Pouhý jeden den po skončení Hradeb Samoty se v pražském Chapeau Rogue konal koncert kultovního uskupení FIRE + ICE. Ian Read, jedna z největších ikon neofolku, se do Prahy dostavil spolu s kapelou hrající irský folk KNOTWORK.
Po neuvěřitelných peripetiích jsem konečně dorazil do Prahy a s kolegou jsme se vydali směrem ke klubu. Loni se v tomto klubu také konala zastávka další neofolkové legendy Douglase P., který sem dorazil se svým projektem Death in June. Byl jsem hodně zvědavý, který z pánů mě na živo osloví víc.
Zklamala mě jedna věc a tou byla účast lidí. V celém klubu bylo maximálně dvacet pět lidí, sice atmosféra byla o to více komorní, ale na druhou stranu, je škoda, že tak málo lidí bylo ochotných dorazit na tak skvělý koncert.
Začátek celé akce byl stanoven na devátou hodinu večerní, to se na pódiu vyrojilo trio KNOTWORK. Houslistka, kytarista a zpěvák/bubeník předvedli krásnou, melancholickou show. Hráli typický irský folk. Zpěvák vždy před každou skladbou řekl, o čem bude a jaký má význam. Dočkali jsme se tak různých balad, například o kohoutovi a slepici, či o kouzelníkovi a jeho přeměnách ve zvířata, aby sbalil krásnou čarodějnici. Můj favorit byla ale balada o rytíři, který umírá a krásná víla ho přijde uzdravit tím, že mu ránu zašije magickou nití. Skvělá atmosféra, skoro jako u táboráku. Bohužel jejich hrací čas byl omezen jen na slabou půlhodinku, což je obrovská škoda, dal bych si více.
Po chvilce se na jevišti opět objevili Knotwork, ale tentokrát tam s nimi byl i Ian Read. FIRE + ICE v celé své magické kráse se dalo do díla. Po úvodním intru jsme se dočkali průřezu celé diskografie, mohli jsme slyšet například „Gilded by the Sun“ z první desky „Gilded by the Sun“ (1992) nebo z další fošny „Midwinter Fires“ (1994) „The Wind That Shakes The Barley“. Po pár minutách celé představení nabralo krásnou atmosféru, kdy jsem skoro až cítil spojení mezi publikem a Fire + Ice na nejintimnější úrovni. Nejvíce ale lidi dle mého názoru ocenili „vypalovačku“ „Call Up the Four Winds“, která měla opravdu grády. Zvláště vokál Ian Reada měl, stejně jako celá jeho persona, zvláštní charisma. Občas hlas jemný jako hlas andělův a občas hlas zvučný jak zvon.
Na přetřes samozřejmě přišlo i nové album „Fractured Man“ z loňského roku, ze kterého jsme se nechali okouzlit úvodní skladbou „Fractured Man“ a pak třeba německy zpívanou „Nimm“. O zvláštnosti celého představení mě přesvědčil hromový potlesk, který na podium Fire + Ice opět vyvolal s přídavkem. Jen mě trochu zklamalo, že „Reaper Man“ nebyla na programu večera.
Abych konečně porovnal koncert Death in June s Fire + Ice, tak musím snad až kacířsky říci, že mě Fire + Ice přišli lepší než DI6. Douglas P. byl odměřený a nevytvořil si takové spojení s lidmi jako Ian Read. Ten před úplným začátkem stál mezi lidmi a s každým prohodil pár slov o hudbě, o společnosti, o čemkoliv. Opravdu dal najevo tu familiárnost neofolku. Hudba prostě lidi spojuje.
Pár slov na závěr: povedený, atmosférický koncert, který bohužel navštívila jenom hrstka lidí. Pokud bude možnost mága Iana Reada vidět znovu, nebudu ani minutu váhat.
