Amesoeurs – Potomci pochmurného století, reflexe industriální éry. Toliko a ještě více praví krátká stať, jež je k nahlédnutí např. na stránkách kapely. Kapely, která alespoň pro mě znamená nejzajímavější výron stále se zlepšující francouzské scény. Mozek kapely tvoří hudební vizionář a snílek Neige, známý například díky svému projektu Alcest. Zbytkem party jest za bubny sedící Winterhalter a basačka Andrey S. Madame, která…drby nechme bulváru a pojďme se věnovat hudební stránce věci. Nutno říci, že Amesoeurs a Alcest nesou mnoho podobných, stěžejních znaků. Neige k black metalu přistupuje velmi osobitým a nevšedním způsobem. Žádné „raw“ ani „blasphemous“ prvky se u obou zmíněných kapel nevyskytují. A zatímco Alcest by bylo možno na posledním počinu charakterizovat dlouhými kompozicemi a zasněným vyzněním, Amesoeurs se vyznačují větší úderností a dravostí.
Začátek EP neobstarává víceméně očekávané intro. Začíná se rovnou „natvrdo“. Všemu dominují velice líbivé bicí. A to až do chvíle, kdy relativně pozitivistický koncept naruší první výkřik, doprovázen vysokou sólovou kytarou. Nečekejte žádné heavy metalové onanie, ale spíš teskné, opakující se linky. Co se týče Neigeho zpěvu – originální a bezprostřední projev. Druhá „Ruines Humaines“ má klidnější nástup...jen lehce rozechvělé struny kytary. Až s nástupem bicích se skladba začíná rozjíždět vstříc vyšším obrátkám, jejichž sféry se naruší opět s Neigeho nervózním přednesem. Po pěti minutách se kompozice ztrácí v oparu industriálního outra. Obě skladby charakterizuje veskrze stejný koncept. O to více se vymyká skladba třetí a poslední, která začíná
naprosto poklidnou kytarovou melodií. Po pár repeticích se připojí líbivý hlas Andrey. Napůl recitující, napůl zpívající. Skladba neustále zlehka přidává na intenzitě, zrychluje se. A blíží se finále. Opět ve společnosti vysoké kytarové linky, která vyznívá maximálně sugestivním a silně depresivním způsobem. Podle mého rozhodně efektivnější, než většina dnešních „self mutilated“ one man projektů. Andrey se ke konci od líbezného zpěvu dostává až do hysterického vřískotu. Gradace celé skladby je neuvěřitelná, prostě impozantní výkon. Celé EP je po zvukové stránce perfektně ošetřeno, každý nástroj je slyšet ideální měrou (díky čemuž si vedle skvělých bicích člověk vychutná i rozmanitost basových partů), a tak zůstává jedinou vadou na kráse nemožnost posoudit textovou stránku věci. EP je kompletně ve Francouzštině. Z jakékoliv prezentace kapely je jasné, že se zaobírá moderní zkaženou společností, ale podrobnosti zachycené texty mi zůstávají skryty. Dalším potěšujícím faktem je, že Neige dokázal na „Ruines Humaines“ zachovat (byť ne ve stejné míře) onen osobitý, vzletný a zasněný styl, známý již z tvorby Alcest. Shrnuto podtrženo, víceméně dokonalá prvotina a pádný důvod k očekávání řadového alba, které se chystá.
Pro Mortem sepsal Lukas.
