Vítejte na cestě skutečného tradicionalisty! STWORZ platí na poli pohansky laděného metalu za dobu svého působení za opravdovou špičku a každou nahrávku je skutečně radost poslouchat. Ať už sáhneme kamkoliv, neprohloupíme. Roku 2009, kdy vzniklo první dlouhohrající album, ukázal tento mýtický projekt, že v Polsku (tato země je skutečnou studnicí kvalitní hudby) se opět kuje něco velkého, na co se rozhodně vyplatí počkat a bedlivě sledovat jeho další kroky v cestě za historií a poznáním dávno zapomenutého. Tvář byla odhalena na albu nadcházejícím, „Synové Slunce“. Instrumentální exkurz do tajů přírody jsme mohli sledovat na „Sloncakres“. Stali jsme se rovněž svědky oslavy ruských velikánů Temnozor (konkrétně jejich singlu „Dib Dub Snop“) a to, co přišlo letos, rovněž nelze přehlédnout. „Coz po zyznych ziemiach…“ se stal dalším kontaktem se světem. A jak se vydařil?
Znáte jistě ten pocit. Těšíte se na nové album oblíbené formace, a pak to dopadne neslavně. Chyba se občas vloudí a poslech, na který jste se dlouho dopředu třásli, jak jalovice na první tele, nestojí za nic. Sice pochvalně kývnete, asi jako Miloš Zeman, jelikož nechcete oblíbeného interpreta pohanit a dáte nahrávce ještě nespočet šancí, až ji stejně nakonec s neutrálním výrazem na obličeji odšoupnete a myslíte si své (dále netřeba komentovat)… Taková je prostě realita, můžete s umělcem nesouhlasit, ale album jednou bylo nahráno, a tak to taky zůstane. Ale (vol. 2)! Jak jsem již naznačil, naštěstí zde máme jisté hudebníky, kde se klopýtnutí prostě nepřihodí. Už jen samotný artwork na přední straně alba vypovídá, kolem čeho se budeme pohybovat. Staré obyčeje v dnešní době? Proč ne! Jsem jedině pro. Málo z nás si uvědomuje, kam skutečně patří a jak naše země vypadala před přílivem v současné době většinového náboženství.
Produkce je výtečná, jiný zvuk by mým uším při kontaktu s „Coz po zyznych ziemiach…“ snad ani nešmakoval. Album jsem si jednoduše velice oblíbil, jelikož dokáže pohladit dokonce i duši. Nástroje jsou krásně čitelné, nabídnuta jsou rozdílná hudební tempa a jako celek působí deska velice vyzrále. Nic nebije do uší ani nefuní daleko za rozjetou rikšou. Inu – pozná se, když se to, co se dělá, dělá skutečně od srdce. :) Poodhalen je nám i lokální folklór, který je nenásilně interpretován pagan metalovou cestou. A kdybych byl znalec jazyka, jistě bych si díky textům album užil ještě víc, jelikož věci, co slyším (a na koleni si přeložil), mají skutečně hloubku jako jezero Tanganika v Africe.
Přemýšlím, co nahrávce STWORZ vytknout, a doopravdy mě nic nenapadá (možná se někomu bude zdát příliš dlouhá hrací doba, hehe, ale to se nedá kroutit). Je to víc než hudba. Jde o skutečný pomník předkům, kteří nad námi drží pomyslnou ochrannou ruku a čekají, jestli se lidstvo, znechucené tím vším, co si za svou krátkou existenci stačilo vybudovat a zničit, je schopno se ještě ohlédnout zpět a zapátrat ve svých kořenech. Takto nějak bych si zcela upřímně představoval další kroky životní cesty skutečných pohanů. Nezbývá mi nic jiného, než těmto dvěma umělcům upřímně v duchu zatleskat a být ryze rád, že v současné době vznikne takto bechderoucí placka (a není z Francie). Pokud tedy nějaký bůh existuje, není rozhodně jenom jeden, jelikož by všechen ten frmol nemohl stíhat. Nebudu tedy dále zbytečně sypat další a další slova, zbývá totiž jediná věc: Poslechněte si tento skvost a dáte mi za pravdu, že Můj kraj je i Váš kraj.
K recenzi poskytl: Werewolf Promotion
