Fanoušky rozpadlého projektu vždy potěší, když se dočkají dalšího alba takzvaně post-mortem. Mluvím o zpětném vydání dříve nahraného materiálu, nikoliv žádného „bestoffu – fuckoffu“ a tak všelijak podobně. Nedávno to byli „Celestial Bloodsheed“, kteří do světa společně se závěrečným koncertem vypustili album „Omega“. Tyto Nory mám sice rovněž rád, ale následující zpráva mě potěšila ještě více. V Německu existovala formace PEST, která se svým albem „Vado Mori“, neboli „umřít na mor“ navždy zapsala do mého hudebního jídelníčku a zasvětila mne do vod syrového black metalu. Stalo se tak roku 2004 a.y.p.s. Následující nahrávku „Tenebris Obortis“ jsem s takovými ovacemi nepřijal, a tak pro mě tato kapela začínala, ale zároveň i končila, právě oním albem, vyvrženým před 10 lety. Uskupení se stejným názvem je více, jistě budete znát ono švédské, ale zde se nejedná o žádný utahaný pseudo metal.
Co se týče alba „Vado Mori“, tak se musím přiznat, že jsem jeho velkým obdivovatelem a jen tak něco toto epidemické dílo vyvolávající všechny krásy a strasti čtrnáctého století nepřekoná. Po nešťastné náhodě roku 2011 – tedy smrti bubeníka Mroka – kapela ukončila svou činnost a vypadlo to, že vyhlídka na další materiál se navždy obalila černým nádorem, který je charakteristický pro jeho dýmějovou podobu. V současné době tato nemoc není zcela vymýcena, v některých rozvojových zemích, či uzavřených ekosystémech, na ni živočichové umírají do dnešních dnů. Ale to jen na okraj, tentokrát nehodlám suplovat biologii.
Z materiálu dříve nahraného tedy vzniklo další a nejspíš i definitivně poslední album, které (soudě dle názvu) má tento projekt asi osvítit naposledy. Nahrávka s poetickým názvem „Buried“ v nás lehce rozpoutá od prvních tónů jak vlnu melancholie a nihilismus, tak bezohledné skotačení blech nakažených bakterií yersinia pestis, které nejprve navštěvují krysy. Ty se díky nedostatečné hygieně a všeobecnému středověkému „bordelismu“ dostanou až do lidských příbytků, odkud je cesta ke člověku více než snadná. No a jak to tehdy asi vypadalo? Stačí se podívat na úvodní motiv alba, na kterém je zobrazený fenomenální obraz Triumf smrti od Brugela. Chápu, že toto dílo je již značně okoukané a v nikom žádnou pomyslnou „novost“ nevzbudí, ale k žádnému jinému projektu se nehodí více. V pravém horním rohu navíc dominuje doktor vyzbrojený pláštěm, kapucí a charakteristickým zobákem, kam se vkládaly vonné byliny, které měly za úkol přehlušit smrad rozkládajících se lidských mrtvol.
Oproti „Vado Mori“ čeká posluchače větší dávka atmosféričnosti, která lehce odsouvá původní raw black metalový ráz. Ale doopravdy jen lehce, stále ho tam je víc než dost. Kytary už nejsou tak řezavé a nacházejí se na téměř stejné lince jako bicí. Nepůsobí však navzájem rušivě. Někdy se však prohodí a jdou dopředu o něco víc. Což rozhodně nepovažuji za nedostatek. A do toho všeho lahodný, trýznivě působící vokál. Prostor se našel však i pro jiné věci, jak tomu v repertoáru PEST již tradičně bývá. Skladba „The Hunt“, neboli pomyslná divoká jízda mrtvých, jakoby ani do konceptu alba patřit neměla, ale člověk, mající o našich severních sousedech nějaké hudební ponětí, rozhodně zaskočen nebude.
Samotné intro nás vtáhne někam do doby, kdy kapela začínala. Temná atmosféra s charakteristickým zahulenějším zvukem, podpořeným oním vokálem, nám přichystá vydatnou porci hudby načichlé jednou z největších katastrof v lidských dějinách. Zcela ojedinělým kusem v celé nahrávce je pak song „Totentanz“, neboli tanec mrtvých. Působí, jakoby byl z úplně jiné doby, než zbytek alba (stejně tak, jako Ara). Že by se vokálu chopil někdo jiný? Je to tedy spíš jakási recitace, každopádně velice silná záležitost.
Nemýlím se zcela, uvedu - li, že by byla poměrně velká škoda, kdyby tito čtyři válečníci temnot nechali tento materiál zakopat bez důstojného Pohřbu, kterým je právě tato bezmála tři čtvrtě hodiny trvající jízda středověkým městem. Oslizlé dlažební kostky, na kterých se bezvládně válejí lidská těla. Na nich hodují vypasení hlodavci. Výrazy šílenství ve tvářích přeživších. Hromady odpadků, zasmrádlé stoky, narychlo zabušené okenice a nekonečné průvody s mrtvými spočívajícími na jednoduchých prknech. Jáma, vápno, další těla. Tak nějak mohla ve zkratce vypadat tato doba. Ano, je to ona romantická doba plná hradů, rytířů a krásných dam. Život nuzného člověka však nebyl nic příjemného. S tím, s kým probíhala večer bujará hra v kostky, se příslušník nižšího stavu mohl setkat následujícího dne, když mu kopal hrob. „Buried“ je tedy závěrečným tancem mrtvých. Tancem, ze kterého živý nikdo neodejde.
Dostalo se tedy před vás album, nabízející písně z různých etap historie PEST. Jedná se bezesporu o kvalitní práci a důstojnou vzpomínku na tento výtečný projekt. Nejlepším albem však pro mě navždy zůstane „Vado Mori“. Pro všechny uctívače je album rozhodně povinnost, ostatním příznivcům syrového black metalu si jej troufám doporučit rovněž.
