[Jacques] Stejně jako posledních pět let patřil i letos první víkend v červenci putovnímu festivalu HRADBY SAMOTY, na kterém letos vystoupila celkem zvučná jména z ambientního, industriálního a noisového rybníku. Na místo jsme s přáteli dorazili okolo čtvrté hodiny, zabydleli se a začali prozkoumávat terén. Samozřejmě jsme museli navštívit různé stánky s merchem. Co se týče jídla a pití, dlouhé fronty jsem nezažil (asi jsem měl opravdu štěstí), k dispozici bylo pivo a limo, k zakousnutí například nakládaný hermelín, opečená klobása, guláš (masový i vege), atd.

Letošní ročník se konal v malebných Rosicích u Brna, konkrétně na zámku Rosice a v přilehlém protiatomovém krytu. Právě na zámku byla první stage: místnost, která zřejmě dříve fungovala jako společenská místnost s podiem, hostila většinou zahraniční jména. Na druhé stage, která byla příhodně umístěna v bývalém protiatomovém krytu, hrála trochu extrémnější hudba (čti výplach uší a veškerých dutin). Atmosféra zámku byla okouzlující a neuvěřitelné uvolněná. Všechno prostě probíhalo v klidu a pohodě. Systém festivalu, který se nesl v duchu „udělej si sám“, na této skoro až rodinné atmosféře přidával.

PÁTEK

[Jacques] Polský one-man projekt ABANDONED ASYLUM otevíral celou festivalovou nálož svým pomalým a melodickým ambientem. Lidé se začali pomalu sunout ke stage až tak v půlce setu, který by podle mého názoru mohl být o kapičku dynamičtější, ale na začátek dobré. Avšak být tam déle, tak tam vytuhnu jak malé dítě ve školce po obědě.
[Splendor] Dost sympatický chill, architektonické projekce, víceméně elegantní temnota, jemné a na začátek také dosti vláčné.

[Splendor] HLUKHARSH (stage 2) pro mě jeden z favoritů celých Hradeb. Rytmický harsh noise od slovenských maniaků hLukáše a Hlukára. Prvoligový teror, který mě velmi mile překvapil. Impresivní show.

[Jacques] Jako druhý se nám na první stage představilo české uskupení PAPRSKY INŽENÝRA GARINA, které mi předtím byli naprosto neznámé, ale jejich vystoupení plné industrialu a noisu mě probralo z letargie. Jejich styl hraní mi přišel jak ze staré školy – jeden bil do kusu plechu, druhý řezal flexou kus trubky a podobně. Právě tyto „nástroje“ způsobily hodinové zpoždění kvůli složitému zvučení, ale osobně se mi jejich set líbil. Jedno z prvních překvapení v Rosicích.
[DragonsAnus] Bolo vidno, že divadelný stage je pre Paprsky Inženýra Garina malý. Ani nie tak pre hudobníkov samotných, ale najmä pre ich inštrumenty, pričom to asi najviac pociťoval spevák v momente, keď skúšal hrať na karbobrúske a uvažoval, do ktorej strany to namieriť, aby nespálil divákov. Stage by bol ale minimálnym problémom. Zvuk sa kompletne vyladil až zhruba v strede vystúpenia, z čoho prvé dva songy boli problémy s mikrofónom na spev a gitary zo začiatku zanikali. Aj keď zahrali Paprsky Inženýra Garina nadmieru dobre (osobne top kapela prvého dňa), doliehala na mňa neuvoľnená atmosféra z pódia.
[Wohma] Já budu pro změnu trochu kritický: ačkoli si Paprsky rozhodně zaslouží body za originalitu a živé podání většiny industriálních pazvuků, v jejich vystoupení mi chyběla sehranost a přesnost. Pravděpodobně to souvisí i s akustickými podmínkami (všiml jsem si, že jeden z pánů perkusistů se často musel chytat podle toho, jak do svého kusu kovošrotu rube jeho kolega), každopádně výsledek nebyl tak úderný, jak by asi měl být. Abych ale nebyl zas jen kritický – pánové úderníci svým trestáním rozličných kovových předmětů i bubínků posluchačů rozhodně přispěli zajímavým dílem do kaleidoskopu účinkujících.

[DragonsAnus] TERRIFYING VISIONS OF HELL som zhliadol iba zbežne, no aj z toho mála, čo som počul, som bol veľmi milo prekvapený. Tento novo vzniknutý projekt (žiaľ bez jedného pôvodného člena) mal ako nápad, tak aj dobre spracovaný koncept, kde to neostáva len pri gitarách. Priestor dostali aj hlasové experimenty či hra na tibetské misky. Prvé vystúpenie tohto projektu bolo nad očakávania a verím, že ich ešte v budúcnosti uvidíme.
[Dufaq] Já se rozhodl jen v krátkosti vyjádřit k pár vystupujícím a TVoH budou první z nich. Nestihl jsem sice celý set, ale i tak musím kluky pochválit za velice „nepříjemný“ set, který se nesl v dark ambientně/funerálně-blackovém stylu a svou různorodostí a experimenty rozhodně překvapil. Od „popíkových“ ploch hlasitého ticha, až po neurvalý zvukový bordel. Super!

[Jacques] Slovenský ambientový a martial industrialový projekt PHRAGMENTS si mě ukradl skoro čtyřicet pět minut. Nečekal jsem tak dynamickou show a už vůbec ne s tak zajímavými nápady. Opravdu jsem stál jak přibitý a vychutnával si set plný martial industrialu nejhrubšího zrna. Toto se klukům opravdu povedlo a myslím, že jsem nebyl sám, kdo jimi byl uchvácen, a proto je také publikum odměnilo celkem zvučným potleskem. Toto pro mě asi bylo největší překvapení pátečního line-upu.
[Splendor] Nadstandardní dark ambient set, který nenudil. Elegantní přechody, jemné nástupy… Já tomu říkám „gotický tune“. Velmi zajímavé sledovat, jak každá další kapela má jiný a zcela autentický sound. Zde byl zvuk daleko jasnější a zřetelnější oproti předešlým kolegům.

[Splendor] KARL KRAUTER ft. NINA (stage 2) - chytlavější prvky v elektronice mají určitě místo na festu, kde je jen samá temnota a zlo, nicméně mně se to moc nesešlo s náladou, asi chyba na mém receptoru. Co se týče programu druhé stage, velmi dobrý nápad zařadit takovou kapelu.
[DragonsAnus] Karl Krauter ft. Nina boli pre mňa najvďačnejším projektom. Dlho som nepočul hluk od srdca a ešte v tak sofistikovanej podobe. Podelená práca v náhodných stretoch, miestami až minimálnych zvukových plôch , veľmi jemne a neuponáhľane gradovalo a výsledkom boli ovácie pýtajúce si ďalší prídavok.

[Jacques] Bohužel BAD SECTOR, který následoval po předchozím výplachu mozku, mě až tak nezaujal. Melodický dark ambient z Itálie na mě byl prostě v tu chvíli příliš utahaný, takže jsem musel jít na vzduch nabrat novou energii. Je to škoda, protože studiově mě jeho tvorba baví, má takový správný temný nádech, který se krásně poslouchá během deštivé noci u okna s pohledem na liják venku, ale tady to, nevím proč, nefungovalo.
[Splendor] Top prvního večera. Audiovizuální porno. Já si přál nějaké kusy z „Transponderu“, to se nepoštěstilo, ale i tak výborné. Tak trochu jsem to čekal, jelikož jsem si projížděl před akcí jeho playlisty z různých vystoupení, a mockrát „Transponder“ nehrál. I tak jsem nadmíru spokojený a hodnotím jeho vystoupení velmi vysoko. Charisma a skill, to je BS.
[Wohma] Ode mě jen krátce k vizuálu: pro mě osobně je projekce velmi, ale velmi vítaným oživeným „neživé“ hudby, a jestli jsem si něco z předešlých Hradeb odnesl, tak právě to, že zajímavá projekce umí udělat z průměrného vystoupení nadprůměrné (případně z nadprůměrného naprosto geniální). Bad Sector na projekci použil snímky z magnetické rezonance, což považuji za vynikající nápad, který ovšem po chvíli začal trochu nudit. I přesto palec nahoru za kreativitu.

[Jacques] Další zničení přišlo s nástupem mnou dlouho očekávaných SUI GENERIS UMBRA, kteří předvedli naprosto skvělou show plnou ambientu zmixovaného s elektronikou, což mě opravdu oslovilo i na jejich posledních dvou deskách. Zpěvačka eLL s uhrančivým pohledem ze sebe dokázala dostat klasický zpěv, skřekot, šepot, prostě úplně všechno. V potemnělém sálu se podařilo vytvořit neopakovatelnou atmosféru. Celá show byla tak krásně propojená a všechno prostě šlapalo jak hodinky.
[Splendor] Poměrné dobrý začátek, ale zbytek byl horší. Teatrální přehnanost, vyumělkovanost. Jinak famózně nazvučený a naladěný buben. Perkuse z jejich hudby dělaly živě o třídu tvrdší záležitost, chvílemi to dostávalo až martial nádech tím tepáním.
[Dufaq] Pro mě jednoznačně vrchol pátečního večera, který byl rušen jen jednou velmi opilou dívkou v první řadě, která měla potřebu vzývat eLL lásku, „zpívat“ o cca deset vteřin před ní a válet se jí u nohou… Opomenu-li tento rušivý faktor, SGU byli naprosto úžasní.
[Wohma] Pro mě také vrchol pátečního večera, ne-li celého festivalu. Zprvu klasický dark ambient se postupně rozjel a zpestřil a dokonce i tanečnice, která většinou působí jako páté kolo u vozu, nebyla rozhodně zbytečná. Poklona směrem ke zpěvačce! Zároveň chápu Splendorovu výtku směrem k teatrálnosti, u mě to sice bylo ještě před hranou dobrého vkusu, ale zatraceně blízko :-).

[Jacques] Abych pořád nedřepěl na první stage, tak jsem se rozhodl kouknout do krytu a zjistil jsem, že tamní nádech industrialu se mi opravdu líbí a nebýt mého strachu z uzavřených prostor, tak bych snad uvažoval o nastěhování se tam. Ale zpět k hudbě. БРАДА (stage 2) je slovenský ambientně noisový projekt, který zajímavě zní, ale dle mého názoru není tak dobře technicky zvládnutý. Navíc v sobě skrývá potenciál, ale v pátek v noci ho bůhví proč nevyužil naplno.

[Dufaq] V mezičase jsem odběhl do atomového krytu, kde sem chytil set DIDAKTIK EM. Přiběhnu do krytu, naběhnu před stůl a projekci a za aparáty nikdo. Až po chvíli jsem zjistil, že borci hrají přímo od „zvukařského“ pultu. Elektronika v různých podobách a zvucích fungovala na pomezí podupávání a křečovitého tance. Rozhodně příjemné zpestření. Škoda, že jsem stihl až téměř konec.

[Jacques] Zakončení pátku jsem si vychutnal Slováky ze 777BABALON a jejich mix black metalu, noisu a ambientu. Set doprovázela videoprojekce, která mě opravdu zaujala. Zřejmě se jednalo o nějaký záznam satanského rituálu (?), žena připoutaná k lůžku a na ní byly kladeny vnitřnosti zvířat (?), pak byla polívána krví, když s ní souložil nějaký příslušník kultu (?). Nevím proč, ale spolu s tou hudbou to ve mně nevyvolávalo znechucení, spíš zájem, i když se jedná asi o hodně pokřivený zájem, ale tak víte jak – žijeme jen jednou. Ale musím vytknout několik věcí – první jest až příliš přepálená kytara, která v některých chvílích opravdu rvala uši. A ta druhá věc se týká zpracování, občas mi přišlo, jako by každý hrál za sebe, jako by nebyli až tak synchronizovaní. Ale jak říkám, tento pocit jsem měl jenom občas. Kolem a kolem to pro mě bylo krásné páteční ukončení.
[Splendor] Zajímavě pojatý projekt, na němž mě víc bavila hudba než projekce. Mimo ambient zazněl i blastbeat, zkrátka pestrý mix prvků, které není jednoduché skloubit. Příjemné zakončení prvního dne první stage.
[DragonsAnus] Pri 777 Babalon som bol zvyknutý na duo. Ako záver prvého dňa vystúpili tentoraz aj s bicími a gitarami. Priznám sa, že mám radšej skôr ten šat Babalonu u akého som zvyknutý, čiže zvuk drastického ambientu, ale predsa len bola to príjemná zmena. Hudobne mi to už miestami prišlo natiahnuté ako večný prechod, no v celku to bol koncert s riadne živým zvukom a autentickou atmosférou, ktorú si užívali ako ľudia pod pódiom, tak aj hudobníci samotní. Veľmi príjemné zakončenie prvého dňa na main stage.

[Jacques] Rád bych obecně řekl něco k druhé stage, je obrovská škoda, že jsem většinu času strávil na té první. Kdykoliv jsem se šel podívat do protiatomového krytu, tak tam hrála zajímavá hudba. Člověk měl také samozřejmě možnost si prohlédnout dvě výstavy obrazů. Krásná práce lokálních umělců.
[Wohma]Zvláště olejomalby od HANNIBALA TRIPETA mě opravdu dostaly. Výborná práce!
[DragonsAnus] Veľmi som oceňoval únik do chladných útrob krytu, kde do skorých ranných hodín (a kým poistky dovolili) hrali DJs zo sound systemu LAZY BASTARDS. Aj keď už hrali pre pár zvyšných mohykánov, ich sety boli energické a nútili rozhýbať už alkoholom oťažené kosti.

SOBOTA

[Jacques] Český projekt s tak trochu poetickým názvem BLAHOSKLONNOST A SHOVÍVAVOST jsem chtěl původně vynechat a ještě se rekreovat u stanu, ale zvědavost mi nedala, a tak jsem nahlédl a nechal jsem se unést vlnou nadmíru zajímavě znějícím ambientem s příchutí industrialu. Opět mé oči k sobě připoutala videoprojekce. Jednalo se o nějaký japonský film, jenž se zřejmě odehrával ve třech rovinách – první byla cesta autem někam, ta volně přešla do druhé dimenze, do nějaké jeskyně s připoutaným člověkem, který má sluneční brýle (lennonky) a místo úst vystouplou násadu na trubku. Poslední místo bylo v poušti, kde se natáčel klip nějaké popové kapely. Celé to zřejmě mělo koncept a la „nic není skutečné a realita je mýtus“. Bylo to opravdu psycho a pro mě druhé velké překvapení celého festivalu. Ta atmosféra občas drásala moji samotnou podstatu.
[Wohma] Toto duo přivezlo asi nejzajímavější pódiovou instalaci vůbec: jakýsi obrácený kyberkříž poskládaný z vysloužilého hardwaru. Tím nejzajímavějším ovšem nebyl ani kyberkříž, ani maska/helma jednoho z protagonistů, pomocí které ovládal linoucí se hluky, ale silně efektované šídlo, které vytvářelo jinak nevídanou paletu zvuků. Povahou mi tento projekt přišel spíše jako něco na druhou stage v protiatomovém krytu, ale vystoupení to bylo víc než zajímavé. Rozhodně milé překvapení a vynikající start sobotního programu.

[Jacques] Tak a je to tady! Můj TOP headliner. Nebo spíše headlinerka. Ano, řeč je o ruském one-woman projektu LAMIA VOX. Ta vydala své debutové album v roce 2010 s názvem „…Intrudoctio“ a na něj navázala v roce 2013 druhou deskou „Sigillum Diaboli“. Většinu lidí Lamia Vox překvapila svým hodně dobrým a silně atmosférickým dark ambientem, který byl ještě podpořen jejím krásným a čistým vokálem. Nehledě na to, že se jedná o velice krásnou ženu. Její čtyřicet pět minut dlouhý set byl většinou složen ze skladeb z posledního alba, ale zazněly i některé skladby z debutu. Dlouhý a intenzivní potlesk byl opravdu zasloužený a výkřik nějakého muže, že jí miluje, byl také na místě. Za mou osobu jednoznačně skvělé vystoupení, a pokud bude možnost vidět tento projekt znovu, tak nebudu váhat ani minutu.
[Splendor] LAMIA VOX naživo chytlavá věc, krásná ženská, v pohodě podmazy, trochu latiny, šminky a je to tam. Jeden z lepších rituálních projektů, přes svoji monotónnost si podržela vysoký standard. Se zavřenýma očima dobrý feel.
[Wohma] Není co dodat, snad jen opět k vizuálu: musím pochválit projekci, která příjemnou (i když řádně temnou) hudbu nejen krásně tematicky doplňovala, ale navíc do ní byla přesně načasována.
[Dufaq] Pro mě bylo vystoupení sličné rusky naprosto magické. Nebudu opakovat co kolegové, ale zkrátka a dobře, velké překvapení a totální okouzlení.

[Splendor] SHIBUYA MOTORS (stage 2) nádherný experimental noise s lidským jekotem, saxofonem. Začátek byl velmi sporný, připadal jsem si, že všichni v sále jsou jakoby opaření a neví, co by. Rozjelo se to a šlo to jen dál a do větších hloubek. Celý set jsem si užil, přesně takovou dávku chaosu jsem v ten moment potřeboval. Borec za samplerama a mašinkama totální zlo, respekt za to, jak zuřivě čaroval s rukama!

[Jacques] Uskupení trefně pojmenované HLUKOVÁ SEKCE (stage 2) pro mě bylo dalším tahákem, který jsem dlouho toužil vidět. Co k tomu více říct? – noise, noise, noise. Feeling protiatomového bunkru tomu ještě přidával nádech zakázaného ovoce jenom pro otrlé, a že jich bylo opravdu hodně. Bylo to tak intenzivní, až došlo k vyhození pojistek a předčasnému konci, ale to vůbec nevadí, i tak to stálo za to.
[Splendor] Hluková sekce byla jedním slovem teror! Noise! Škoda, že to skončilo zrovna v orgasmu. Užíval jsem si to.

[Splendor] SVARTSINN byl další topovka. Elegantní ambient podaný mistrem oboru, audiovizuální dílo složeno z klasik žánru. Temnota, archaické momenty, trocha architektury, detaily. Nejvíc oceňuji, jak nás dokázal do děje pomalu vtáhnout, pak nám ukázat motiv a zase se schovat do ulity, ze které nevychází pranic, slyšíme jen okolní šum. Velmi charismatický jedinec.
[Wohma] U vystoupení Svartsinn se naplno projevila z nepříjemných organizačních potíží letošních Hradeb – absence promítacího plátna. Promítání na klenuté stropy mělo do ideálu daleko a z nějakého důvodu na to nejvíce doplatil projekt Jana Pettersena, jehož projekce opravdu nebyla skoro vidět. Vystoupení se navíc neslo spíše v klidnějším a minimalističtějším duchu, což znamenalo určitý dramaturgický výpadek v živosti na první stage. Osobně mi zkrátka toto číslo vůbec nesedlo.
[Dufaq] Za mě osobně – nuda. J.R. seděl, hrabal se v tabletu a neustále kontroloval projekci, která byla stejně nevýrazná, jako hudba, kterou produkoval. Vskutku mě nezaujal.

[Splendor] RUZOVI KOVBOJI (stage 2) byli opravdu rytmická genocida, řev, samply, noise, všechno dohromady do krkolomných beatů přes hodně silnou aparaturu. Mě to zrovna moc neoslovilo, ale rozšířil jsem si obzory, takto osobitě zpracovaný noise jsem asi ještě neslyšel. Dost brutální, rozhodně nedoporučuji začátečníkům v žánru, kteří se teprve rozkoukávají.

[Splendor] THE DEVIL & THE UNIVERSE největší překvapení festivalu. Pomalý rozjezd, ohrané masky (Milking the Goatmachine atd), kápě. Jenže! Po prvním songu masky odhozeny, jeden borec za Roland drum pad a druhý za vox a klávesy a valil se na nás hodně nasraný mix New Order, Depeche Mode v hodně moderním ritual dark wavu. S přibývajícími songy měnili oba posty, atmosféra houstla a bylo to zajímavější. Poté, co klávesák drapl basu a začali valit hodně tvrdý wave místy až do „stepu“, tak mě dostali úplně. To jsem nevěděl, že ještě dojde na řadu, kdy klávesák zapne rituální podmaz a bude bouchat na tom-tomy od bicích a do toho jeho kolega bude drtit elektro beaty z Rolanda. Wow! Ta energie, hodně zajímavý projekt, naživo kdykoliv znova!
[Wohma] Osobně jsem byl ze setu TD&TU; nadšen. Mé jediné výtky putují k některým opravdu oldschoolovým zvukům, které silně připomínaly nejtemnější období lidských hudebních dějin: 80. léta. Ani to ale nedokázalo zkazit mou radost a nadšení: vystoupení bylo energické, nápadité a různorodé. Ještě teď slyším, jak je masivní zvuková stěna protínána salvami úderů na bicí. Není divu, že se posluchači dostali do varu!
[Dufaq] I já sem byl velice příjemně překvapený. Chvílemi jsem měl pocit, jako by Tábor radosti potkal Safri Duo (když to hodně přeženu), každopádně ze setu bylo cítit nadsázku, radost a energii. TD&TU; to v divadle rozjeli rozhodně nejvíc a tak se není čemu divit, že se i nejvíce pařilo.

[Jacques] Industriálové duo IN SLAUGHTER NATIVES to rozjelo ve velkém stylu a bylo vidět, že publikum ani nic jiného než pořádný rytmický industrial nečekalo. Oba představitelé ukázali, že jsou opravdu projektem hodným ke sledování. Jejich hudba má něco do sebe, ať už to je skvělé technické zpracování nebo až nadpozemský vokál, který ve mně vyvolával mrazení v zádech a husí kůži. Lidé v hledišti si užívali každou minutu, protože na konci následoval skoro až grandiózní a naprosto zasloužený potlesk.
[Splendor] Top všech topů. Hadí, jedovatý vokál vévodil neméně atmosférickým podmazům. Mistři svého řemesla přímo před našima očima. Asi nejočekávanější kapela festivalu předvedla víceméně to, co se očekávalo. Já bych ocenil víc první desku, ale i tak to bylo skvělé. Publikum si vytleskalo a vyřvalo přídavek. Za velkých ovací kapela začne balit, i když by asi ráda ještě jeden song přihodila, atmosféra byla velkolepá.
[Dufaq] Je třeba ISN komentovat? Vrchol festivalu, totální apokalypsa po všech stránkách. Bravo!

[Splendor] MY LIVE EVIL největší úlet festivalu, šílenost na šílenost. Zkrátka,… umění, neomezené umění! Cením tento projekt, jakkoli se Vám šílený bude zdát.
[Wohma] Kdo neviděl, nepochopí. Doteď přemýšlím, jestli lezly šílenější zvuky ze saxofonů, nebo z oněch vodoinstalačních kříženců didgeridoo a pozounu, ale jedno je jisté: Nic šílenějšího (a svým zvrhlým způsobem vtipnějšího) jsem v životě neviděl.

[Splendor] LAZY BASTARDS (stage 2) – po konci na první stage, bohužel nevím název Djs, ale byli top! Začal sypec breakcore nádech, schranz tune, morbid basy, totální peklo, občas to prokouklo víc do tekkna, pak zase víc do nějakého industriálního techna, jak čas postupoval, tak přibývalo breaků a začali nás masakrovat tekknem proloženým speedcorem a vším tímhle možným zžerstvem, byl jsem na vrcholu blaha! Grandiózní zakončení festivalu, který svojí výjimečností překonává v našich končinách kde co. Od chill out ambientu až po speedcore, tomu říkám rozpětí.

[Jacques] Závěrem bych rád řekl, že toto byl vynikající ročník Hradeb Samoty a těším se na další. Organizátoři nezklamali a do Rosic pozvali samá velká jména a já jsem rád, že jsem se mohl účastnit skvělých představení. Jediná věc, která tak trochu zamrzela, bylo nepříliš dobré pivo dokonce i v rámci festivalů. Stanové městečko bylo příhodně umístěno, už jen kvůli stínu pod stromy, což je obrovské plus. Nerad bych se ráno budil, protože ze stanu se stala sauna. Vše ostatní již řekli kolegové, takže děkuji organizátorům za skvělý festival, hutnou atmosféru a show, na které se jen tak nezapomíná.
[Splendor] Celkově hodnotím letošní Hradby Samoty velmi vysoko, přijeli osvědčení matadoři, ale i novější tváře, které dokázaly překvapit. Pokud člověka moc netáhla jedna stage, dokázal se vybít na té druhé. Mírné časové zpoždění nebývalo zvykem, ale dalo se to přežít, pojistky nebyly na tak velký marast někdy stavěné, hehehe.
[Wohma] Také jsem víc než spokojen, ať už s dramaturgií, organizací či příjemnou domáckou atmosférou. Jen prosím už ne Vyškovské pivo!
[Dufaq] I já přidám pár slov k celému festivalu, který opět nezklamal. Divadlo nabízelo výtečná vystoupení a stejně tak kryt, kde se děly neskutečné věci. Škoda jen časových posunů v divadle (hlavně kvůli zvukovkám), což způsobilo nabourání harmonogramu a tím pádem nebylo možné stíhat věci v krytu tak, jak jsem si původně naplánoval. Zvuk byl po většinu setů, které jsem navštívil, vcelku v pohodě, i když na spoustě jsem raději využil špuntů (hlavně v krytu, hehe), které se hodily i večer k usínání. Stanové městečko na dětském hřišti pod stromy bylo zcela výtečné, hlavně kvůli množství stínu. Jedinou větší výtku vznesu proti točenému „limu“, které bylo skutečně hnusné. Krom vody nebylo nic jiného nealko k dostání. Že nebyl nakládaný hermelín moc zaleželý, není zas takový průser, dojeli jsme kvůli hudbě, nikoliv se přežírat, i když to se nám slušně povedlo v místní pizzérii. Podtrženo sečteno, pátý ročník super a já jen doufám, že si pořadatelé tu pauzu příští rok rozmyslí, neboť by to byla velká škoda přerušit tak skvělou tradici. Na druhou stranu, i přes velké množství pozitiv, skvělých vystupujících a všemu okolo se dostavilo něco přes 150 návštěvníků, což je skutečně smutné! Hanba vám všem, co jste zůstali sedět doma na prdeli…

Kompletní fotogalerie je k dispozici na našem spřáteleném serveru Xichty.cz.