Po krátkých dopoledních přípravách jsem vyrazil nejprve vlakem do Žatce a odtud následně jako spolucestující autem do Nýrska, kde se konal letošní ETERNAL HATE FEST. I přes nemilosrdné vedro, které nás terorizovalo celou cestu, jsem se na tuto akci nesmírně těšil. A taky bylo na co se těšit.

Do areálu jsme zavítali kvůli menší zácpě ve Švihově kolem půl druhé odpolední. Je zde vybudováno skvělé zázemí, pořadatel nenechal nic náhodě. Zašli jsme si tradičně na jedno rychlé pivo, a pak započalo stavění stanů. Slovo vedro nabylo nových rozměrů, jelikož během několika minut jsem byl spařený, jak jetel. Zamířili jsme tedy do pivního stanu - nebo spíše pivní boudy - kde jsem netrpělivě čekal na první vystoupení. Posezení zde bylo velice příjemné, být stále na slunci by se nedalo vydržet.

K dispozici byla nabídka místních piv, což každý jistě ocenil, když nemusel lemtat všechny ty gambáče, a tak všelijak podobně. Koutské pivo mi zachutnalo, a tak se s vedrem bojovalo snáze.

Jako první napochodovala na místní jeviště ústecká black metalová formace WYRM a s ní velké očekávání. Jaký asi bude zvuk? Na první vystoupení více než slušný, což mě velice potěšilo při představě performance hlavní hvězdy večera. Je zajímavé, že vždy, když mám s touto kapelou čest na nějakém venkovním festu, tak po celou dobu panuje neskutečná výheň. To také způsobilo, že jsem zašel k pódiu vždy na pár minut, a pak se urychleně odebral zpět do chládku. Na setlistu kapely nechyběly věci jako „Rune Rider“, či „With Hate in Their Eyes“. Slušné vystoupení, jen to vedro…

[Darkangel] ...to vedro a slušné vystoupení Wyrm, kteří vlastně byli náhradou za náhradníky Winselland – Animal Hate. Popravdě mě tahle zpráva potěšila, ústečtí totiž své řemeslo ovládají velmi dobře. Mám jejich tvorbu rád, takže jsem se dobře bavil jak u starších skladeb, tak u věcí z poslední desky, která měla největší zastoupení. V Pestově výčtu chybí určitě skladby „The Fallen“ a hlavně pak hitovka „Ballet for the Antichrist“, které zazněly. Mé třetí živé setkání s touhle kapelou dopadlo opět velmi dobře a celkově jsem spokojený, jen… Wyrm doplatili trochu na to, že hráli první a v tom největším vedru, určitě by si zasloužili pod pódiem více lidí, kteří by je podpořili a pomohli jim udržet koncentraci. Na kapele bylo prostě ke konci znát, že to není ono, jakoby je to nebavilo. Člověk to ale chápe, vedro + nulová odezva od fanoušků = únava a možná i určitý pocit „marné“ snahy. Na Mormovi a Arsay to poznat bylo.

Další kapelou byli rovněž Češi – DRACO HYPNALIS. Rozvinuli svou vlajku, která zakrývala bicí, což mohlo znamenat jediné: bude se hrát s automatem. Na tom není však nic k divení, hraje tak spousta kapel. Automat však občas přehlušoval kytarovou práci. V jejich podání nám byl servírován určitě i kvalitní death metal s množstvím vyhrávek, ale já tento styl hudby příliš ocenit nedokážu. Do toho všeho zněly samply klavírů, či houslí. Na death metalovém festu a v pozdější hodinu by jistě sklidili více ovací.

[Darkangel] Tvorbu Draco Hypnalis neznám a nesleduji, přesto jsem byl kamarádem upozorněn, že by mohli být dobří. Musím říct, že z mého pohledu byli určitě nejtechničtějším spolkem celého Eternal Hate Festu. Jestli by se dalo něčeho litovat, tak absence živého bubeníka, na druhou stranu je ale potřeba říct, že vzhledem k dalším samplům v podobě klavírů a houslí je celkem přirozené, že to trio z Malenovic řeší tímto způsobem, ve skutečnosti by mohl živý bicman i překážet. Na kapele byla vidět obrovská sehranost i lehkost, se kterou svůj progresivní death metal servírovali publiku, jenomže ani oni velký počet lidí od piva nezvedli. Evidentně sem většina fanoušků přišla na něco trochu jiného. Dle mého skromného názoru koncert nepostrádal energii a nasazení, přesto do scénáře tohoto dne úplně nezapadl. Nic ve zlém, ale na takovouhle hudbu potřebuji určitý klid, takže doma na gauči z nosiče bych si Draco Hypnalis asi užil daleko víc a nejspíš to tak i zkusím provést.

1000 BOMBS byli třetí kapelou tohoto dne. Řízný thrash metalový útok se mi velice zamlouval. Byly nabídnuty věci jako „Peace is dead“ či „Human war machine“. I přes ten všechen hic působili velice energicky a dobře se na ně dívalo. Mé soustředění však vydrželo jen cca čtyři písně, pak jsem toho měl dost a šel se zase posadit k medovému pivu, které mi okamžitě zachutnalo.

[Darkangel] Zřejmě poučen z loňska jsem téměř žádné překvapení neočekával a bylo mi vcelku u zadnice, že nám tu dnes zahrají nějací 1000Bombs a ejhle, překvapení bylo na světě. Už ze zvukové zkoušky bylo patrno, že půjde o thrash metal, a z toho, co jsem u pivka jedním uchem vnímal, čpěl Slayer na sto honů. A popravdě bylo to tak, ambice téhle známé – neznámé trojice byly zasáhnout úderností, jakousi strhující jednoduchostí a především řízností široké masy lidu bažícího po pravém thrash metalu, což se jim určitě v první polovině vystoupení dařilo, alespoň v mém případě. Je trochu škoda, že si mou pozornost neudrželi do úplného konce, ale to jde nejspíš na vrub toho, že Tomáš, Karel a Asura (celkově další překvapení) mají v rámci projektu na kontě jen jedno demo a tak jejich set ke konci trochu zaváněl nastavovanou kaší. Přesto to bylo energické a kvalitní vystoupení s místy až arrayovskými vokály. Trochu od věci: posledně jmenovaného pána v krátkých vlasech jsem vůbec nepoznal, identifikace přišla až při vystoupení Trollech podle paintu a vokálu.

Pak přišlo na řadu další severočeské černé želízko v ohni. Osobně jsem měl tu čest poprvé a jejich vystoupení mě doslova nadchlo - vedro nevedro. Po náboženském intru přecházejícím v černou řeč se z úst zpěvačky ozval výkřik: KRAAKE a areál byl naplněn severským black metalem, plným mocných „uh!“. Kapela se vyzdobila painty, z přídavných zařízení se valil na scénu kouř. Pro mě rozhodně jedno z nejlepších vystoupení dne. Naservírovány nám byly také skladby z očekávaného alba „Fram“, které až vyjde, tak si ho s radostí vezmu pod svůj patronát. Třešničkou na dortu završující celou show se stala finální skladba, cover od Burzum „Lost Wisdom“, při které se přihlížející dali do pohybu. Pro pořádek doplním, že KRAAKE byli náhradníkem za zrušené vystoupení Askeregen. Náhrada to byla více než dostatečné, předvedli se s plnou parádou. Těším se na další dostaveníčko.

[Darkangel] Sotva odeznělo několik předchozích překvapení, objevilo se další, ústečtí Kraake. Jejich vystoupení mělo setsakra koule, což je vzhledem k tomu, že frontmankou je Valfarin, čili žena, celkem zajímavé tvrzení. Ostatně, pokud by vystoupili původně ohlášení Askeregn, byla by situace stejná. Celkem bych souhlasil s vyjádřením Pesta o zaplnění areálu severským black metalem, jen bych doplnil, že nejen jím. Já se do jejich představení ponořil s velkou vervou a vysledoval, že jsou mi Kraake sympatičtí tím, že mají stejně blízko k heavy metalu jako k doom metalu, takže ve skutečnosti stejně daleko. Možná to někomu bude připadat jako podivné tvrzení, ale já to tak vnímal, možná úplně špatně, takže si rád zmiňované album „Fram“ vyslechnu také, abych se utvrdil ve vlastní pravdě, nebo zjistil, že se mýlím na celé čáře. Sympatie rozhodně kapela neztratila ani tím, že zahrála jednu skladbu odstoupivších Askeregn s přáním brzkého uzdravení Belialózní Marii, jejíž nemoc zřejmě vystoupení Askeregn zmařila. Těžké to asi nebylo, pokud vím, tak namrtvo Alastor s Ragnarem působí v obou spolcích, ale to není podstatné. Podstatné ovšem je, že s odstupem dvou dnů po absolvování celého festu považuji, co se týká českých BM smeček, vystoupení KRAAKE za nejlepší.

Plzeňskou PANYCHIDA jsem viděl v minulosti na „fantómech“. Nebylo už takové vedro, v davu zavládlo i menší pogo, ale dnes jsem na jejich vystoupení neměl příliš náladu (kapela doufám promine :-)), a tak jsem raději klábosil nad chmelovým mokem a u pódia se ukázal vždy jen na skok. O to víc se je užil můj kolega Darkangel, který jistě přispěje obšírněji.

[Darkangel] Kapela nepromine!
„Den za dnem, léto za létem… a nakonec Smrt!“
Už když jsem slyšel v období zimního slunovratu aktuální fošnu Panychidy „Grief for an Idol“ bylo mi jasné, že ač desku uzavírá, bude Jiráskova „O bílé paní“ pro živá vystoupení plzeňského uskupení skvělým intrem. Chlapi už od vydání desky odehráli nespočet koncertů a festivalů a vždy tomu tak bylo, leč já si na živé vystoupení Panychidy počkal až do 19. července a teď sedím v autě, měním dres z pohodlného červeného trika, kraťasů a kecek na něco těžšího, zavazuji steelky a najednou… copak to ke mně z reproduktorů doléhá? Aaaa… „Perchta“. Je docela běžné, že kapela, když se líbí, nějakou skladbu přidá, no Panychida má asi jiné metody a začíná o pět minut dřív. Takže rychle pod pódium, užít si trochu toho tradičního pagan metalu, do kterého hudebníci vkládají snad všechny metalové odnože, které si lze představit. No asi se budu zase opakovat, ale podle mě jsem byl účasten jednoho z nejlepších vystoupení Panychidy v jejich dnes už poměrně dlouhé historii. No ano, pokud tato slova píši pokaždé, zřejmě to bude znamenat, že jdou kluci nahoru. Musím říct, že tentokrát rozpoutali neskutečné peklo, které jistojistě kromě neustále pálícího slunce notně pomáhali rozdmýchávat fanoušci v kotli. Prim mezi nimi jistě hráli ti plzeňští, jenomže to je úplně jedno. Stejně tak jako je jedno, ze které desky která skladba právě hraje. Vše bylo perfektní a tvořilo jeden kompaktní celek. Mě kupříkladu příjemně osvěžila „Moon, Forest, Blinding Snow“, ostatní zřejmě brali úplně vše. Pokud bych chtěl hledat chyby, asi bych označil skladbu „O orile i zmiji“, se kterou svádím zřejmě nekonečný vnitřní boj, a pak skutečnost, za kterou nemůže kapela, a tou je snad jediný zvukový problém celého Eternalu, který postihl právě je. Ač uchem nalepen na z pohledu kapely levém reproduktoru, Honzovy čisté vokály jsem opravdu neslyšel, leda odezírat z úst, anebo zpívat pro sebe po paměti. Během setu jsem došel ještě k jednomu poznání, a sice že Vlčák hodně vyrostl a dnes si těžko představit na tomhle postu lepší personu – hecíř, frontman, pohodář. Na samply jsem si zvykl a stejně špatně se s nimi vyrovnávám pořád. Někdy bych chtěl zažít na pódiu živou dudačku, píšťalku a nějakého houslistu, vlastně rozšířenou Panychidu, a pak bych asi smekl klobouk a jednoznačně děl, že nikoho lepšího v tomto stylu opravdu nemáme. Takhle to bylo „jen“ skvělé a propocené, téměř hodinu trvající vystoupení, protože kapela natáhla svou pětačtyřicetiminutovku z obou stran a sklidila zasloužené ovace SVÉHO publika, no a já šel ždímat své zánovní triko s Moonrootovým obrázkem zcela spokojen.

Monumentální martial industriální intro uvedlo vystoupení italské black metalové smečky KAISERREICH. Zpěvákův řezavý vokál a agresivní kytary rychle vyburcovaly sedící osazenstvo. Rovněž byli vyzbrojeni paintem a nejen to – nabalili se (soudě, dle vzhledu) do několika vrstev oblečení a mírně plešatějící zpěvák si přes to všechno vzal ještě kroužkovou zbroj. Sice jen na hruď, ale i tak… Ke konci setu většinu přihlížejících potěšil cover od Nargaroth. Nejednalo se o nic jiného než „Black metal ist Krieg“. Jejich vystoupení prošpikované několika „uh!“ sklidilo úspěch.

[Darkangel] Nebavili. Možná i proto, že jsem byl zničen po dvojbloku Kraake – Panychida. Ne, je to jinak. Vizuálně bych řekl, že šlo o třetí nejlepší show, hudebně se ovšem nejednalo úplně o můj šálek čaje, nakolik mi prostě melodický black metal střihu, do nějž ho stylizují Italové Kaiserreich, nesedí. Někdo má rád holky, jinej zase vdolky. No a vokalista Serpent Est asi mě, protože mi do objektivu házel v paintu z pódia neskutečné ksichty, v civilu se culil, jak kdyby mě chtěl sbalit a asi si chtěl taky udělat nějakou fotku. Tohle berte s rezervou, třeba šlo jen o italský způsob, jak vyjádřit vděk za projevený profesionální zájem fotografa, nicméně já se tím přímo císařsky bavil.

Členové 1000 Bombs se převlékli, důkladně namaskovali a už jsme tu měli další českou kapelu – TROLLECH. Hned na začátku vystoupení mě zaujal zpěv stylem dvojhlasu, kdy se oba vokalisté doplňovali a navzájem se nijak nerušili. Vystoupili, jak jinak, než „Skryti v mlze“. Zabíjelo se jiskrou v očích, jak káže album Smrt, stali jsme se rovněž součástí Koloběhu vod a do našich niter se prodrala Vnitřní tma. Lidé spíš stáli a poslouchali, menší frmol se strhnul až při poslední skladbě, která nesmí chybět v žádném setlistu TROLLECH – „Ve stínu starých dubů“, kterou jsem si zařval s nimi též.

[Darkangel] Trollech odehráli svůj standardní set, řekl bych. Skladby z aktuální desky „Vnitřní tma“ prokládali písněmi z dávnějších časů. Na vokálech jsou Morbivod i Asura stále přesvědčiví a hudba je pořád kvalitní black metal, jenomže nové kusy mě ani zdaleka nezaujaly tak, jak jsem si představoval, a mým očím a především pak uším daleko více seděly skladby starší, v jedné z nich jsem dokonce nabyl dojmu, že právě Trollech chtějí všem předchozím spolkům ukázat, jak má znít ryzí černý kov – „V rachotu hromů“. Pesta potěšila závěrečná „Ve stínu starých dubů“, mě nejinak, určitě nejen já bych ale vyzdvihl skladbu jinou, jež mne zasáhla mnohem víc a tou byla „Národ ohně, železa a pokladů“. Kdyby se přidala ještě starší „Řeka smete, co jí patří“, byl bych více než spokojen, i tak ale vystoupení Trollech bylo vydařené.

Třetí severočeské želízko v ohni, děčínští SEKHMET, si na scénu instalovali černobílou výzdobu plnou všemožných okultních obrazců. Připraven byl rovněž arsenál petard, kříže na zapalování a další nezbytné rekvizity. Vše začalo písní z alba „Opus Zrůdy“ a celkem brzy přišel na řadu „Kolotoč smrti“. Většinou jej hrají až ke konci, ale dle mého názoru to byl výborný tah, jelikož diváky během chvilky rozhýbal. Pak se ozvaly známé tóny jedné z nejkultovnějších švédských kapel. Stál jsem jako opařený, když jsem uslyšel „Thorns of Crimson Death“, cover Dissection. Skvělé překvapení! Prezentován nám byl též materiál z alba „Okularis Infernum“ a své místo mělo i album aktuální. Během skladby, ke které je možné na youtube shlédnout i klip, jsem si mohli vychutnat i pohled na ono „podříznutí“ a trnovou korunu. Hudebně skvělé a energické vystoupení, jedno z nejlepších, co jsem v jejich podání viděl, klobouk dolů. A když už jsem u toho chválení, plus zpěvákovi za zlepšení projevu v angličtině, potěšilo mě to. :)

[Darkangel] Byl Aegir pod vlivem, či nebyl Aegir pod vlivem? To je oč tu běží. Každopádně náladu měl výbornou a pohyby vláčné. A já se bavil jeho bonmoty a skvěle připravenou show kapely Sekhmet, v této nadstavbové divadelní části neměli děčínští konkurenci. A musím říct, že takhle nadhledovou a přátelskou atmosféru jsem z jejich vystoupení v minulosti nikdy necítil. No řekněme, že jsem se v první polovině jejich vystoupení i usmíval, především Aegirovy proslovy držely mou mysl ve stavu velké pohody. Hudebně to bylo srovnatelné s loňským vystoupením a nepochybně kvalitní, jen se hrálo mnohem víc starších věcí a změnu setlistu považuji za skvělý tah. Když pak přišly na řadu hořící kříže a podříznutí mnicha (o kterém jsem si myslel, že jde o pouhý drb, když jsem se o něm před několika hodinami dozvěděl), nemohl jsem být nespokojen. Krom otázky vyřčené na úvod tohoto odstavce by mě zajímala ještě jedna věc. Zda hasiči, kteří stáli z každé strany pódia, byli důmyslnou součástí velkého představení Sekhmet, či pro ně neočekávaně vstoupili do děje. Nehořlavé zásahové blůzy si navlékali vskutku rituálně. Jen pro pořádek, nejen cover Dissection zazněl, ale vystoupení uzavřela „I Am the Grave of the 80's“ od kultovních Darkthrone. Tečka, konec.

Je asi celkem jasné proč sem většina lidí přijela. Možnost byla už i na letošním HFA, ale kdo propásl vystoupení mašinérie AD HOMINEM na tomto EHF, může snad jen litovat. Kotel byl sice menší, než před několika týdny poblíž Brna, ale celé vystoupení díky parádnímu zvuku dostalo úplně jiný rozměr, a tak jsem si jej z plna vychutnal. Co song, to hitovka, ale je namátkou – „Dictator“, „Planet Z.O.G“, „Nuclear BM Kampf“, či „Totalvölkenmord“. Jako závěrečný přídavek jsme pak dostali ještě „Will to Power“. Jejich vystoupení tenkrát v Žatci mám již v mlze, ale stejně mohu říct, že zde byli naprosto úžasní. Fotku s Císařem se mi sice získat nepodařilo, ale jeho podpisu se v mém notýsku velice líbí.

[Darkangel] Většina návštěvníků dorazila na Ad Hominem, což se projevilo srocováním všech živých tvorů v areálu pod pódiem hned, jak dozněly poslední tóny Sekhmet. A Francouzi za takové úsilí stáli. Svou vraždící mašinu rozjeli s mírným zpožděním skladbou „Dictator“ a prakticky do konce jí nezastavili. Ačkoliv bych mohl vyjmenovávat skladby, které zazněly, rád bych na tomto místě připomněl ještě jednu zásadní věc dominující letošnímu ročníku EHF a tou byl neuvěřitelně našlapaný zvuk, který překvapivě nekolísal v celém areálu. Proč právě na tomhle místě? Jednoduše proto, že Kaiser Wodhanaz a spol. sázejí na poměrně jednoduchý koncept údernosti a právě v něm je tahle vlastnost zvuku nejčitelnější, zvlášť se to pozná na sborových vokálech. Nic to nemění na skvělém výkonu, který večer kapela předvedla, jen mi to umožnilo si naplno užít „Slave of God“ v těsném kontaktu s kotlem zatímco „Arbeit Macht Tot“ už v klídku občerstvovací stanice. A tady to přišlo, to uvědomění si, jak skvěle šlapající mašinou Ad Hominem jsou. Myslel jsem, když jsem poslouchal jejich desky, že naživo to není možné odprezentovat ve stejné kvalitě, a velmi jsem se mýlil, zvlášť před výkonem bubeníka Rusta smekám, ten byl tak strojově přesný, že byl snad přesnější, než automat. Celkově super vystoupení. „I’m… not… a slave… of god!“

Závěrečným vystoupením večera byla misantropická show FUNERAL FOG. Frontman a zároveň jediný člověk na jevišti dělal čest jménu své kapely – celé pódium během okamžiku zaplavila mlha. Do toho blikala zlověstně světla (nic pro epileptiky). Osamělý bojovník byl bíle pomalován a jeho vokál byl skutečně smrtící a plný bolesti. Problém byl, že veškerá hudba (ač si ji nahrál sám) byla pouze nasamplovaná a kdyby se k jeho vystoupení přidala celá kapela, byl by to naprostý luxus. Ale třeba mu to takto vyhovuje, lidí pod pódiem bylo stále dost, dokud vše neutichlo.

[Darkangel] Tak jsme tu měli black metal, progresivní death, něco načichlého hevíkem, něco melodiemi, něco uměním nejen hudebním, ale i divadelním, pak strojově přesnou palbu. A kde je underground, když i areál doznal pro návštěvníky velkou řadu userfriendly změn (sprchy, hajzlíky a odpoledne zdarma pohled na maminy s dětmi na kolečkových bruslích :). Underground je tady a teď. Možná, že jsem na rozdíl od většiny dorazivších věděl, co od Funeral Fog očekávat, i tak musím přiznat, že Nittalopia svým vystoupením má očekávání hravě překonal. Mysleli jste si, že minimalismus už nejde víc minimalizovat, že každý máme práh vnímání suicide nějak nastavený a nic nemůže být více suicide. Mýlíte se! Tenhle zombík dokáže všechny tyhle věci umocnit na druhou. Těžko popisovat poslední vystoupení večera, musel bych se asi uchýlit k výrazům, které by nejspíš nikomu, kdo nebyl uvnitř toho, vůbec nic neřekly. Spokojte se tedy s tímto. Na tohoto (ne)tvora se vyplatilo vydržet. Jeho vystoupení bylo velmi sugestivní a mělo tak ponurou atmosféru, že jsem na konci tomu vůbec neměl důvod tleskat, protože bych to tím degradoval. Jen jsem se s prázdným pohledem a otevřenou hubou odebral na lůžko provizorně vytvořené v mé škůdce. Tenhle chlapík mi bude vrtat v mozku hodně dlouho. Kurva, to byl UNDERGROUND!

Spát se mi ještě nechtělo, a tak jsem zamířil na pár piv před spaním. Popovídal jsem si ještě s místními návštěvníky, poděkoval pořadateli za tento skvělý den, vyžahl něco vodky, a pak jsem se se vší úctou odporoučel do stanu, kde jsem během několika minut usnul.

Je tedy za námi další skvělá akce. Lidí bylo o sto více než loni, avšak prostoru je stále dostatek a nikdo se nemusel tísnit. Jak jsem již psal, pivo bylo skvělé a camp parádní. A do toho ten dobrý zvuk. Příští rok se budu určitě snažit přijet zas. ETERNAL HATE FEST splnil všechna očekávání, a tak se jen můžeme těšit, jaké trumfy se vytasí příští rok!

[Darkangel] Mám takové neblahé tušení, že Beherit, coby pekelná bytost, tam dole nějak objednává to pekelné vedro. Loni, letos… k nevydržení. No tak hasit žízeň bylo čím, a kdokoliv mohl areál opustit a jít se někam vykoupat nebo použít sprchu. K pivu se nechci raději moc vyjadřovat, problém byl v tom, že kombinace vedra a výtoče neumožňovala kompresorům uchladit tekutinu tak, aby nesládla v hubě, což byl případ 12° Koutu, nejvíc mi tak paradoxně chutnala desítka na začátku a asi bych příště byl jen pro jednu značku a stupňovitost. Jinak zase jen klady a pozitiva, služby uvnitř areálu šly nahoru, obsazení hudebníky šlo nahoru a areál je opravdu koncipován tak, že je ideální pro podobné hudební produkce, především proto, že akustické zářiče jsou orientovány směrem do zeleně, od které se nemá zvuk jak odrážet a uvnitř areálu to pak nedělá paseku. Tak si myslím, že to v Nýrsku zkusím do třetice všeho dobrého, zlého a nenávistného. Díky, Beherite, a uvidíme se za rok.

A ještě jedna věc na závěr... Zašpinit slunce. Tak tohle mě taky napadlo! Což takhle napřesrok s Umbrtkou, když tu loni Morbivod představil War for War a letos Trollech. :-)