1. “Rubicon“ je také název slavné řeky, kterou překročil Caesar, když táhl na Řím, což pro něho znamenalo i jisté započetí nové éry. Symbolizuje zvolení tohoto názvu pro vás něco podobného, tj. započetí nového věku skupiny atd. Nebo je to zkrátka pouze název písničky, který vám přišel vhodný pro celé album?
Pro každou skladbu jsme vybrali jednoslovný název, chtěli jsme, aby byl krátký a přesto vystihoval podstatu. Kontrastuje to s názvy písní na minulých albech, které byly docela dlouhé. Jedno slovo nabízí tolik různých významů, říká tolik věcí, vypráví různé příběhy, a třebaže tento krátký vzhled může být zavádějící, při hlubším zkoumání posluchač vše odhalí. Máš pravdu: názvy mají vždy různé obrazové dimenze; historického a filosofického rázu. Rubikon je starověký latinský název pro řeku v severní Itálii. Vzhledem k římskému právu bylo zakázáno všem generálům překročit ji se stálým vojskem. Právo mělo chránit republiku před vojenským napadením zvenčí. Když Julius Caesar překročil Rubikon v roce 49 před Kristem, pravděpodobně to bylo 10. ledna v římském kalendáři, přičemž ho pronásledoval Pompeus Magnus, porušil právo a způsobil tak nevyhnutelný vojenský konflikt. Porušení římského práva bylo uznáno za velezradu a údajní zrádci byli popraveni. Ceasar řekl: „Alea iacta est“ („Kostky jsou vrženy“). S třináctou legií po jeho boku to byl riskantní podnik. Fráze „překročení Rubikonu“ přežila jako varování každému, aby se nevystavoval nevyhnutelnému nebezpečí…jinak řečeno, překročit bod, ze kterého není návratu. Každý by se měl pokusit překročit svůj vlastní Rubikon. Jak řekl Vergilius: „Audentis Fortuna Luvat“ (Štěstí přeje odvážným).
2. Dá se na „Rubiconu“ vystopovat nějaký koncept?
Melodie, texty, grafická stránka, symboly, krátké, ucelené názvy tvořící soudržný celek – vše má být koncipováno do atmosféry starověkého impéria.
3. Vaše texty jsou z hlavní části inspirovány historickými tématy, jaká je vaše oblíbená epocha? Eventuelně máte oblíbenou historickou postavu?
Fascinují mě všechny historické epochy. Inspiruje mě převážně starověk a středověk. Mám obrovskou zálibu ve starověké historii. Co si pamatuji, vždy jsem se hluboce zajímal o minulost. Jako dítě jsem se převlékal do vojenské výstroje Římanů či Keltů, četl jsem knihy o starověkých kulturách, válkách, sbíral jsem miniaturní vojáčky a maloval jsem přesné historické detaily. V mém pokoji jste mohli najít miniatury Stuky, Bismarcka, Spirfires atd….Spolužáci na základní škole si mě pamatují jako kluka, který vždy maloval historické scény. Zájem o vojenskou historii tkví v tom, že má naše rodina silnou vojenskou tradici. Ale já jsem se nikdy nedal tímto směrem. Sloužil jsem ve stejném výsadkovém oddílu, kde byl můj otec úředník. Ale můj historický zájem se vztahuje i na filosofii a umění. Sbírám práce starověkých spisovatelů jako Tacitus, Plato, Herodotes, Seneca a knihy a DVD, jejichž obsah se vztahuje na historická témata. Oblíbené historické postavy? Mnoho…Obdivuji krále Leonidase ze Sparty za odvahu, se kterou se postavil u Thermopylu tváří v tvář obrovské invazi pouze s hrstkou mužů. Obdivuji posledního římského pohanského vládce Juliana Apostate, který se snažil obnovit slávu starověkého pohanského Říma v dobách, kdy už křesťané totálně převzali moc nad impériem. Byl výborným vojákem, ale také filosofem a milovníkem staré helénské školy. Byl zabit lidmi z vlastních kruhů, kteří podlehli křesťanům. V mé rodné zemi obdivuji umělce jako Rodenbach, Pieter Breughel, Ernest Claes, který zachytil duši vlámských lidí v podobě umění a který patří k uvědomělým lidem naší kultury. Každý stát má své výborné myslitele.
4. Nemohl jsem si nevšimnout textu k písni „Templar“, který pojednává o středověkých válkách o svaté město Jeruzalém mezi "křížem a půlměsícem". Má tato píseň reflektovat i dnešní dění, kdy tato válka v podstatě probíhá také, akorát v jiném hávu? Má toto i poukazovat na nesmyslnost samotných náboženských válek?
Konflikt mezi Východem a Západem je starověkou záležitostí. Kultury různých povah, pravidel a víry jsou určené ke srážkám, když se setkají ve velkém množství. Je to absurdní. Vojáci ze Západu bojují proti neviditelnému nepříteli na středním východě, teroristé z Východu nasazují bomby na Západ. Hlavní rozdíl mezi moderními válkami a starověkými/středověkými konflikty je ten, že lidé ze Západu nejsou poháněni náboženskými, nýbrž politickými záležitostmi, Východní strana je stále mohutně ovlivňována náboženstvím, věří ve válku, ve svatou válku. Také metody jsou rozdílné: starověké/středověké bitvy vedly dvě rozpoznatelné skupiny, které vždy bojovaly na bitevních polích, nyní se přátelé a nepřátelé míchají ve stejných městech a na stejných ulicích. Výhoda v taktice islámských konzervativců je ta, že nenosí uniformy, může to být soused od vedle, který najednou udeří. Vše se zakládá na náhlém teroru. Ve srovnání se starými konflikty, jsou moderní války méně epické.
5. Velmi mě zaujal fakt, že jste vystupovali v tak ortodoxně nábožensky zaměřené zemi jako je Izrael…jaký zážitek to pro vás byl? Jaký byl přístup fanoušků, případně i organizátorů? Měli jste možnost si během této návštěvy prohlédnout alespoň kousek této země?
Je to zvláštní zkušenost hrát ve válečné zóně. Hospoda blízko našeho hotelu, kterou jsme pravidelně využívali, byla bombardovaná několik měsíců poté, co jsme odjeli. Viděli jsme hořící auta a spousty vojáků se zbraněmi na naší autogramiádě. Navštívili jsme také místa, kde obyvatelé mohli změnit stranu tak jako národnost. Vidíte palestinskou a izraelskou policii a často ani nepoznáte, která je která. Koncert byl vyprodaný, nebyli tam žádní fanatici, jenom hudební fanoušci, ale samozřejmě koncert je zjevným cílem útoku. Vše vypadalo mírumilovně, ale nic takové nebylo. Zajímavé. Máme fanoušky v Libanonu, Sýrii a Jordánsku, ale kvůli konfliktům nemohou navštívit náš koncert a nám nebyl povolen koncert v jejich zemi, islámské země nejsou tolerantní k mladým, kteří poslouchají metal. Střední Východ je chaos a také je tento konflikt starý. Lidé nás za tento koncert kritizovali, přestože nemáme nic společného s politikou a ani nepodporujeme určité politické skupiny. Lidé, kteří přijdou na náš koncert nejsou náboženští fanatici, naopak, jsou to právě metaloví fanoušci, kteří milují hudbu. Měli jsme možnost vidět některé staré egyptské ostatky, ale situace v Jeruzalémě je natolik výbušná, že nám bylo doporučeno, abychom tato místa nenavštěvovali, náš neobvyklý vzhled by mohl být značně provokující.
6. Mohli byste ke každému svému předešlému studiovému počinu napsat pár vět z vašeho pohledu? Jak jste s těmi kousky spokojení teď? Jaké máte vzpomínky na natáčení? V jakém jste tehdy byli muzikantském rozpoložení?
Věřím, že každá naše nahrávka, každé album reprezentuje určité období kariéry kapely. A že všechny elementy, které najdete v naší hudbě dnes, jste nacházeli předtím.
The Diabolic Serenades (1994):
Pravděpodobně naše nejtemnější album. Nekompromisně syrový, ale pevný zvuk. Můžeme ho nazvat „Zlým“ albem.
Blasfemia Eternal (1996):
Někdo popisuje „Blasfemia Eternal“ jako naše nejmisantropičtější album. Bylo nahráno ve stejné sestavě jako „The Diabolic Serenades“, také ve stejném studiu, přesto je atmosféra jiná. Můžeme ho nazvat „Nenávistným“ albem.
Fatherland (1998):
Změna sestavy, komplexnější hudební směr. Tak nějak to album přineslo širší rozpoznání. „Fatherland“ bylo album měsíce v anglickém Terorrizeru. Paradoxně se v Anglii špatně prodávalo. Můžeme ho nazvat „Patriotským“ albem.
Dim Carcosa (2001):
Základy k tvorbě „Fatherlandu“ byly podobné jako na „Dim Carcosa“. Hudebně se kapela vyvinula. Můžeme ho nazvat „Progresivním“ albem.
„ Rubicon“ bych popsal jako sjednocení všech prvků A.R., starších i nových. Logicky bylo album nahráno v současné sestavě. Stále se hodně hudebně vyvíjíme. Harmonie mezi starými epickými zvukovými paletami a agresivním metalem dosáhla prozatímního vrcholu. Můžeme jej nazvat „Epickým“ albem.
7. Váš současný label je francouzský Season of Mist. Jak si pochvalujete spolupráci s touto firmou?
SOM je velmi organizovaný label. Byli jsme učarováni faktem, že se podepsali pod takové kulty jako Mayhem, Rotting Christ, Arcturus, Hirax…Jejich distribuce je velmi dobrá, v minulosti fanoušci ze zámoří museli často platit dovozní ceny, aby dostali své album. SOM pracuje jako dobře promazaný stroj a to je nezbytné.
8. Ancient Rites jsou na světě již 18 let, to je vskutku úctyhodné číslo. Jaký je to pocit? Jste stále plni energie jako zamlada? Máte zajisté fanoušky, co s vámi vyrostli prakticky od plenek...
Pozitivní je, že máme stále chuť tvořit, že stále nová krev navštěvuje naše koncerty. Na našem posledním koncertě ve Flandrech to byl jakoby kompletně nový shluk lidí, kteří přišli navštívit naši show. Popravdě poznáváme i fanoušky z raných let kapely, kteří nyní vodí své děti na koncerty. Cítím stále tu samou energii. Jenom můj přístup je profesionálnější z hudebního úhlu, ale to je normální. Vždy jsme kapelu brali seriózně, ale z každého se stává čím dál větší perfekcionista.
9. Tak dlouhá kariéra s sebou musí nést i zákonitě tmavší stránky celé věci. Co ztracené iluze? Setkali jste se v branži i se špínou, pokrytectvím, atd.?
Samozřejmě. Nepřetržitě. Každý potká spoustu parazitů a falešných přátel, kteří pouze chtějí kus koláče, finanční zisk nebo osobní slávu. Čím je kapela známější, tím častěji se setkává s lidmi, kteří se snaží vás zničit a kteří mají skrytý program. Falešné sliby jsou normální rutinou a čím je člověk starší, tím lépe pozná lži. Největší „ztracená iluze“ je, že na konci je celá metalová scéna o $. Velký management nebo label se stará o mohutnou propagaci v mainstreamu, má na svědomí lepší recenze, často je to tak, že „nejsou peníze za reklamu, nebude rozhovor“. Samozřejmě jsou zde opravdové undergroundové časopisy a novináři pracující pro větší magazíny, ale ani jejich ruce nejsou čisté. Děti, jejichž zálibou je manipulace stejná jako ve světě popu. Pamatuji si na jednoho novináře, který mi říkal svůj záporný názor na populární skupinu a následně se jeho názor obrátil na pozitivní, protože label, jehož byla tato kapela, zaplatil časopisu spoustu peněz za reklamu apod. Undergroundová kapela nikdy nedostane stejnou „ochranu“ a může být smetená z povrchu zemského. Byli jsme pozváni na velký festival, ale vystoupit jsme mohli pouze za předpokladu, že jim dáme velké procento z peněz za prodaný merchandise. Co mě nutí k opovržení nad tímto pokrytectvím? Láska k této hudbě a fakt, že je zde stále spousta dětí s názorem, kteří podporují underground.
10. Jak vzpomínáte na úplné začátky? jaké jste měli zázemí, podmínky atd.?
Na úplné začátky vzpomínám jako na „pure“ léta. Kazety, vinyly…kompletní celosvětová undergroundová scéna a vzestup nespočetného množství undergroundových zinů. Žádný label se pod nás nechtěl podepsat, tak jsme vytvořili svůj vlastní malý label „Fallen Angel Records“. Žádný obchod nebo společnost, která by distribuovala náš vinyl, ale my jsem šířili kopie sami skrze poštu. Často jsme hráli v příšerných podmínkách. Nezískali jsme žádnou podporu od mainstream Metalu, ale vytvořila se silná scéna, přišla změna – kompletně nová scéna, kde každý zná každého. Podstata undergroundu: žádní manažeři, velké labely či magazíny…Mentalita „Do it yourself“ (udělej si sám) nás učinila silnějšími. To byl ten důvod, proč jsem nikdy neztratil odvahu, i když se věci zhoršovaly, chtěl jsem i přesto zůstat – sám a bez podpory. Co tě nezabije, to tě posílí. Když je svět proti nám, motivuje mě to dvakrát více – čím více nás bojkotují, čím více nenávistných recenzí obdržíme…Velký britský Kerrang! Magazine o nás napsal, že hrajeme jako „WRESTLING“ s domácím psem, že nosíme špatné oblečení a že máme raději zůstat doma v Evropě, o níž vždy zpíváme. Americký magazín napsal, že zníme jako Bon Jovi. Řecký Metal Hammer napsal na naše poslední album extrémně špatnou recenzi. Norský magazín napsal, že nezníme dost norsky na black metal. Novinářka v nizozemském Aardschok magazínu napsala, že bychom měli raději nechat hraní, atd… Je poměrně humorné vidět, kolik lidí nás nenávidí. Ale zároveň je to inspirace, tahle nenávist a nekonstruktivní kritika. A to je důvod, proč nebereme tento hudební průmysl příliš vážně. Naši práci ano. Hudební průmysl ne. Nikdy se nevzdám svého života, svých přátel. Nikdy se nevzdám, ani kdyby proti mně stál dav. Umřít musíš se vztyčenou hlavou.
11. Zajisté jste procestovali kus světa, na jakém nejexotičtějším místě jste byli? Kde jsou ti největší metaloví maniaci? :)
Pravděpodobně Střední Východ, Afrika a Asie jsou těmi nejexotičtějšími místy, které jsem navštívil. Největší metaloví maniaci? Na to nelze odpovědět, vždy to záleží na regionu. Nebo jak oblíbená je která deska, jak je koncert propagovaný, jaká je situace na scéně, jaký je tu či onu noc nazvučení…například: Hráli jsme v Hamburku v klubu, který byl plný velmi energických lidí…když jsme tam hráli podruhé, klub byl naplněný do poloviny a potřetí byl opět plný. Nelogické. To samé se stalo v Paříži…jednou nezajímaví lidé, podruhé lidé, kteří málem zboří dům.
12. Na "Dim Carcosa" jste stvořili v podobě "The Return" skladbu, na kterou se vysloveně nezapomíná! Evokuje mi tolik smutku, téměř až romantiky. Zdá se mi, že celé toto album je lehce okořeněno nostalgií... Napadá mě tedy, máš nějakou nejoblíbenější skladbu? Nebo alespoň lehce oblíbenější?
Naše hudba je nadýchaná melancholickým soundem a texty. Koneckonců píšeme texty o zapomenutých světech a ztracených starověkých hodnotách, jsou zde smuteční aspekty. Touha po všem, co je navždy ztraceno. Obdiv k lidem, kteří žili velmi dávno. Nebo k civilizacím, po nichž zbyl jen prach vlivem staletích. Existuje široké spektrum emocí a pocitů k tvorbě naší hudby, už dávno to není jen jedna dimenze. Od agrese k melancholii…a vše mezitím… Hudba by měla být o emocích, opravdových emocích. Nic umělého, levného, žádný falešný sentiment. Moje nejoblíbenější skladba na „Dim Carcosa“? Nejspíš to bude „Victory or Valhalla“. Dále mám rád „Ode to Ancient Europe“, „And the Horns called for War“ a „On Golden Fields“.
13. Tatáž otázka k jednotlivým deskám. Většina lidí považuje „Fatherland“ za nejlepší počin z vaší rozsáhlé tvorby…jaké album považujete vy za svůj osobní hudební vrchol?
Z technického a hudebního pohledu je „Rubicon“ nejprofesionálnější, nejkomplexnější a nejzajímavější album a obsahu mnoho různých „vrstev“. Někdo objeví nové detaily při vícerém poslechu nahrávky. Je to album, které potřebuje čas k dozrání v uších posluchače. Je to také nejlépe recenzované album v naší kariéře. Ale jak jsem řekl dříve, věřím ve všechna alba, která jsme kdy nahráli. Je nemožné vybrat mezi nimi „dítě“, každé album má svou vlastní hodnotu a význam bez ohledu na rozdíly mezi nimi. Všechna jsou částí A.R.. Je zcela normální, když kapela vydá alba, která zní rozdílně. Myslím, že to naši kapelu dělá zajímavější. Je jednoduché a bezpečné vydávat stejná alba po dvacet let. Vždy, když jsme vydali nové album, nevěděli jsme, jak ho přijme tisk a veřejnost. Je to dobrá výzva…
14. „Dark Ritual“ – první demo z počátku devadesátých let. Začínali jste jako čtyřčlenná blackmetalová kapela, která texty a ideologii věnovala klasickému tématu té doby – satanismu. Nyní jste se „rozrostli“ a roku 2001 jste vydali první album, které už stálo po lyrické i hudební stránce u viking metalu. Nastiňte nám, jak probíhala tato proměna…
Hudební a lyrický vývoj byl naprosto přirozený. Neustálá progrese jak v hudbě tak v textech. Abych byl upřímný, neřadím nás do viking metalu. Dnes je tento styl velmi populární a spousta lidí nás nachází jenom proto, že naše písně souvisí s nordickými tématy, germánskými předky a také díky epickému charakteru naší hudby. Ale jistě, je to pozitivní. Naše texty ale souvisí také s helénskými, římskými, asyrskými, keltskými a středověkými tématy. Já se skutečně domnívám, že nejdeme zařadit. Nikdy jsme nezněli jako typicky black metalová kapela. Náš zvuk byl vždy autentický. Už od začátku naše texty souvisely s temnými i historickými tématy. Ale vždy jsme následovali svou vlastní cestu, to proto jsme přežili tolik trendů. Upřímně – nic, co děláme není inspirováno vnějšími elementy. Když poslouchám metal, vždy je to ze 70. a 80. let. Jsem spojený s kultovními kapelami. To jsou mé kořeny v metalu a hard rocku. Preferuji je, protože se nevztahují k vnějším vlivům. Nemám rád moderní jednání. Musím říct, že přestože jsem měl co dočinění s mnoha hudebními styly, vždy jsem upřednostňoval starou školu, ne proto, že bych se snažil být cool nebo evil nebo true, o to se nezajímám. Je to tím, že mou duši uspokojují originální věci. Mám srdce staré školy. Samozřejmě, že i nové kapely jsou důležité pro scénu, jinak by nepřežila, proto přeji všemu novému kvalitnímu mnoho štěstí. Ale pokud chci cítil adrenaline nebo chci rozbušit srdce, musím si pustit staré nahrávky.
15. Velice omílaná otázka, ale přesto – jak se stavíte k tzv. NSBM scéně? Co pro vás znamená vlastenectví, chováte silné city k vaší vlasti?
Pro mě vlastenectví není o pocitu převahy nad ostatními kulturami, ale uvědomění si své kultury, svých kořenů, tradic a identity, vzdávání pocty předkům…ale také věřím v evropský sen. Dosažení jednoty s ohledem na zachování typických tradic jednotlivých evropských národů. Vždy budu patřit svým rodným Flandrům, ale zároveň se vnímám jako evropský obyvatel. Nezáleží, jestli jsem v Antverpách, Londýně, Římě, Vídni, Praze, Aténách, Stockholmu, Dublinu nebo Paříži, vždy jsem doma. Každá země má historii a kulturu, na níž může být hrdá. Evropa je „starý svět“ a tudíž má každá země staré tradice. Hodně cestuji a mám přátele všude, to mi umožňuje okusit místní kultury a sdílet je. Proto mohu lépe poznat lidské kořeny. Jistě, jsem si vědom rozdílů mezi zeměmi, ale věřím, že toto dělá Evropu barvitější, nazvěte mě naivním, ale jsem idealista. Nejsem politik ani ekonom, jediné, co vím, je že upřednostňuji soustředění a spojení všeho, co nás dělí. Tudíž si přeji, aby tato studená válka mezi Východem a Západem skončila. Berlínská zeď byl politický nesmysl. Proto jsem proti bombardování Jugoslávie, nápad zařadit tuto zem pod USA a palba NATO nutí mé srdce krvácet. Dokonce navzdory občanské válce v této zemi. My všichni jsme děti té samé staré Evropy, mezi námi by nemělo být žádné nepřátelství. Ujasnil jsem to písněmi jako „Mother Europe“ nebo „Ode to Ancient Europa“. Na albech „Fatherland“ a „Dim Carcosa“ se podíleli hudebníci z Holandska, Finska, Německa a Flander. V jiné mé kapele (Danse Macabre) účinkovali hudebníci z Rakouska, Holandska, Finska, Řecka, Flander a Srbska. Věřím, že si svůj „Evropský sen“ ilustruji docela dobře. Mluvím několika jazyky, jen kdybych dokázal mluvit VŠEMI evropskými jazyky. Evropa nabízí tisíce let historie a širokou rozmanitost oslnivých krajin, navždy to bude mou inspirací. Pro mě je vlastenectví upřímná láska ke kořenům, pocity založené na instinktech a původu, ne slepá a prostoduchá forma vlastenectví jako dnešní králové či prezidenti. Nerozpakoval bych se bojovat za Flandry, kdyby naše zem byla napadena a položil bych svůj život za záchranu naší starověké kultury, ale nikdy bych nedemonstrovala za krále č, ale nikdy bych nedemonstrovala za krále či prezidenta a nebojoval bych kvůli materialistickým důvodům nebo něčemu, co souvisí s bohatstvím politiků. Jsem upřímný, když tvrdím, že nejsem zastáncem NSBM scény. Když už poslouchám politicky nekorektní hudbu, je to RAC.
16. Belgie patří taktéž k „malým“ státům Evropy, stejně jako Česká Republika…přesto se zde rodí stále noví a mladí hudební nadšenci, o kapely tedy není až taková nouze. Mohl bys nám doporučit něco z vaší scény, nové i starší kapely, popřípadě zda vás nezaujala nějaká kapela od nás, z České Republiky?
České kapely, které jsem vždy uznával za jejich originální zvuk a identitu, jsou kapely Root a Master´s Hammer. V mé zemi jsou zajímavé kapely, které ale kvůli nedostatku podpory, profesionality a odvahy, brzy zmizí do temnoty. Mám rád mini LP kapely Ostrogoth („Full Moon's Eyes", brilantní Heavy Metal), demo Black Shepherd (primitivní Speed/Thrash se satanistickými texty), Shell Shock (kapela ve stylu Motörhead) a debutní LP kapely Acid (syrový Speed/Heavy Metal). Bohužel již žádná z těchto kapel neexistuje, působily v 80. letech. Ostrogoth se na chvíli znovu zformovali. Shodou okolností jsem je potkal na cestě z Atén do Bruselu. Je to několik let zpátky. Tehdy říkali, že by si rádi zahráli s Ancient Rites, ale poté už jsem o nich neslyšel. Z aktuální scény: většina zní jako skandinávský black a death metal, nebo také jako komerčnější klávesový „gothic“ BM styl. Máme zde mnoho death metalových, grindových a viking metalových kapel. Často postrádají originalitu a kvalitu. Dnešní situace se příliš neliší od situace všude jinde. Demo, které jsem si moc užil, bylo demo kapely Obliveon (R.I.P.), která hrála atmosférický styl (nejvíc se mi líbily klávesové melodie, nehledě na fakt, že klávesisté, kteří tam hráli, byli sezónními hráči v mé gothické kapele Danse Macabre, jeden z nich se také připojil k Ancient Rites). Další kapelou, která mě ohromila, byli Denizen. Skvělý hardrock. Hrát metal v Belgii není snadné. V mnoha zemích dostávají umělci podporu od vlády, být muzikantem je uznávané jako opravdová práce. Tady toho mohou dosáhnout pouze přední mainstreamoví umělci (často ti, kteří ani nehrají vlastní hudbu a nepíší si vlastní texty). Metalová kapela toho může dosáhnout, pokud se jí ujme velký známý label. Tyto labely se většinou podepisují pod kapely z jejich země nebo také pod umělce ze Skandinávie. Ale to nám nemůže zabránit v boji. A musím říci, že jsme si v naší zemi získali docela hodně fanoušků, tím vzrostla naše identita. V ranných letech jsme dostávali více podpory ze zahraničí, ale v minulých letech jsme začali „přesvědčovat“ národní scénu. Ancient Rites byli často bojkotováni ze strany nábožensky a politicky korektních skupin, také mnoho kolegů nenávidělo náš charakter, ale mohu bezpečně říct, že dnes máme mnoho přívrženců, kteří věří v to, co děláme. Stejně jako v životě jsou zde lidé, co nás milují a ti, co nás nenávidí. Ale vždy je to lepší než lhostejnost.
17. V minulých otázkách jsme se často věnovali dobám minulým, teď bych se ráda optala na budoucnost, na vaše plány…mohou fanoušci očekávat nějaký hudební obrat, nebo zůstanete ve „vikingských vlnách“?
Co se týče Ancient Rites, vše je ve hvězdách, nic není nemožné. Osobně bych rád jednoho dne nahrál klasické album, dále kompilaci důležitých skladeb AR ve středověké verzi. Ale také mě láká myšlenka velmi primitivní, ultra syrové nahrávky, extrémnější než kdy předtím. Nikdy jsme dopředu neplánovali náš zvuk, vždy jsme zkusili mnoho variant během natáčení, ale jedno je jisté – nikdy nepropadneme nějakému současnému trendu nebo módě, budeme hrát, co cítíme bez ohledu na to, že nás labely, pořadatelé a lidé budou nenávidět. Kapela bude opravdová sama pro sebe, ne kvůli financím. Raději prodám pět alb, na které mohu být hrdý, než sta tisíce, za které se budu stydět. Vzpomínám si, jak nám byla nabídnuta spolupráce s produkční agenturou, která pracovala s Accept a Lou Reedem. Na oplátku chtěli mít kontrolu nad naším zvukem, kontrakty a rozhodnutími. Jejich nabídku jsme odmítli. Musika by neměla být prostitucí.
18. Takže…to by bylo vše. Moc děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí do budoucna a také mnoho dalších „plodných“ let!
Díky za tuto zajímavou konverzaci a za podporu. Hodně štěstí Mortemzinu. Doufáme, že si opět v blízké budoucnosti zahrajeme v České Republice. Bez obav navštivte náš web:
http://www.ancientrites.be/
Překročte Rubikon.
