Nemám rád náboženské bludy a už vůbec ne římskokatolické, které ve vší své zaslepenosti kážou podivnou morálku a sama je prohnilá do morku kostí. Nesnáším black či death metalové spolky, které do své smrtící hudby darem od ďábla vetkaly slova boží a srší na nás svá láskou nabité proklínání. Většinou totiž cítím z podobných póz jen prázdná gesta plná falešné víry a snahu tvářit se zajímavě. Divnou shodou vesmíru se ale objeví děsiví hlasatelé, konvertité, slyšící na umělecká jména Karl Hieronymus Emil Lundin a Karl Axel Mikael Mårtensson a moje představy o neúplné víře poblázněných hašišáků berou za své. Ano, konvertovat ke křesťanské chásce může buď blázen, nebo blázen, který k tomu má důvod. Každopádně tohle pak působí na blackové posluchačstvo jako červená na býka. S dílem REVERORUM IB MALACHT jsme se již setkali a to díky tři roky staré desce „Urkaos", která završila demové období vskutku grandiózně a nyní nám kapela předvádí, zda kvalitativní příčku překročí nebo ji nedosáhne.
Předem musím říct, že sound katolických okultistů REVERORUM IB MALACHT je děsivější než si dovedete představit ve svých nejčernějších snech, kde noční můra v porovnání s RIM vyzní jako ranní kávička u dětských pohádek v rodinném kruhu. Zprznit název nejkultovnější black metalové desky na světě a neznít přitom kacířsky (hehe) chce velkou odvahu a obrovské sebevědomí. Při pozorném poslechu dark ambientně blackového šílenství poznáte, že žádný z bodů dvojici nechybí.
Geniálně temnou náladu umí navodit už temný kostel na obálce alba. Když jej nespustíte z očí ani při poslechu sbírky podivného křesťanského zla, může se vám stát, že zabloudíte v labyrintu opuštěného domu páně, mezi lavicemi opentlenými stoletými pavučinami, kde rozbitými okny fičí meluzína a v zákristii se zetlenými kněžskými či ministrantskými rouchy se prohání metrové krysy. Proto raději opatrně při pohledu na zdánlivě neškodný obal a nenechte se zajmout vlastní fascinací. Ptám se - je to pouhá iluze?
Dostat se pod kůži víc než hodinu dlouhé desce není žádná legrace. Jednotlivé kompozice nejsou nijak zvlášť dlouhé, pohybují se od tří minut po závěrečnou jedenáctiminutovku. Úskalím se mohou stát časté odbočky a bohapusté změny hudebních nálad. Jak už jsme si zvykli při „Urkaos", některé skladby jsou čistě ambientní, jiné metalové, ale rádi si hrají i s filmovou výpravností a deska má tak často soundtrackový feeling. Dokonce jsem si párkrát vzpomněl na maškarádu jistých Arcturus, s tím že REVERORUM IB MALACHT jdou v šílenství či teatrálností mnohem dál. Ze začátku jsem měl marný pocit bloudění v labyrintu. Ze všech stran na vás útočí zběsilé kázání, až se cítíte malí, hříšní a víte, že před posledním soudem neobstojíte, protože jste hříšná nádoba zbytečnosti. Skvěle výbušné lo-fi black metalové smetí se mísí s ambientem, se zvuky, které rozhodně nekonejší, ale doslova vás škrtí. Ohromná síla pak sálá z míst, kde temnému zaříkávání dominuje klávesový podklad a do něj se vtírá černá basa s vynikajícími bicími a do toho zní zvony a jakési rituální nástroje, které neumím definovat. Oproti minulé desce ubylo black metalu a víc se zapracovalo na celkové kompozici. Aranžérsky vymazlené detaily dávají znát hudební nadání na vysoké úrovni. Jak už jsem naznačil, obzvláště zajímavé jsou rytmické nástroje a práce s atmosférou. Když se objeví black metal, je vskutku zuřivý a temný. Určitě bych rád vypíchl i hlasovou stránku, na které si dvojice obskurních švédských křesťanů dala záležet. Dočkáme se jak onoho kázání teatrálním hlasem ne nepodobným dávné poloze Garmově, tak různého šeptání, ale i havraních skřeků, které mi dávají vzpomenout i na dalšího veleumělce pěveckých kreací Attilu v celé jeho zmutovaně zkreslené kráse.
Podotýkám, že „De Mysteriis Dom Christii" není určené milovníkům melodického black metalu, jak by mohla přítomnost kláves nabízet. Tato deska je vše, jen ne melodická a přístupná. Naopak, máte-li rádi opravdu temnou hudbu s hlubokým přesahem, zkuste ji ochutnat, byť se vám příčí křesťanské nauky jako mně. Asi bych měl zmínit, že „De Mysteriis Dom Christii" vychází ve třech různých verzích. Jedna na CD (ta o které se bavíme) a druhá pak naprosto odlišná na vinylu, kde se objeví pouze dva songy - titulní „De Mysteriis Dom Christii" a „Ps.138, 1-18", obě zhruba s dvacetiminutovou stopáží. A do třetice všeho matoucího vychází i kazetová verze, která rovněž nabídne svůj vlastní obsah.
K recenzi poskytli: The Ajna Offensive
