Mým druhým recenzovaným počinem pro Mortem se stala „novinka“ (uvozovky vysvětlím následně) od finské kapely BLOOD RED FOG (nebo chcete-li projektu, jelikož se nejvíce na albu podílel především vůdčí člen a hlavní tvůrčí mozek vystupující pod zkratkou B.R.F.) nesoucí název „On Death’s Wings“. Proč jsem při výrazu použil uvozovky? Především z toho důvodu, že většina nahraných stop pochází z let 2008-2009, vokály se poprvé natáčely v roce 2012, ale byly znovu přetočeny na začátku roku letošního. Zpoždění bylo nabráno především díky práci na textech. Ty se točí (jak překvapivě) okolo smrti a různých pohledů na toto tak oblíbené téma v celém metalovém spektru.
Ačkoliv jsem již naznačil, že hlavní zásluhy směřují do rukou protagonisty B.R.F., nemůžu zapomenout zmínit, že basu má na svědomí Desolate (občanským jménem Antti Ojala), působící například ve funeral doomových Lordamor společně s B.R.F. či finských Utgard. Jako host se na albu nakonec objevil Shoo působící v Charnel Winds, jenž nahrál kytarová sóla do dvou skladeb a jeho vklad je velice výrazný. Všechny výše zmíněné kapely jsou celkem úzce provázané, o čemž svědčí i fakt, že živá vystoupení BLOOD RED FOG absolvuje v podstatě kompletní sestava Lordamor.
Hudební náplní desky je melancholický black metal, vedený převážně ve středním či pomalém tempu, ale nechybí ani pro black metal tolik typické blast beaty či rychlá tempa viz například druhá „Black Hole Soul“, která od skočnějšího úvodu přejde k rychlejším částem a prvnímu výraznému sólu, či hned v úvodu první „Blazing Star“. Rychlých pasáží se neštítí na albu použít i vícekrát, ale nejde o nejvýraznější prvek. Průměrná stopáž skladeb dosahuje šesti minut s výjimkou páté poslední „Liberation“, jež má téměř jedenáct minut. Celkové hudební vyznění je postavené povětšinou na riffáži, jež je tvořena volnými beglajty či tremolovými kytarovými stěnami, pod kterými občas jede melodická linka, pokud ne rovnou již zmiňovaná sóla. Výraznou práci na zvuku alba odvádí i relativně vytažená basa. Pro některé bude možná občas těžce identifikovatelná v zahuhlaném zvuku, který sice tak nějak k podobným atmosférickým záležitostem patří, ale zde zbytečně zabíjí práci bicích, jež je většinou pod hradbou strunných nástrojů schovaná, a to především v rychlých pasážích, kdy lze slyšet jen mírné hlučení pod vším tím marastem.
Skladby jsou i přes svou délku spíše jednoduše strukturované, ale svedou vytvořit atmosféru, která dokáže oslovit, byť jsem zpočátku měl celkem problém udržet pozornost, to se však s dalšími poslechy zlepšilo, ale ne natolik výrazně, což se pak projevuje v samotném závěru, tedy u skladby „Liberation“. Tam mi první polovina tak nějak propluje ušima a zvedne se až k závěrečnému výdechu. Z toho mi pak vychází, že nejsilněji kapela zní v prvních dvou skladbách, kdy ještě nemám pocit relativní kompoziční nevýraznosti a jisté monotónnosti. Ve zmíněných skladbách se totiž nachází povícero výrazných motivů a mám i pocit, že skladby mají příběh, někam směřují. Vokál hlavního protagonisty B.R.F. se snaží znít trýznivým dojmem, ale ani tady to na mě tak úplně nefunguje. Je totiž v mém případě občas problém, aby podobný vokál nevyzněl spíše vtipně, ne každému to sežeru i s navijákem. To je však vyloženě subjektivní záležitost.
Musím přiznat, že album „On Death’s Wings“ má pro mě několik výrazných kladů, ale i záporů, které ale zas nepatří k faktům, za které by se patřilo album strhat. Dost motivů je výrazně povedených, ale občas zbytečně utopených v produkci. Absence větší čitelnosti bicích nástrojů taky úplně nepřidá, ačkoliv chápu, že někdo může tento zvuk vyloženě vyhledávat, což může být jedině plus. Za sebe vyloženě čistý zvuk nevyžaduju, ale přijde mi to tady občas opravdu zbytečně utopené. Z mého pohledu mírně nadprůměrné album melancholického black metalu, které však nezanechalo v mých uších výraznější stopu, i když se to rozhodně špatně neposlouchá.
K recenzi poskytl: Saturnal Records
