Napsat recenzi na finský projekt SURUNI jsem se odhodlával dlouho už jenom proto, že jsem do debutového alba „Ikuus“ prostě nemohl dostat a věřím, že vám to bude také dělat problém. Co vlastně SURUNI hrají za styl? Tato otázka mě trápila dlouho, v noci jsem se budil s výkřiky, protože tohle album ve mně vyvolávalo jedno velké „COŽE?“. Celá tahle fošna je divná, divnější věc jsem dlouho neslyšel. Nejsem odpůrce experimentů v hudbě, naopak jsem jejich nadšený podporovatel, ale tohle je moc. A čeho je moc, toho je příliš.
Jak asi vypadá experimental lo-fi black metal? To totiž SURUNI hrají. Zní to zvláštně, že? Zvuk „Ikuus“ je takový všelijaký, primitivní black metal spojený se bzučivým chrapotem, a aby toho nebylo málo, tak tam jsou ještě akustické vyhrávky (například ve skladbách „Lopuksi“ nebo „Ei se ollut vahinko“). Jako další zajímavý kousek bych rád prezentoval „Ismi“, který je složen ze dvou částí: první je ryze basová (žádná kytara, prostě jenom basa) a ta druhá je směska všechno možného. Celé to vyvrcholí obrovským bengálem. Tenhle projekt má zajímavý koncept a hlavně nápad. Kombinace napůl akustického raw black metalu zní zajímavě. A celé to mohlo dopadnout skvěle, nebo to mohl být úplný propadák. S lítostí oznamuji, že „Ikuus“ patří do kategorie druhé. Nějaký silně umělecký (pseudo) intelektuál by mohl namítnout, že „Ikuus“ je křišťálově čisté umění a já jako mladý opeřenec jsem ho nepochopil, protože nejsem dost mentálně vyspělý. Možné to je, ale mě to prostě nechytlo.
Celá deska mi přijde jako vtip, jako absurdno, něco jako vystoupení My Live Evil na Hradbách Samoty V. Samozřejmě ne v provedení, ale spíše v přístupu. Nebudu lhát, „Ikuus“ má něco do sebe, jsou tam dobré nápady a genialita celého alba je ukrytá, ale je schovaná opravdu dobře. Co se těch dobrých nápadů týče, tak mě nejvíce zaujala svým zvukem skladba „Akana“, kde zazní harmonika. Na „Ikuus“ mě štvala další věc, a tou je vokál, který je hrozný, až občas rve uši. Možná záměr, možná diletantství. Za celých třicet sedm minut jsem se bavil pouze na dvou momentech, a to už něco vypovídá.
Album hodnotit nebudu, protože toto podle mě není dodělané, a tak bych musel sáhnout po opravdu, ale opravdu nízkém hodnocení. Ale neházejme flintu do žita, na papíře to vypadá dobře, nicméně skutečnost je opravdu špatná. Pokud SURUNI něco dalšího vydají, tak doufám, že to bude propracovanější a že nápady zde prezentované budou konečně využité tak, jak si zaslouží.
