„Neoclassicaldarkwaveorchestraltribalethnicindustrial music“, jak svoji muziku označuje samotný Lempo (o personální podobě a historii projektu se zmíním později), je charakteristikou více než přesnou. Každý z výše zmíněných stylů mám rád a proto jsem byl na Pimentolu vskutku zvědavý. „MM-MMV“ (2000-2005), jak se album zve, je skutečně všeříkající název – máme co do činění s výběrem skladeb z tohoto období. Hodnotit u kompilace komplexnost je idiotismus, ale i přesto – Pimentola to pojala nejlépe, jak mohla (první část „MM-MMV“ je dnešní tváří, druhá oproti tomu melodičtější, starší). Deska obsahuje 15 skladeb, které hypnotizují téměř celou hodinu. Dost na to, abychom pět let projektu poznali blíže. Právě jsem nenápadně zmínil, že Pimentola není regulérní kapela. Lempo je dnes jediným členem, jedinou tvůrčí osobností, ačkoli se na prvním demu vyskytuje ještě Turja. Počátky Pimentoly (1996) se nesly v absolutně odlišném duchu – tehdy ještě kapela flirtovala s dark/black metalem, který si Lempo přivlastňoval i na demu druhém, jenž poznalo mnohem blíže syntezátor a směr se začal ubírat jinam, alespoň tak tvrdí stránky kapely.
Dnes je hudba Pimentoly „kovu“ na hony vzdálená. „MM-MMV“ nám nabízí nejednu tvář Lempových dětí. Mně osobně je nejsympatičtější doba, kdy Pimentola „drhla“ neoklasiku (6. - 15. skladba), jenž mi v případě úvodních skladeb připomíná starší období Mortiise. Naopak novější tvorba je ve své podstatě alternativní elektronikou, jež se pohybuje (a oproti zbytku alba zdobí samply esotericky znějících hlasů) někde mezi ethno ambientem a industrialem. V žádném směru již není natolik duši povznášející, jako období kolem roku 2000.
Lempovy snahy přichází z Finska, země, která není pro tento styl hudby nejcharakterističtější (v porovnání s Amerikou či jižnější Evropou) a o to větší je ve výsledku překvapení. Skepse, která může člověka přepadnout v počátku „MM-MMV“, je brzy nahrazena nadšením z všelijakých neoklasických cinkotů a majestátních melodií, které naneštěstí působí příliš archaicky a počítačově. I přesto si ovšem myslím, že se věrní stoupenci části první najdou. Orchestral industrial/ethno je v podání Pimentola dostatečně specifický na to, aby zaujal, jen mírně nudný.
V Pimentola si své najde jistě většina posluchačů (nepočítám-li s ortodoxními metalovými fanoušky ;-)), nálada je téměř v každé skladbě jiná a máte-li rádi vážnou muziku, martial, neofolk či různé „folkařiny“, tak věřím, že i Vás je Pimentola s to zaujmout. Ještě jedno negativum shledávám na tom krásném. Onou pihou je krátká hrací doba starších, mnou oblíbených skladeb, přičemž skoro každou z nich bych si chtěl užít alespoň třikrát déle – buď je v tom má nenasytnost, nevychytanost či nedostatek nápadů tvůrčí persony (první část této možnosti lehce napovídá).
Abych recenzi „MM-MMV“ nějak zesumarizoval. Jedná se o kompilaci vydařenou, je s to nabídnout dvě velmi odlišné tváře projektu a i přes drobné chybky se jedná o dílo nadprůměrné a hodné poslechu.
K recenzi bych připojil ještě malý postřeh. Každá ze skladeb druhé části je spíše demonstrací určitého nápadu a možná by je v případě delší hrací doby (více jak minuty a půl) čekal stejný neduh jako část první, kde se jedná o skladby pěti až jedenácti minutové.
K recenzi poskytl: Ravenheart Productions...
