvrtou kapelou v pořadí a pro mě asi nejočekávanějším vystoupením byli polští PERCIVAL SCHUTTENBACH. Ani ne proto, že v kapele působí tři sličné dívky, ani protože bych je doma poslouchal, ale zkrátka protože takhle kapela umí své živé vystoupení naservírovat tak, jak málo která kapela. A nebylo tomu jinak ani na Favále. Joanna a její grupa již v průběhu večera hýřili dobrou náladou, když na distru prodávali merchandise, ale jakmile se převlékli a vlezli na pódium, jako by se cosi změnilo. Úsměv na tváři vystřídal ironický úškleb, obočí pokleslo do „véčka“ a za tónů první skladby se v klubu rozjelo nefalšované folkové peklo. Rovnou přeskočím k tomu, že toto bylo vystoupení večera, které nepřekonala ani Masha a její grupa o hodinu později. PERCIVAL SCHUTTENBACH zatraceně ví, jak svůj progresivní folk metal prodat a chování publika by se dalo popsat jako „Shut up and take my money“! Hopsalo se, skandovalo, běhalo, strkalo a kdo ví co ještě. Ačkoliv o to vše nebyla nouze i při předešlých kapelách, tentokrát vše doznalo mnohem většího rozměru. Pokud se zaměřím na jednotlivé členy kapely, musím vznést chválu ke každému z nich. Vokalistka Christina neustále uchvacovala svými variabilními vokálními polohami od growlu až po skřeky, za které by se nestyděl ledajaký mužský vokalista. Mikołaj s kytarou pobíhal po pódiu a bylo na něm vidět, že nehledě na okolnosti, si koncert vždy užívá na 110%, a tak v průběhu setu dokonce předvedl lehký striptýz. Joanna nejen hbitě obsluhovala baskytaru, ale její hlavní devízou byl její krásný, lehce heavy metalově znějící vokál, který se taky nebála využít naplno. Neopomenu samozřejmě ani třetí členku kapely Katarzynu, která krom violy po chvíli přebrala od kolegyně baskytaru a bez problémů obsloužila i ji. Zkrátka a dobře, jejich vystoupení bylo po všech směrech výtečné. Plno energie, nasazení, které mohou jiné kapely závidět, profesionální sehranost a interakce s publikem. Pro mě zkrátka vrchol sobotního večera.
Poslední a návštěvníky nejvíce očekávanou kapelou byla samozřejmě ARKONA, která naši zemi navštívila už po tolikáté, že se snad nenajde člověk, co by Mashu a její grupu živě neviděl. Kapela aktuálně brázdí Evropu a představuje své nové album „Явь“, z kterého zahráli několik skladeb (jednu z nich můžete najít i v našich záznamech). Já sám jsem kapelu viděl snad už desetkrát a upřímně musím říci, že už jsem tak nějak jejich vystoupení přesycen a už z nich nejsem tak odvařený jako dříve. ARKONA opět předvedla show, která byla doslova nabitá výbušností a energií, kterou Masha rozdávala plnými hrstmi publiku. Od první chvíle bylo v kotli pěkně rušno a při skladbách jako třeba „Гой, Роде, Гой!“ pot doslova stříkal do okolí. Odezva návštěvníků byla výrazná a tak soudím, že v očích všech, kteří na ARKONU došli, zklamání rozhodně nehrozilo. Když jejich brněnské vystoupení srovnám s některým, co jsem viděl naposledy, působilo na mě mnohem tvrdším dojmem, jako by se kapela snažila více zavděčit svým starším fanouškům. A to jsem i já uvítal. Celkový dojem byl však dobrý a i když jsem původně od Mashy a její grupy chasníků nic nečekal, odcházel jsem spokojen.
No a co říct na závěr? Že byl sobotní koncert více než příjemný ve všech směrech a že mě samotného překvapilo, jak hojná byla účast (podstatně větší než v Praze). Je vidět, že pagan a folk metal se na Moravě stále těší oblibě a lidé si na něj rádi zajdou. Právě proto byla na Favále i tak suprová atmosféra, která se skutečně dala krájet. I já, jako jen okrajový posluchač těchto žánrů, nemám žádnou výtku. Zvuk byl celý večer v normách a jelo se perfektně na čas, jak bylo avizováno. Zkrátka po všech stranách povedený večer.
