Jeden z důvodů proč píši recenzi na tuto partičku je jednoduše ten, že sleduji jejich tvorbu delší dobu, řekněme od vydání prvního dlouhohrajícího alba. Píše se rok 2000 a Antaeus hrozí svým prvním dlouhohrajícím počinem pod příhodným názvem „Cut Your Flesh and Worship Satan“. Velmi kvalitní nahrávka na úvod celého putování těchto mladých Francouzů. Pánové z Antaeus nikdy neodmítli vydat společnou desku s jinou kapelou. To zapříčinilo rozvětvení diskografie, jenž je dosti členitá a rozsáhlá hlavně díky mnoha splitům... celkověse jedná snad o 8 split cd…neuvěřitelné. Neviděl jsem moc kapel, která by dokázaly za své působení natočit a vydat tolika alb a sestavit tolika materiálu, natož za tak krátký časový úsek jak je tomu u Antaeus. Hodně zběsilá bilance. Navíc si můžeme přidat další „zářez“...
Z alba „Blood Libels“ mám hodně rozporuplné pocity, nechci říci, že se mi nelíbí, to ne. Když si poslechnete starší alba, pocítíte hladkou celistvost, jedna skladba navazuje na druhou - jakoby ucelený příběh. U novinky je cítit menší neuhlazenost, roztřepenost a nestálost. Tohle u Antaeus maličko nepoznávám. Když zalovím ve své paměti a vzpomenu si na album „De Principii Evangelikum“ běhá mi mráz po zádech. Totální vyhlazení, běsnění toho nejhrubšího zrna, továrna na zlo pracovala dokonale. „Blood Libels“ trošku utrpělo po zvukové stránce, vytratila se čistota zvuku a vokál je tak trochu zasazen do pozadí. Na druhou stranu kapela možná chtěla docílit takto chorobného zvuku, atmosféra přímo vybízí k navléknutí smyčky na krk. Zběsilá rychlost, zvuková palba vycházející ze strun a blan nástrojů. Kytaristé Seth a Servus se s tím opravdu nepářou a produkují kruté zvuky (shluky?) hrou se svými nástroji. Místy dost
složité kytarové riffy a celková komplikovanost skladeb působí roztodivným dojmem. Album je třeba pochopit, naposlouchat desku vícekrát, po každém poslechu objevuji nová a nová místa. Pokaždé jsem něčím víceméně překvapen. Pestré (ne vždy v tom kladném slova smyslu) momenty se objevují po celou dobu poslechu...docela emotivní kousek, místy mám chuť ukroutit si hlavu a občas zase poskočit o skladbu dále. I při dosti zběsilém tempu je častokrát možné zavadit o náznaky melodií - celou deskou prostupují dosti ponuré a dekadentně zapáchající linky, tak charakteristické právě pro black metal pocházející z Francie. V poslední době se zjevila v podzemních kruzích zpráva o ukončení koncertní činnosti kapely. Nikdo z kapely neuvedl důvod tohoto počínání, jen prohlášení o posledním živém vystoupení. Snad jen na čas, možná na stálo (více se dozvíme v rozhovoru). Koncerty Antaeus byly pokaždé hodně šílené, zalíbení kapely v sebeubližování a nenávisti vůči sobě samému jako člověku často dostávalo kapelu k činům, nad kterými rozum pozastavoval činnost. Pití kyseliny a následné zvracení krve…nepříjemná záležitost pro každého člověka, pro Antaeus běžná zkušenost. Toto krvavé představení doprovázeno hudební produkcí Antaeus = naprosto nezapomenutelný zážitek i pro dosti otrlého člověka.
Chtěl jsem ještě připomenout, že vokalista MkM nevyužívá svého hlasu jen jako zpěvu, ale je možné říci, že jeho hrdlo je dalším nástrojem této chásky.
Kdo čekal pokračování klasické dynastie Antaeus, bude mírně zklamaný, avšak kdo čekal masakr, bude potěšen. Antaeus zatím nepřekonali kvalitu svých starších alb, ale naštěstí ani nepoklesli do spodních částí pomyslného žebříčku hodnot.
