Pár slov na úvod k našemu poměrně obsáhlému reportu. Letos se nás na festivalu z redakce sešlo poměrně hodně, a proto taky nechybí pohled hned několika redaktorů. Pest.Noir a Moonroot jako akreditovaní reportéři si tedy vzali na paškál celý report, a tak najdete pohled obou z nich na celý festival a k tomu komentáře od Dufaqa, Garmfrosta a Sticka. Pro lepší orientaci jsou samozřejmě redaktoři vypsaní před odstavcem a doufáme, že v názorech redakce se najdete i vy, naši čtenáři.

[Pest.Noir] Rok se s rokem sešel, jsme zase o něco starší, krásnější a přišel čas na každoroční dovolenou. Víkend, na který jsem dlouho čekal, nastal a HELL FAST ATTACK vol. VIII byl konečně tu. Kemp Obora nedaleko Brna hostil tuto veselici již potřetí. Tentokrát jsem zanechal stan doma a využil pohodlí chajdy. A jak to tedy celé vypadalo? Dočtete se níže.

[Moonroot] Na osmý ročník Hell Fastu jsem se těšil hodně dlouho. Sice mě sestava nelákala tak, jako loni, ale i tak jsem se nemohl onoho víkendu dočkat. Chyběla mi v ranku očekávaných kapel nějaká (severská) legenda, jaké minulý ročník zastupovali Setherial. Po uplynutí obou dnů však musím uznat, že se tento ročník vyvedl na výbornou.

[Pest.Noir] Rotting Unholy Black Metal. Tak hlásala vlajka kapely, která celý festival odstartovala. SILVA NIGRA vtrhla na podium a spustila nemilosrdnou palbu, ze které by zčernal i papež, pokud by tam nějaký byl. Zvuk sice nebyl příliš vymazlený a občas se celé jejich snažení transformovalo v hlukovou kouli, ale přeci jenom hráli jako první, takže se s tím muselo počítat. Sestoupilo Slunce, zaprodala se krev, na kofolku se stavil i Socipat. Vše, jak má být.
[Moonroot] Otevřením bran pekelných byla pověřena tuzemská sebranka Silva Nigra. Jejich hudbu jsem si z nosičů nikdy moc nepouštěl, hoši nehrají to, co bych si pustil doma, ale doufal jsem, že naživo mě naladí a jejich hudba zafunguje. Dost možná by tomu tak i bylo, kdyby nebylo zvuku a vše se netopilo v basech. Bicí jsem skoro neslyšel, kytary splývaly v jedno a mně nezbylo, než se chytat alespoň skřehotu a občas slyšitelných úderů na snare.
[Garmfrost] Myslím, že Silva Nigra ten sluneční svit vůbec neprospěl. Ano, výborná muzika, všechno bylo cajk. Ale jak světlo, pozice otevíráka festu a hlavně zvuk dohromady pohřbily jakýkoliv zážitek z této skvostné muziky.

[Pest.Noir] Pro mě velkou neznámou byli litevští JUODVARNIS. Doma jsem si je před festivalem pustil na YouTube a zjistil, že se má jednat o nějaký ten pagan metal. Naživo mě však nezaujali vůbec. Jakýsi prapodivný mix pseudo-post něčeho s folk metalem. Sice to sem pánové měli daleko, ale to nemění nic na situaci, že původně avizovaný Žrec bych viděl 100x raději. Snad příště.
[Moonroot] Popravdě dost špatný zvuk se držel ještě minimálně dalších dvou kapel. U následujících Juodvarnis, kteří byli avizováni na místo Žrec, jsem za to mohl být snad i rád. Celé jejich vystoupení na mě působilo podivně. Pořadatelé by možná udělali líp, kdyby nechali místo v programu volné, než aby hledali náhradu tak narychlo. Než jsem odešel opodál, stačil jsem poslechnout asi dvě/tři písně v podání těchto mladých Litevců. Nejlíp by je asi vystihlo slovní spojení „velmi nepovedený pokus o napodobení Temnozor“. Víckrát už ne. Pro mě nejslabší kapela festivalu.

[Pest.Noir] Slovenští black metaloví experimentalisté ALGOR už byli jiné kafe. Prezentovali skoro celé nové album „Hierofania“ a během songu „Lesovik“ jsem měl na rukou husí kůži, jak hřebíky. Dostavilo se i ono posvátno a byl nám nabídnut pohled na svět v zrcadlech dějin. Svůj prostor dostal i jejich Emperor-song „Mysterium tremendum“ a líbezné „Za onoho času“. Hodiny tikaly a velkou kosmickou iluzí se stala heirofánia. Už jsem se bál, že starých songů se nedočkáme, ale úsměv na tváři mi vykouzlil finální „Čas odplaty“. Povstaňme do boje!
[Moonroot] Na slovenské Algor jsem se oproti tomu vyloženě těšil, „Úder pohanského hněvu“ je pro mě dnes už pomalu legendou a „Hierofánia“ z minulého roku se zdá být silným nástupcem. Naživo však (snad především díky zvuku) na mě nepůsobili zas tak přesvědčivě, viděl jsem je prvně, a tak nemám možnost srovnání, ale dám na slova kolegů, kteří tvrdí, že už je viděli jinde a hrálo jim to daleko lépe. Snad tedy příště.
[Garmfrost] Po nudném a fádním Juodvarnis byli Algor jako živou vodou. Sice se euforie z nedávného vystoupení na Melodce nekonala, ale i tak jsem se tetelil radostí, že jsem se na HFA vydal.

[Pest.Noir] Rovněž jsem už měl tu čest s THE STONE, když stanuli na podzim roku 2011 po boku mocné Inkvizice a kanadských řezníků Revenge. Chvílemi jsem si myslel, že přijeli Sex Pistols revival, když do nás začali hustit svůj punkem načichlý black metal. Ale tak k tomu pivínku, co by ne. Doufám, že až je za další tři roky uvidím (aby se dodržela ona tříletá perioda), tak je snad docením víc.
[Moonroot] Jak pro mě byli Algor mírným (!) zklamáním, The Stone mě naopak svým výstupem naprosto uzemnili a předčili veškerá má očekávání. Rozpoutali na pódiu hotové peklo a jejich energický výstup nechal jen málokoho zcela v klidu. Všechno skvěle šlapalo, zvuk konečně dosáhl akceptovatelné úrovně, vyzkoušel jsem tři místa a byl jsem maximálně spokojený, image kapely fungovala (třebaže se z punčochy přes hlavu stává v poslední době už celkem klišé), Pro mě první silný zážitek.
[Dufaq] The Stone jsem viděl již po několikáté a musím říct, že tentokrát mě jejich set zaujal nejvíce. Agresivní, neurvalé a bavící. Vše bylo, jak má být, a mám dokonce pocit, že měli snad nejlepší zvuk za celý festival.
[Garmfrost] The Stone jsem ještě neviděl a moc jsem ani neočekával. Nicméně jsem si užíval výživnou porci bravurního muzikanství a skvělé šou. Až thrashové kytary s přesnou a velice zajímavou rytmikou dělaly velice dobře mým ouškům, stejně tak bravurní frontman.

[Pest.Noir] Znáte ten pocit, když si myslíte, že něco, co chcete hodně vidět, nemá moc šancí vidět? No, krásně jsem se do toho zamotal, ale to zas tak nevadí. Z Francie se dostavil naprostý black metalový titán Císař a jeho AD HOMINEM. Letmý pohled do kotle prozradil bleskurychle, že sem většina návštěvníku přijela hlavně na tuto kapelu. Rovněž jsem neodolal a jal se pošťuchovat další násilníky v kotli. A jen pro představu: „Planet ZOG“, „Nuclear BM Kampf“, „Total Völkenmord“, „Dictator“, či „Arbeit Macht Tot“. Prostě splnění dalšího hudebního snu. Zenové zahrady se naplnily mírem a láskou.
[Moonroot] Kaiserovo kontroverzní dítě. A taky důvod, proč se spousta lidí na osmý ročník HFA vydala. Pravověrné fanoušky a lehkou nekorektnost některých propriet stranou, byl to masakr! Bohužel jsem neznal tolik skladeb, jako většina přihlížejících. Z alb skutečně znám jen jedno a tak můj zážitek určitě nebyl tolik silný, jako zážitek těch, kteří riffy znali nazpaměť, ale i tak jsem si z jejich prezentace odnesl velmi silný zážitek. Po vystoupení jsem měl možnost pobavit se s kytaristou a prý měli velký problém s odposlechy (především) bicích, dám ale ruku do ohně za to, že to zvládli na výbornou a nikdo z přihlížejících nic nepoznal.
[Dufaq] Ad Hominem byli jednoznačně největším lákadlem festivalu, soudě podle počtu přihlížejících i kotle, který se na ně rozpoutal. Vystoupení splnilo vše, v co jsem doufal, i když nezahráli song, který jsem celou dobu očekával. I tak však spokojenost.
[Garmfrost] Bordel Ad Hominem mě bavil prvních pár skladeb. Pak jsem odešel pryč s tím, že stačilo.
[Stick] Ad Hominem jsou kapelou, kterou jsem sice poslouchal před festivalem několikrát, ale nikdy jsem nevydržel soustředěně u celé stopáže desky. Doufal jsem tedy, že ukážou svou hlavní sílu živě. Tak se taky stalo. Kaiser se svým komandem nezklamal a vystoupení mělo grády, a šlo v mém případě asi o nejuvolněnější pařbu festivalu. Jak je u kapely zvykem už od počátků, nebylo nouze ani o kontroverzi ať už symbolismem, užívanými slogany či chováním některých fanoušků. Z pohledu hudebního však velmi zábavný kolovrátek.

[Pest.Noir] Pak přišlo na řadu nezemské hrození. Švédové ONDSKAPT spustili bouři ortodoxní black metalu, jak jsme na něj z těch končin zvyklí. Tentokrát zůstaly šátky doma (ne jako na koncertě s The One), zvoleny byly kápě. Zvuk byl sice chvílemi jako na houpačce, ale to příznivcům kapely (soudě mým střízlivým pohledem) vůbec nevadilo. Osobně jejich tvorbu příliš naposlouchanou nemám, takže vás nebudu týrat dalším výčtem písní, ale u AD HOMINEM mi to prostě nedalo. Kristův monogram, neboli chíro, zářil jasně z levé půlky scény. XP nemusí být vždy operační systém, jak je vidno.
[Moonroot] Ondskapt pro mě znamenali absolutní vrchol pátečního běsnění. Očekávání byla vysoká a naplnila se všechna. Už úvodní „Feeding the Flames“ mě přivedla do varu. Šílené blasty, melodie, které znám líp než své boty, se prolínaly s divokými šestnáctinkovými riffy. Špinavost, zvrácenost, bestiální agrese. Pravda, že čisté vokály mistra Acerbuse vyzněly kolikrát falešně, nikoliv však teatrálně. Ale vůbec mi to nevadilo, naopak mi to dokonale ladilo s atmosférou a vyzněním jednotlivých písní tak, jak je znám z alba.
[Dufaq] Na Ondskapt sem se těšil, ale mé očekávání bylo výrazně vyšší, než celkový dojem z jejich show. V půlce jsem i uvažoval, že odejdu, neboť mě fakt nudili. Naštěstí si trošku napravili reputaci ke konci, ale i tak z mého pohledu žádná hitparáda.
[Garmfrost] Ondskapt byli jednou z kapel, na které jsem se těšil nejvíc. Taky jsem je ještě neviděl a tak jsem prakticky celý večer šetřil síly právě na ně. Z výsledku jsem byl ale mírně zklamán. Totálně falešné čisté rádobyzpěvy mě tahaly za uši absolutně nemilosrdně. Zvuk byl takový, jaký byl, a tak jste museli hledat, kde uslyšíte co nejvíc. A tak se stávalo, že nebyla slyšet tu jedna kytara, tu druhá. I přes tyto výtky a velká očekávání odehráli Ondskapt dobrý set.

[Pest.Noir] První den uzavírali děčínští SEKHMET. Tradiční kříže byly nachystány v popředí, jen je zapálit. Ale i toho jsme se samozřejmě dočkali. SEKHMET měli výhodu, že hráli ve tmě, což jim přidalo slušnou porci pekelného image. Ve spojení s jejich energickou show to byl nádherné pohled, až z toho jeden dostal chuť na chmelový nápoj a předvádět, jaké grimasy je schopen vyprodukovat jeho obličej. Instrumentálně super, ale nemohu si odpustit jednu menší výhradu k vokálu. Čeština vám sedí líp, jelikož ta angličtina… No, není to prostě ono. Takže songy v mateřštině pak potěšily dvojnásobně, samozřejmě nechyběl punkový nářez Hrob 80. let. Jejich setlist se chýlil ke konci a už jsem si říkal, že by se tentokráte nejelo na kolotoči smrti? Naštěstí i tento vál na nás bafl, a tak jsme se mohli spokojeně odklidit na chatku, kde po tradiční dopitné nás čekala povlečená postel. Slast.

[Pest.Noir] Ráno nebylo zas tak hrozné, jak to obvyklé bývá po noci plné distingované zábavy. Asi je to tím vedrem ve stanu, anebo je ústecký pitný režim, co se přípravy týče, dostatečný. Začalo se zlehka, posnídal se tekutý chléb, koštnul rum a vyhlásilo se... Jdeme raději ke kapelám.

[Pest.Noir] Hardcorem napuštěný black TORC odstartoval sobotní výplach. Pochválit musím především pana kytaristu, který mi dokonce věnoval placku s jejich logem. Škoda, že se někam během dne vypařil. S jejich tvorbou jsem se seznámil až přímo na místě, důstojný otvírák tohoto.

[Pest.Noir] Na tento okamžik jsem se rovněž těšil. Black deathový útok od našich „bratia“ nesoucí jméno INFER byl tu. Antihumánní, nenávistný a sémě smrti rozsévající – takové menu nám bylo předloženo. Dokonce se strhla i menší strkanice mezi uctívači černých riffů. A co se týče jejich času hraní: u této kapely je úplně jedno, zda je noc, či den. Dá se na ně koukat v jakékoliv denní době. Že by příšeří? Kdo ví. Pokud se mi někdy naskytne další příležitost k vidění se s nimi, rozhodně se budu snažit nepromarnit ji.
[Dufaq] Z české a domácí scény mě letos Infer zaujali nejvíce a to nejen proto, že zahráli songy ze své dosavadní diskografie a i dva nové songy, ale hlavně zkrátka proto, že jejich set byl od začátku do konce naprostý masakr!

[Pest.Noir] Na scénu přišlo další želízko reprezentující srbskou hudební scénu. KOZELJNIK. Nemohu se rozhodnou, jestli se mi libí víc oni, nebo jejich další reinkarnace, která na nás útočila ze dne minulého (samozřejmě myslím THE STONE). Každopádně jejich vystoupení nebylo špatné, došel jsem si i blíž, ale potenciál nutící člověka vlítnout do kotle a začít tancovat polku to bohužel nemělo. Takže spíš k poslechu, než k tanci.
[Moonroot] Na Kozeljnik jsem se těšil. Vzhledem k pátečnímu vystoupení The Stone a společného tovaryšstva obou smeček se nabízí srovnání. K tomu bych řekl jen to, že zatímco The Stone fungují skvěle naživo a z desek mě je nikdy moc nebavilo poslouchat, u Kozeljnika to mám přesně naopak.
[Garmfrost] Z The Stone jsem byl v pátek odvařenej, takže jsem byl strašně zvědavej na to, co předvedou Kozeljnik. Hudebně super výživné žrádlo, ale moc mi neseděl zpěv. To je ale jen otázkou vkusu. Evidentně to moc lidem nevadilo. Špinavá černá jízda jak má vypadat.

[Pest.Noir] Oproti tomu pohané BIFRÖST mě bavili víc. Most spojující Asgard a Midgard se ukázal jako pevný, kamenný monument, ne jako prohnilá lávka, která se hodlá každou chvíli s nebožákem utrhnout nebo mu alespoň nabídne zakopnutí o vyčnívající prkno. Opět se jednalo o moji premiéru, jejich tvorbu jsem totiž neznal vůbec. Ve světě je pagan folku spoustu, ale tento rozhodně neurazil. Laťka, kterou nastavili slovenští Infer, však zatím překonána nebyla.
[Moonroot] Velkou neznámou pro mě byli rakouští Bifröst. Jen ze zvědavosti jsem si před festivalem pustil poslední desku a nijak zvlášť mě to nenadchlo, snad krom vokálu a baskytary v prvním songu z poslední desky. Celkem mile mě ale nakonec překvapili. Jako živá kapela fungují skvěle, dav si pobrukoval a pohupoval se v kolenou a já musel uznat, že je to na tu chvíli celkem příjemná změna. Hoši nehrají sice nic světoborného nebo nového, ale proč ne, svůj účel to splnilo.
[Garmfrost] U Bifröst jsem nečekal vůbec nic. Chtěl jsem využít jejich vystoupení k nákupům, pivku a kecání, jakmile ale zaznělo prvních pár taktů, našpicoval jsem slechy a vydal se pod pódium užít si opravdu zábavný folk black. Doma si to nepustím, ale na fesťáku to bylo pravé ořechové.

[Pest.Noir] Za skřehotání vran začali pouštět do světa vlnu nihilismu, poselství ďábla a dalších černě kovových témat italští KULT. Syrový, řezavý black metal. Na něj sice nemám náladu úplně vždy, ale tentokrát přišel v pravý čas. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak by nebylo od věci si toho od nich pustit víc. Kort, když mají na svém kontě jen dvě alba.
[Moonroot] Od Italů s výmluvným názvem Kult jsem si nebyl jistý, co čekat. Hudebně mě bavili, ale poslední deska skýtá krom skvělého hudebního materiálu až odpudivě čistý zvuk, který mě dost odrazoval. Kapela však pod diktátem charismatického Tumulashe zadupala všechny pochyby do země a mně nezbývá, než doufat, že se trochu v budoucnu zamyslí nad produkcí svých desek, protože takhle můžou nově oslovené posluchače, kterých bylo na HFA dostatek, po poslechu v klidu domova stejně lehce ztratit.
[Dufaq]Já Kult vůbec neznal a právě proto se pro mě stali největším objevem festivalu. Když jsem se pohyboval pod pódiem, docela jsem se i bál, abych neutrpěl nějaký šrám od stojanu na mikrofon, kterým se kolem sebe Tumulashe neustále oháněl. Nefalšovaná blacková zábava!
[Garmfrost] Narozdíl od ostatních nesdílím nadšení z italských blackers KULT. Ne že by jejich set byl špatný. Jen mi přišla jejich tvorba stokrát slyšená a taky zaváněla nudou.
[Stick] Sobotním překvapením se pro mě stali italští Kult. Od těch jsem totiž čekal obyčejnou hoblovačku a nakonec jsem dostal poctivou porci pravověrného černého kovu. Mají na kontě dvě alba, z nichž znám především to první a z něj taky zazněla minimálně půlka skladeb. Pravda, možná byla kapela mírně statická, a tudíž ji táhl především charismatický projev zpěváka Tumulashe, jenž do vystoupení dával vše. Chytlavé vystoupení a dost z melodií mi utkvělo bezpečně v hlavě. Určitě doufám, že se s kapelou ještě někde setkáme. Podle všeho mají našlápnuto slušně. Jako bonus za bicí artilerií Gionata Potenti, který nabouchal mimo jiné i poslední split Blut Aus Nord „Triunity“.

[Pest.Noir] KHORS mě však upřímně zklamali. Dřív jsem jejich tvorbu doslova hltal a teď? Před pár lety (společně s Ancestral Volkhves) jsem si s nadšením vychutnal jejich set pro pražské vystoupení, tento rok se však nadšení nekonalo. Mimo jiné zazněla i skladba „Lost Threads“, ale žádné pohanské orgie se nekonaly. A tak jsem se šel raději najíst.
[Moonroot] Poté, co se mi den po konci Hell Fastu vše rozleželo a urovnalo v hlavě, můžu s klidem říct, že byli pro mě pomyslným vrcholem festivalu. Hudební orgasmus! Přitom Khors poslouchám doma z oné východoslovanské black/pagan větve asi nejméně. Chlapi dali do vystoupení neskutečné množství energie, silně jednotlivé motivy prožívali a dělali je tak uvěřitelnými na maximální možnou míru. Atmosféra s napětím by se daly krájet!
[Garmfrost] Na ukrajinské Khors jsem byl rovněž zvědavý maximálně. Ač u nás už hráli, vždy jsem je ke své škodě minul. „Wisdom of Centuries" se mi sice nelíbí ani za mák, na živo ale byli výborní. Nemilosrdně jsem byl unesen do jiného vesmíru. Netuším, co jim to tam řvalo za šílenou fúrii, ale její výkon mě dokonale usadil. Výborné to bylo.

[Pest.Noir] Ze Spojeného království pocházela v pořadí již sedmá kapela tohoto dne. HECATE ENTHRONED, dle umístění na plakátu jeden z headlinerů festivalu. Melodický black/death metal. Nic víc, nic míň. Z mé strany není k tomuto vystoupení potřeba dalších slov, seděla by mi úplně jiná kapela a navíc v tento čas. Kdyby se tak prohodili s Kult (co se herní doby týče), vůbec by mi to nevadilo.
[Moonroot] Celkem rozpolcený jsem byl ohledně vystoupení Hecate Enthroned. Jakožto mladík nostalgicky vzpomínající na dobu, kdy jsem za jejich hudby vyrůstal, jsem se nemohl dočkat. Jakožto zodpovědný (hehe) a soudný člověk jsem měl pocit, že jedinou věcí, která skutečně stojí za poslech, je vše z EP „Miasma“ a pár songů z alba z roku 1997. Potěšili mě skutečností, že se nedostalo písním z nové desky tolik prostoru, kolik jsem předpokládal, a víc pozornosti věnovala kapela staršímu materiálu. Bylo fajn vidět kapelu zas ve formě a s velkým nasazením hrát pro pár desítek lidí, co si je pamatovalo z dob jejich největší slávy, a spoustu zvědavců, kteří měli za to, že je to zcela nová kapela. Ale i když jsem si některé momenty neskutečně užíval, měl jsem celou dobu nebývalou chuť zakroutit tomu skřehotajícímu panákovi krkem, když se dostal do vyšších poloh.
[Dufaq] Já mám pro změnu opačný pohled na věc než kolega Pest. Na HE jsem se neskutečně těšil, protože mě jejich tvorba provázela při mých blackových počátcích a tak k nim chovám velkou úctu. O to víc mě potěšilo, že převážná část setu byla věnována staré tvorbě, z které vybrali ty nejlepší songy. Krom jiného samozřejmě došlo i na aktuální počin a jeden zásek z desky „Redimus“. Na kapele bylo vidět, že je hudba a hraní sakra baví, i když jsou to všichni už postarší tatíci. Ačkoliv festival nabízel velké množství kvalitních vystoupení, HE jsou dle mých měřítek naprostý top.
[Garmfrost] Britští atmosferici Hecate Enthroned mi kdysi zmizeli z povědomí a tak jsem byl rád za připomínku skvělého black metalu. Novou desku jsem neslyšel a ani se z ní moc nehrálo, a tak jsem si s radostí vykřičel hlas při starých dobrých válech. Pro mě se stali asi nejsilnějším zážitkem festu.

[Pest.Noir] Švédská VALKYRJA aneb pro někoho ztělesnění pekla a misantropie. Už je to déle, co jsem je prvně spatřil na turné s Vader a Gorgoroth. Švédské zlo, na které se několik lidí dalo do pohybu. Jak jsem valčík spatřil, nelenil jsem a přidal se. Lidé se však brzy unavili, a tak jsem zůstal jediným, bordel v kotli dělajícím válečníkem. Dokonce se mi povedlo vykoledovat si jeden něžný žďuch do zátylku, po kterém po balistické křivce ode mne odcestovaly brýle. Naštěstí se jim nic nestalo.
[Dufaq]Valkyrja předčila mé očekávání a tak se zařadili v mém osobním žebříčku hned za anglány HE. Set plný energie, běsnění a zla doslova zadupal do země vystoupení Ondskapt z pátečního večera. V porovnání s tím, co Valkyrja předvedla, byli Ondskapt opravdu trapné divadélko.
[Garmfrost] Valkyrja byla dalším důvodem mé radosti a očekávání. Nebylo snadné vystoupit po HE, ale po prvních taktech bylo vymalováno. Trochu mi vadilo vystupování A. L. Vokální projev měl parádní, ale jeho afektovanost a jakoby ožralé klácení mi moc neučarovalo. Ovšem zbytek ansámblu předvedl pěknou divočinu. Když vezmeme v potaz propracovanost jejich skladeb, čekal bych statičtější vystoupení. Souhlasím, že oproti koncertu Ondskapt byli Valkyrja úplně někde jinde.
[Stick] Pro mě jinak nejočekávanější kapelou byli švédští Valkyrja. Ti se u mě za posledních pár měsíců dostali hodně vysoko s celou svou tvorbou. Páteř setlistu večerního vystoupení na Hell Fast Attacku tvořila především poslední deska „The Antagonist’s Fire“, z níž zazněly všechny zásadní skladby. Celá banda podala excelentní výkon a jejich koncert měl pěkně hustou atmosféru. Vrcholem všeho bylo, když se ozvaly tóny snad nejlepšího válu z repertoáru kapely vůbec, a tím mám na mysli „Eulogy (Ill, Poisoned and Wounded), tam byl každý tón absolutně nezemský. Pro mě opravdový top letošního ročníku tohoto skvělého festivalu. Snad se za tam za rok zase sejdeme.

[Pest.Noir] Four black clouds over the Saaz, we are Barbarians - masters of darkness. Je tomu skutečně tak, na pódiu stanuli žatečtí MANIAC BUTCHER a započalo běsnění, opěvující vítězné boje a vládce temnot. Pro mě, hned po Infer, asi kapela soboty, předešlé věci mě až tolik nezaujaly. Přeci jenom už byla pozdní hodina, a tak dav, tou dobou již značně posílen, důkladně podpořil tohoto uzavírače festivalu. Byla vykonána řezničina, jak jest psáno v kodexu Masakr.
[Garmfrost] Vystoupení kultovních Maniac Butcher bylo bezesporu jedním z hlavních taháků. Ne však pro mě. Obavy, jak vůbec budou dnes znít, zdali jim neujel vlak, mi zaměstnávalo jinak těšící se hlavu. Pohled na divnou helmu Barbarudovu mě moc neuklidnil, ale i tak jsem zůstal napnut maximálně. V minulosti mě tvorba MB míjela nahony daleko, ale proč se nemrknout, že. Černá jízda pravověrného metalu rozdrtila lehkověrného Garmfrosta na atomy, které byly vzápětí stmeleny do nové formy života. Totálně unavené publikum by asi už moc neřádilo, ale po té co se do kotle vrhlo pár členů Valkyrja, rozpoutala se skutečně zlá bouře, co zahnala slabé do bezpečné vzdálenosti. Svoji otázku o ujetém vlaku jsem si nezodpověděl, ale k čertu s tím!

[Pest.Noir] Kapely dohrály, ale my ještě na spaní neměli ani pomyšlení, a tak se šlo pokračovat v pití a tanci do naší sluje. Když jsem se poté vypotácel pro ještě jedno, poslední pivínko, všiml jsem si, že venku už se zcela rozednělo, mohlo být nějakých krásných šest hodin. V pivním stanu jsem ještě hodil krátkou řeč s místními přeživšími (debata se točila tušímže okolo suplování chemie a biologie). O čem jiném se taky chcete bavit v půl sedmé ráno, to dá rozum. A tak jsem se konečně doplazil zpět na chatku, kde jsem zcela zničen odložil své tělo do postele. Pomlácené, jak Karlův most po nájezdu Švédů.

Máme tedy za sebou další skvělý festival plný vybraného chování, modřin a velkého množství tekutých nápojů (pšenice!). Zvuk by tedy mohl být (tradičně) lepší, ale člověk nesmí být úplný hnidopich. Děkuji tedy všem organizátorům, kapelám a hlavně lidem, se kterými jsem se zase po dlouhé době viděl. Doufám, že příští rok nebudou žádné komplikace a opět se sejdeme v Oboře.

Kompletní fotogalerii naleznete na našem spřáteleném serveru Xichty.cz.