Předpokládám, že každý, kdo se rozhodl číst následující řádky, zaregistroval dění okolo letošního ročníku festivalu GOTHOOM OPEN AIR a není tak nutné znovu opakovat, co vše znepříjemňovalo pořadateli konání jubilejního ročníku. Aby toho všeho nebylo málo, doslova několik dní před festivalem svou účast zrušilo několik kapel včetně jedné z hlavních hvězd – GORGUTS. Smůla se však lepila na paty i během jeho konání…

Report to bude sakra obsáhlý, i když jsem samozřejmě nepokryl všechny vystupující kapely, protože to jednak nejde zvládat a ne vše mě navíc samo o sobě lákalo. Abych report udělal čtivějším, nebudu nic rozpitvávat na dílčí části a vezmu to hezky chronologicky popořadě, ať co nejpřesněji přenesu dění a atmosféru festivalu i do psané podoby.

Cesta do nitra slovenských luhů a hájů se samozřejmě vůbec nesešla s původním plánem v důsledku ne mála drobných komplikací a do kempu Losos dorážíme těsně před sedmou večerní. Neflákám se a jednám, parkuji co nejblíže vchodu, s bagáží pádím k okénku vyřídit náležitosti a rovnou hledat místo, kde rozvinu obydlí, které se na následující čtyři noci stane mým útočištěm. To už samozřejmě z pódia burcuje nedočkavé fanoušky kapela VORTEX UNIT, která celý festival otevírala a skončila přesně ve chvíli, kdy jsem vše dokonal a chtěl se jít podívat zblízka. Možná to tak osud chtěl, protože z dálky mě kapela nijak nepřesvědčila, že by stála za mou fyzickou přítomnost před podiem. Třeba to při příští příležitosti bude lepší.

Vydal jsem se tedy do víru dění. Krátce před osmou bylo už v areálu poměrně dost lidí, možná i více, než se původně předpokládalo. Kdo byl na festivalu loni, prostor kempu Losos mu je dobře znám. Před restaurací (která byla po dobu konání zavřena) byl postavený velký stan s jídlem, před ním stánek s pitím a vedle posezení a pivní stan, odkud se dalo krásně sledovat, co se děje na pódiu (skrze zvukařský stánek). Prostor před pódiem byl z jedné strany lemovaný distry a ze strany druhé stánkem s pitím. Přemístěním tedy festival doznal velkého plusu v tom, že měl vše krásně v rovině a doslova při ruce. Vše má však i své nevýhody. Mé malichernosti chyběla možnost si v klidu sednout na zahrádku penzionu Tajch, dát si Lavazzu a hezky z výšky sledovat vystoupení. Počáteční obecné nelibosti čelily též žetony, které už dohnaly i Gothoom. Ačkoliv já je shledávám za vychytávku, mnozí remcali na jejich samotnou cenu a s tím spojený sortiment (1 žeton = 1.30 €). Já se radši nezabýval přepočítáváním žeton/Euro/Kč, vždyť jsem na dovolené. A šel jsem obhlídnout, co k večeři. Vybrat se dalo, nabídka byla vcelku pestrá, ale při čtyřdenním pobytu na festivalu stejně nabídka dostatečná není. Nejen já jsem tedy posléze vyrazil do přilehlého penzionu Tajch na snídani a kávu či přímo do města na oběd (pozdravy do restaurace v uličce). Během pár minut jsem se tedy vybavil žetony, kelímkem s pitím a byl připraven vyrazit před pódium.

Na něm už finišovaly přípravy setu SILVA NIGRA a tráva před pódiem se začínala opět pomalu plnit lidmi. Já viděl SN nedávno na HFA a pocity z vystoupení na Gothoomu jsem si odnesl přibližně stejné. Zpočátku mi sice neseděl úplně zvuk, ale ten se poměrně rychle srovnal a s každou odehranou skladbou i sílil aplaus publika. Opakovat, které skladby zazněly, je asi nošení dříví do lesa. SILVA NIGRA se na Slovensku jistě těší oblibě, neboť odezva na ni byla výborná. Úkol splněn!

V průběhu chystání AEON WINDS jsem v potemnělých dálkách mezi kopci zaregistroval blýskání, které nevěštilo nic dobrého. Opět netrvalo dlouho a rozeznívá se intro. To AW rozjíždí svůj set, na který jsem byl ze středečního programu nejvíce zvědavý, neboť jsem doposud neměl živě s bandou tu čest. A i přes pár drobných chybiček jsem odcházel spokojený. Zvuk byl více než příjemný, hrálo se jak něco staršího, tak ze splitů s Concubia Nocte či Midnight Odyssey a mohu konstatovat, že AW mají pěkně našlápnuto, aby slovenský black metal dostali za hranice. Držím palce a už netrpělivě vyčkávám na split s norskými Troll.

Z tuzemských kapel bylo jistě nejočekávanější vystoupení karvinské smečky INFERNO. Ska-Gul mi před vystoupení vykládal o smůle, která se jim na festivalech lepí na paty a to rozhodně netušil, co ho za několik desítek minut čeká. Velice ostře znějící set, způsobený absencí baskytaristy, od počátku doprovázelo vcelku slušné blýskání, které nabíralo na intenzitě, a co čert nechtěl, začalo poprchávat. V tu chvíli to ničemu nevadilo, naopak blesky a občasné hřmění přidávaly vystoupení na pekelnosti, ale sotva dozněly poslední tóny skladby „Svatý jed“, déšť nabral na intenzitě a po pár minutách už všichni včetně mě prchali do úkrytů. Já zabrousil pod volný přístřešek merch marketu a čekal, co bude. Zesílil déšť, voda nepadala už jen shora dolů, ale doslova ze všech stran, takže i kapela se sbalila a čekalo se, co se bude dít. Po čtvrt hodině déšť na moment zeslábl a já prchnul do stanu, neboť mi byla zima. Netrvalo dlouho a já, zahřívající se ve spacáku, usnul.

Čtvrteční ráno bylo krušné. Odpočinek byl od brzkého svítání rušen partičkou kalicí v altánku hned vedle našeho stanu, takže jsem měl pocit, že jsem ani nespal. Otevřu stan, šlápnu do bláta a uvědomím si, že jsem vlastně zaspal vystoupení INQUISITION, hlavní hvězdy black metalového warm-upu. Naštěstí záhy zjišťuji, že se vůbec neuskutečnilo a bylo přesunuto na pátek večer. Kam sem pohlédl, všude jen bláto a sušící se věci nebožáků, které noční bouře postihla. Já naštěstí vše v suchu, tak jsem vyrazil posnídat. S hrnkem kávy a něčím k jídlu jsem usedl do pivního stanu, kde jsem se rozseděl a setrval až do nějaké třetí odpoledne. Z příjemné pozice sledoval první kapely nesoucí se ve znamení „kórečků“, které dost rozhýbávali všechny fanoušky těchto stylů. Jak FISHARTCOLLECTION, tak následující (SIC) a RUST2DUST se svých setů chopili se slušnou vervou a dost parádně to rozjeli. Prostor před pódiem se změnil v arénu pro souboje v blátě a někteří zúčastnění tak i vypadali. O chvíli později jsem se navíc dozvěděl nemilou zprávu, že OBSCURE SPHINX musejí zrušit své páteční vystoupení, neboť si kytarista zlomil ruku a nejsou schopní najít tak narychlo náhradu. No hezky nám ten čtvrtek začal.

Rozhodl jsem se zvednout a prozkoumat bláto takříkajíc na vlastní „boty“ až na kapelu ACHSAR, která na festivale křtila svou novou desku „Septentrionalis“, která samozřejmě nevyšla nikde jinde než u Gothoom Productions. Pod pódiem se výrazně obměnila fanouškovská základna, a ačkoliv na mě hudba působila spíše průměrně, nelze upřít zápal a dobrý zvuk, který se v tomto duchu nesl po zbytek festivalu, a na tomto místě tedy chvála panu zvukaři.
Následovala maďarská kapela CADAVERES, kterou jsem však shlédl jen tak v rychlosti a vydal se pojíst něco ze stanových zásob. Pobyt se lehce protáhl nečekaným šlofíčkem, takže jsem ani nezaregistroval, že svůj set odehrála kapela GALADRIEL. Přišel jsem až na BRAINSCAN a zde musím říct, že ano. Pánové z Banské Bystrice svůj set odehráli na plný plyn a je vidět, že mají doma dobré zázemí. Ačkoliv jsem doteď jejich tvorbu nijak výrazně neregistroval, jejich moderně metalové vyznění mě ve čtvrteční večer slušně nakoplo. Hodně na tom má zásluhu i dvojice vokalistů, která to umí rozjet nejen vokálně. Super!

Od sedmé hodiny už byl program hodně zajímavý a na INFER jsem se hodně těšil, i když jsem je taktéž viděl nedávno na HFA. Obdobný set, opět dobrý a hutný zvuk, který dával dobře vyniknout jejich deathové povaze a zarazil mě i za denního světla do temných hlubin pekelných. INFER opět nezklamali a i když měli původně set o něco zkrátit kvůli mírnému časovému skluzu, nakonec ještě zahráli i přídavek a já spokojeně odcházel se občerstvit a vyčkat další kapely.

Polští DECAPITATED byli náhradou za již zmíněné GORGUTS. Nevzpomínám si, že bych je někdy v minulosti již viděl, protože by mně jistě utkvěli v hlavě. Jejich technický death s porcí lehké elektroniky mě totiž příjemně překvapil a i přesto, že na death moc nejsem, se mi set líbil. Zazněl průřez diskografií a prezentovala se letošní deska „Blood Mantra“. Celkově vzato fajn vystoupení, ale kupříkladu předchozí Infer v mých očích a uších nepřekonali.

Pak nadešel onen čas. Čas mnou nejočekávanější. Kapela, která mě z letošní soupisky Gothoomu lákala nejvíc. Ale co to? Najednou slyším zvučit bicí a říkám si, že tady něco nehraje. Na pódiu visí vlajka norských KRAANIUM, kteří nečekaně hrají dřív. Co naplat, pro pití a jdu se mrknout, protože v nich hraje kytarista Koldbrann. Tunely, kšiltovky, flanelky a jedém. Ale nevydržel jsem dlouho. I přes brutálně pompézní zvuk, hutné šlapavé rytmy a kanální vokál mi to vůbec nesedlo do nálady a tak jsem šel šetřit síly.

Před jedenáctou večerní se konečně rozeznívají kytarové melodie a samply, které jsou mému uchu lahodící. Netrvá dlouho a rozjíždí se videoprojekce a čistě industriální skladba „All the Way Alive“ z nejaktuálnější kompilace ABORYM „Dirty Remix“. Jen synťák a Fabbanův vokál a jsem pomalu v euforii. Následuje „Dirty“, „Irreversible Crisis“ a „Across the Universe“ z poslední studiovky „Dirty“. Zvuk je rozhodně lepší než loni na BA. Není se čemu divit, tentokrát má kapela své vybavení a dokonce i svého zvukaře, takže je vše, jak má. Pak se vrátíme v čase s „Fire Walk With Us“, načež přichází zcela nečekaný cover Nine Inch Nails a jejich skladby „Terrible Lie“. Po „Bleedtrough“ skok až k první desce skladbou „Roma Divina Urbs“, která mě vskutku přenesla do minulosti. Čas však nějak nevydá, takže „Helter Skelter Youth“ a závěrečná skladba se nekonají. I tak však pro mě v celkovém důsledku bylo vystoupení ABORYM vrcholem festivalu. Zvuk, projekce i show k tomu měly něco, co žádné jiné vystoupení, a i když opět nezazněla „With No Human Intervention“, byl jsem maximálně spokojený.

Poslední kapelu LACRIMA jsem napůl ucha slyšel od stánků s občerstvením. Nepřilákala mě blíž. Já byl ten večer už spokojený a vydal jsem se spát.

Třetí festivalový den jsem vzal odpočinkověji, takže po probuzení jsem se vydal do penzionu Tajch něco posnídat, dát si kávičku a pak procházkově až dolů do města na drobný nákup a oběd. Zpět jsem se vrátil až kolem třetí, když už na pódiu hráli domácí RAMCHAT. Je vidět, že kapela má velkou fanouškovskou základnu, protože během jejich setu jsem viděl více triček RAMCHAT, než triček HYPOCRISY za celý festival. Mě osobně však jejich pagan moc nezaujal. Upřímně, na tyto styly až tak vysazený nejsem a i přes dobře odehranou práci mě set nijak nevzal. To však neplatilo o přihlížejících, kteří poschlou zem znovu rozdupali do blátivé podoby.

To s ATTACK OF RAGE jsem opět pookřál. Krátké skladby, nasazení a živelnost. Slovenští Napalm Death, by se možná dalo říct. Zabavil jsem se výborně, stejně tak jako u následujících SQUASH BOWELS, kteří nápodobně udělali pěknej kravál a fanoušci byli jako utržení ze řetězu. Odpoledne ve znamení grindů hodnotím velice pozitivně. Po trojlístku kapel jsem se šel opět posilnit a natáhnout se. Jak už asi tušíte, opět se to protáhlo a probudila mě až přítelkyně, protože Peťo oznamoval do mikrofonu další špatnou zprávu. INQUISITION, kteří měli za pár hodin vystoupit, mají prý poruchu na autě a nestihnou tak dojet. Tudíž vůbec nevystoupí, protože v sobotu zas už hrají jinde. To byla vskutku nepříjemná zpráva, protože hned po HYPOCRISY to byla druhá nejočekávanější kapela, která měla své vystoupení před námi. Čerstvě probraný a lehce naštvaný jsem došel až ke konci BRUTE, kteří pokračovali v tom, co jsem před odchodem do stanu opěvoval. I ti křtili nové CD a stejně tak následující partička z Pardubic DYSANGELIUM, kterým zrovna vychází nový počin. Šlapavý death metal lehce šmrncnutý thrashem sice není můj šálek čaje, ale borcům to hrálo pěkně a chvíli jsem tak před pódiem setrval.

INQUSITION se tedy nekonají, takže se vracíme k původnímu hracímu plánu a chystá se DOOMAS. Osobně fakt nechápu, kde Peťo bral sílu ještě hrát, nemluvě o jeho spoluhráčích, kteří jinak seděli na distru. Věřím, že i proto začínající déšť většinu neodradil a přišli tak kapelu pořadatele festivalu podpořit. Peťo sice už ztrácel hlas i síly, ale dal do toho, co mohl, a publikum mu to vracelo zpět. Vlastně to i lehce přehnal, protože následující den už pouze šeptal. Takže respekt!

Opět dochází k prohození hracích časů a tak se chystají polští pekelníci AZARATH. Přiznám se, že je to mé první setkání s nimi a možná i poslední. Ačkoliv všeobecné mínění bylo dle množství lidí před pódiem kladné, mě jejich muzika moc neoslovila. Chvíli jsem měl pocit, že se pokouší o zběsilost Infernal War, chvílemi zas o ďábelskost Dark Funeral a do toho všeho ještě kdo ví, co ještě. Některé pasáže mně sice vcelku vyhovovaly a zaujaly, ale jinak to byl pro mě ne moc zajímavý chaos plný sólování a bubáckých póz. Je možné, že kdybych tvorbu znal, budu mít názor jiný, tak třeba příště...

Čas začátku BELPHEGOR se samozřejmě pousnul, když Inkvizice nedorazila, takže chvíli před půlnocí se pódium začíná plnit zlověstnými bannery a černým igelitem zakrytými stojany se zlo proprietami, které k této rakouské smečce již neoddělitelně patří. Na mikrofonu visí plynová maska a davy vyznavačů černého kovu netrpělivě přešlapují a čekají na začátek. Zazní jedno intro, ale kapela nepřichází, rozeznívá se druhé a z oparu mlhy konečně Helmuth se svou družinou. Zcela nečekaně začínají trojicí songů z předposledního počinu „Blood Magick Necromance“ a až pak se dostávají k novince „Conjuring the Dead“. Nemůže samozřejmě chybět „Lucifer Incestus“ a podobné pecky. Zvuk je velice mohutný a atmosféra temná, že by se s ní daly tlumit sluneční paprsky. Není se vůbec čemu divit, že fanatičtí katolíci si vybrali jako černou ovci festivalu právě BELPHEGOR. Každé Helmuthovo zvolání „Slovaaakia“ znělo jako z chřtánu pekelného.

Sobota opět vlhká a bahnitá. A navíc už v půl jedenácté stojím před pódiem, protože poslední festivalový den otevírají FDK, které jsem už nějaký ten pátek živě neviděl. Zpočátku trošku pozlobí technika, ale pak už je vše v naprostém pořádku. Osobně se trošku divím, že dostali čas tak brzo, rozhodně bych je v programu zařadil na pozdější čas. FDK a jejich hudba se moc na ospalé ráno nehodila, opravdu bych si je spíše užil později. Proto jsem se po jejich setu odhodlal sednout do auta a znovu sjet na obídek do města. Tentokrát však pouze na otočku, takže mě to stálo jen dvě kapely a na RETURN TO INNOCENCE jsem byl již zpět. Poslechl jsem si tři skladby a odporoučel jsem se, neboť ačkoliv se stále snažím, jejich hudbě prostě nepřicházím na chuť. Následující VIRTUAL VOID promeškávám na úkor procházky okolo jezera Tajch a vracím se až na EMPYRION. Musím se přiznat, že jsem měl v sobotní odpoledne krizi, co se týče energie a chuti sledovat kapely. Tudíž jsem dal asi půlku setu EMPYRION, kteří sice příjemně zatápěli pod kotlem, ale nakonec přeci jen zvítězila lenost a já se vydal do stanu se chvíli natáhnout. Síly jsem nabíral dlouho a docela mě mrzí, že jsem se nepřekonal a nešel na OBLITERATE, protože to musela být docela sranda, dle toho, co jsem od pódia slyšel.

Odhodlán a sílu se zvednout jsem nabral až před šestou hodinou a vyrazil na DEPRESY. Ty už jsem hodně dlouho neviděl a tak mě zajímalo, jak se jim daří. Ostřílení muzikanti sázeli jeden song za druhým a mezi nimi bavili publikum vtípky odkazujícími na celou tu směšnou před-festivalovou křesťanskou kauzu. Chovejme se tedy korektně, milujme se všichni a užívejte si příjemné muziky, která snad neruší nikoho v okolí kempu Losos.

Velice příjemného překvapení jsem se dočkal s brazilskou kapelou KROW. Čekal jsem jen dalšího mutanta Sepultury, ale to se nekonalo. Čtveřice mladíků se vůbec nemazlila se svým thrash/death metalem a řádně to rozjeli. Prezentovali aktuální EP „Relentless Disease“ a samozřejmě nezapomněli ani na předchozí dvě studiovky. Jejich hudba měla koule, zápal, výtečné gradace a ve výsledku je řadím mezi mé hlavní favority festivalu.

O stupínek výš v mém celkovém hodnocení se umístili další „taloši" a nemám samozřejmě na mysli nikoho jiného, než symfonické death metalisty FLESHGOD APOCALYPSE. Ti stále propagují svou loňskou novinku „Labyrinth“, na které byl posazen celý set a to nejen, co se skladeb týče, ale i co do výzdoby pódia. Ačkoliv klávesový podklad byl zvukově trošku níž než zbytek nástrojů, vynahrazoval to vokál jejich vokalistky Veronicy, která mi snad poprvé v životě dokázala, že ženský vokál živě má svůj smysl. Totálně našlapaný set, který byl po všech stránkách profesionálně dotažený, hodnotím asi jako druhé nejlepší vystoupení po Aborym, takže zkrátka a dobře, Italové ovládli letošní Gothoom. Bez dalších dlouhých řečí, druhé místo patří FLESHGOD APOCALYPSE.

Francouzské ALCEST jsem v nedávné době viděl hned několikrát, pokaždé v jiném prostředí a Gothoom byl dalším odlišným prostředím, tudíž mě zajímalo jak Niegeho hudba sedne mezi těch šestnáct set návštěvníků, kteří do Nové Bani zavítali. Rozhodně jim to vyhovovalo více, než velké pódium na BA a ještě k tomu za denního světla. Menší pódium a večerní čas udělal své. Atmosféra se pozvolně rozplavala do celého kempu a prakticky dosáhla stejné úrovně jako při jejich vystoupení ve Vídni. Oproti němu byl set samozřejmě o něco kratší, ale právě proto mě potěšilo, že zazněly i staré skladby a nehrálo se tak příliš ze sladké novinky „Shelter“. Jediné, co bych vyčetl, je, že Niege ani jeho kolega nebyli občas pořádně slyšet. Jejich tichý přednes byl zkrátka až moc tichý. Ano, v některých pasážích to na škodu nebylo, ale jinak to kazilo celkový dobrý dojem z jejich vystoupení.

A konečně to nejočekávanější. Hlavní hvězdy nejen sobotního večera, ale i celého festivalu. Bylo sakra znát, že kvůli HYPOCRISY se na Gothoom vydalo nejvíce lidí. Výrazně byl znát i nával návštěvníků, kteří dorazili až v sobotu, a to vůbec nemluvím o frontě při podpisovce, která se uskutečnila dříve odpoledne. Bylo vcelku vtipné sledovat, jak si to kapela štřáduje přes rozbahněný prostor před pódiem k davu lačných fanoušků. Ale teď už k vystoupení. Peter a jeho banda rozjeli show, která byla o poznání někde jinde, než všechny předešlé kapely. Obrovský backdrop s motivem poslední desky „End of Disclosure“, z které se samozřejmě poměrně hojně hrálo. Nezapomněli však i na staré osvědčené pecky a zkrátka a dobře splnili snad všechna očekávání, která od nich fanoušci měli. Zvuk byl výborný a asi nemusím mluvit o tom, co předváděl Horgh na bicí. Je pravda, že ze všech Peterových projektů mám zrovna HYPOCRISY asi nejméně zmáknuté (a možná i rád), ale musím uznat, že set byl odehrán nejen s profesionalitou, ale i poctivým zápalem, který ze všech hudebníků přímo čpěl. Najde se někdo, komu se snad hlavní hvězda festivalu nelíbila?

Už při přídavku jsem se pomalu kymácel únavou, takže jistě omluvíte, že poslední kapelu jsem už ani neočekával a zakuklil se opět do spacáku, neboť jsem chtěl v neděli vyrazit domů co možná nejdříve. A jak to tedy celé zpětně hodnotím?

Nerad bych se opakoval, ale i přes veškerou nepřízeň z mnoha stran, která znepříjemňovala Peťovi a jeho crew veškerou práci, a se smůlou, kterou měl až do pátečního dne nalepenou na patách, se mu podařilo vše ustát a zvládnout. Ano, samozřejmě, vše nebylo ideální, pár věcí překazilo počasí a našlo se pár věcí, které by někdo mohl vytýkat, ale když se nad tím sám pozastavím, musím stejně Peťovi vzdát poctu za to, že vše dopadlo tak, jak dopadlo, že měl tu sílu vše překonat a dotáhnout do konce, zahrát si se svou kapelou na vlastním festivalu a ještě být prakticky 24 hodin denně k dispozici a vše na místě dirigovat a zapojovat se do práce.

Osobně doufám, že příští rok již proběhne bez komplikací ze strany věřících, nevěřících a všech dalších možných odpůrců, doufám, že návštěvníci ukázali všem okolo, že nejsou ti, za které je jiní mají, a že předsudky zmizí a festival Gothoom a lidé okolo něj se budou moci 100% soustředit na to, aby veškeré služby dotáhli na maximum. Letošní rok samozřejmě byl příjemný a jsem ve výsledku opět velice spokojený a jediné, na co bych mohl nadávat, je jen ten déšť, který způsobil nečekané komplikace. Z festivalu jsem se vrátil spokojený a zároveň i svým způsobem odpočinutý, což se jen tak nestává. Takže příští rok nashledanou!

Fotografie do reportu poskytl Marius Sachtikus (Valhalla.sk) a kompletní fotogalerie bude dostupná v nejbližší době.