Devatenáctý ročník festivalu BRUTAL ASSAULT byl výjimečný hned díky několika faktům. Tím nejzásadnějším, jak jistě všichni tušíte, byl headliner celého festivalu, o kterého pořadatelé usilovali několik posledních let a konečně se jim to povedlo. Krom nich line-up nabízel desítky dalších lákadel, které donutily přijet fanoušky z celého světa, všech věkových kategorií a hudebního vkusu.

Středeční warm-up letos nabízel poměrně velká a zajímavá jména, bylo jasné, že nás po příjezdu do Josefova budou čekat hromady lidí. A skutečně tomu tak bylo. Večerní soupiska a hlavně pak VENOM nalákali skutečně velké množství lidí a pokud to bude v podobném duchu pokračovat, stane se v budoucnu středa dalším oficiálním dnem festivalu. Auto jsem opět zaparkoval jako minulé roky tam, kde bylo stále dost místa, a nemusel jsem tedy parkovat kdoví jak daleko či využít nově vybudovaného placeného/hlídaného parkoviště. Posbíral jsem bagáž a vyrazil do kempu. Naneštěstí i přes to množství lidí bylo v kempu stále dost místa na vybrání si vhodného placu pro stan. Jelikož předpověď počasí slibovala hodně parné dny, najít nějaký keř či strom, do jehož stínu stan umístit, byl boj. Mně se to podařilo a tak jsem si mohl v klidu vyspávat až do desáté dopolední, aniž by se stan proměnil v parní hrnec. Obydlí stojí, tak šup pro pásku. Zde musíme letos organizátory opět pochválit, neboť i přes množství lidí jsem byl se vstupenkou odbaven během minuty. Největší frontu jsem zaznamenal asi u budky pro akreditace a hosty. V minulosti byl s frontami na kontroly lístků a odbavení velký problém a je dobře, že to je už minulostí. Hned před vstupem navíc přibyly skříňky, kam jste si za poplatek mohli na celý festival uschovat své cennosti, které jste nechtěli mít ve stanu, a navíc jste je mohli mít v blízkosti areálu. Věřím, že to spousta lidí jistě ocenila.

Sotva jste prošli ochrankou, která stejně jako v minulosti byla příjemná a slušná, čekal vás neuvěřitelný nával u hlavního merch stánku, kde od našeho příchodu až do čtvrtečního dne bylo narváno. Lidi se doslova rvali o letošní textil, který byl již během středečního dne hodně probraný. Já osobně si zdálky prohlédl nové motivy, které mě až asi na dvě výjimky nijak neoslovovaly a vyrazil jsem proměnit žetony a pro nějaké pití. Cena za žeton zůstala stejná jako loni (30Kč), jen jsem zaregistroval, že se docela výrazně lišila cena žetonu při výměně za eura. Za 300Kč jste tedy dostali proužek 10 žetonů, ale za 10€ pouze 8. Je to trošku zvláštní, nemyslíte?

U Brutálního Baru naštěstí fronta nebyla, tak jsem vyrazil pro limonádu. Potěšilo mě, že výběr nealko rozšířila Sylvána, kterou jsem pocucával celý festival. Nabídka pití a jídla se oproti loňsku opět rozšířila a prakticky nemůžu nic, co jsem ochutnal, nepochválit. Vybral si snad každý, ať už je masožravec či ne. Navíc velkou výhodou bylo, že přibylo laviček zbouchaných z palet, takže si k jídlu mohl člověk i v klidu sednout a nehonit tak nudle krom talíře i po zemi. Míst na odpočinek a relaxaci je rok od roku více a to je jedině dobře, protože přečkat festival chce hodně sil a ty musíme někde načerpat a, co si budeme povídat, po noci ve stanu se moc nezregenerujete. Mohli jste tedy využít nejen lavic všude možně, Party Village, ale hlavně nově otevřených prostor Octagonu a nového baru v Chill Out zóně, které měly to největší plus ze všech, že tam byl chládek, který byl jako balzám na duši i tělo, neboť vedro bylo tento rok doslova pekelné. Právě Octagon disponoval dostatečně velkým prostorem a věřím, že hlavně fanoušci, co chodí na podpisovky, ho ocenili. Nemuseli jak v dřívějších letech stát hodinovou frontu na přímém slunci.

Velice příjemným překvapením pro mě byla první návštěva sprch, do kterých jsem se, upřímně řečeno, vůbec netěšil. Konečně zmizel polní stan a polofunkční sprchy na paletách topících se v blátě. Nové sprchy nabízely zcela jiný komfort v podobě pořádného tlaku vody i její teploty. Za to rozhodně další palec nahoru, ale i tak se stále nic nezměnilo na tom, že jste si museli vždy tak minimálně půlhodinu vystát ve frontě, která tam byla od brzkého rána až do odpoledne. Tak třeba příští rok jich ještě přibude a člověk se bude moc jít vysprchovat, aniž by si na to musel vyhradit hodinu času. Co se hygieny celkově týče, tak byl znatelný posun k lepšímu i v rámci areálu. Šlapací umyvadla disponovala nejen vodou, ale povětšinou i mýdlem, takže jste si mohli omýt ulepené ruce (hygienické vlhčené kapesníčky jsou sice fajn, ale ta ulepenost po nich je strašná). Samozřejmě vzhledem k teplotám, které panovaly, by klidně bodlo i dvojnásobné množství korýtek s vodou na občasné ovlažení.
Čistotu ToiToiek komentovat nebudu, protože těch se skutečně štítím, takže pokud bylo potřeba si potrůnit, raději jsem obětoval půl žeton a šel využít „luxusního WC“, které bylo přeci jen mnohem čistější, než se vydat do rozpálené plastové boudy. Jen bych ocenil, kdyby nebylo v areálu jen jedno, protože se člověk fakt nachodil a prakticky pořád o něj byl zájem. Rozhodně by se druhé vzadu v Chill Out zóně neztratilo.

Poslední velkou změnou bylo zlikvidování kovové boudy a postavení šapitó, které sloužilo jako třetí stage. Zde jsou pocity spíše smíšené, neboť šapitó sice poskytovalo větší prostor než bouda, ale vzduch a vedro v něm byly snad ještě horší. Někteří si často stěžovali na zvuk, který se v něm různě mísil a hodně záleželo na kapele a zvukaři, jak se s tím popere, a v neposlední řadě i na tom, kam si člověk stoupne. Já bych se osobně na jakékoliv zastřešení vyprdnul a prostě tam práskl třetí menší pódium, lidi by se nemuseli tísnit, zvuk by se rozprostřel a všichni by byli spokojení. Teda, alespoň co se té technické stránky týče. Dramaturgicky to však je stále poměrně dost velký fail. Metalgate stage totiž nabízela poměrně dost zajímavá jména, a tak jsem tam pomalu strávil více času než u stage hlavní a v mnoha případech jsem chtěl vidět vystoupení na obou, což zkrátka možné nebylo, a tak jsem musel nejednu kapelu oželet. Věřím, že jsem nebyl jediný, kdo zaplakal, že nemůže vidět vše. Příští rok má být podle brožurky zas o deset kapel víc, takže předpokládám, že se to bude týkat hlavně této stage a tím pádem přibude dalších vystoupení, která se budou návštěvníkům orientovaných na více stylů krýt. Ale to stejně nijak neovlivníme.

Atmosféra festivalu byla samozřejmě výborná po celé čtyři dny. Nezaznamenal jsem žádné výrazné komplikace či třeba šarvátky (i když oči a uši všude nemám). Věřím, že stejně jako já si i všichni ostatní návštěvníci odnesli převážně kladné dojmy a vraceli se domů unavení a spokojení.

Celkově vzato tedy opět posun dále. Profesionalita festivalu roste rok od roku, chybičky se vychytávají a pilují se detaily k celkové spokojenosti všech. Uvidíme tedy, co si pořadatelé připraví na jubilejní dvacátý ročník. Nechme se překvapit…

Letošní rok jsme se v rámci redakce na festivalu sešli v celkem hojném počtu, a proto jsme se rozhodli pro pár drobných změn proti minulému roku. V první řadě, tento report bude čistě nekapelový, takže i středeční vystoupení najdete až v druhém reportu. Věcí druhou je, že vzhledem k množství redaktorů jsme se letos rozhodli náš TOP a ANTITOP upravit. Níže naleznete redakční žebříček, který, stejně jako tento report, bude bez kapel a tím pádem i bez hodnocení. V druhé části reportu pak od každého z redaktorů najdete jeho osobní žebříček festivalových vystoupení. Jedinou věcí, kterou ohledně kapel zde zmíníme je, že nás velice potěšila přítomnost kapely MANES, a to hlavně kvůli tomu, že zde Norové předvedli dvě různá vystoupení (akustické a klasické), ale navíc jsme měli možnost si poslechnout nové album a hned po něm položit přítomné kapele jakýkoliv dotaz, což bylo velice příjemným zpestřením a doufám, že se toho v budoucnu opět dočkáme. Jediná drobnost, která nás v redakci hodně mrzí, je, že členové MANES měli navíc ještě DJský set, o kterém však byly zmatené informace a nikdo z nás se ho tím pádem nezúčastnil. Zmínit bychom jistě měli i zcela první koncert holandské kapely DODECAHEDRON a díky menším změnám v harmonogramu vystoupila francouzská kapela CARNIVAL IN COAL hned dvakrát (jednou klasicky na hlavním pódiu a podruhé v šapitó, kde zahrála speciální „Vivalavida“ set). Právě tyto drobnosti dělají festivalová vystoupení ještě exkluzivnější a doufám, že dramaturgové festivalu budou podobných třešniček na dort do budoucna chystat více. Těšíme se na ně. A nyní tedy přímo k našemu Mortem žebříčku!

- celková kvalita zvuku na hlavních pódiích
- nově otevřené prostory pevnosti
- nové sprchy
- chill out zóna
- více místa k sezení a dokonce i více stínu
- téměř žádné fronty na odbavení u vstupu
- zavlažování areálu během dne
- pokrytí wi-fi bylo silnější než loni
- nové stánky se sortimentem, který na festivalu chyběl

- přebíjející se reprodukce hudby v chill out zóně v čele s workshopy Marshall City
- občas příliš hlasité koncerty na úkor kvality zvuku (hlavně případ Metalgate stage, ale někdy i na hlavních pódiích)
- nesvítící světlo v kempu 2 (na co tam tedy je?)
- sice nové sprchy, ale fronty na ně stále stejné
- BA merchandise opět nějak výrazně nezaujal, i když fronta na něj byla asi největší v historii festivalu
- až přespříliš vedro…
- nepoměr v ceně žetonů v CZK a EUR
- nefunkční festivalový bankomat po celé dopoledne během posledního dne, kdy už lidem zákonitě musely dojít peníze