Bude tomu rok, co jsme se s Dalihrobem zlehka namlsali poslední deskou ÆVANGELIST. Čas plyne, Země se rozkládá, Apokalypsa se blíží a toto zkázonosné duo přichází s dalším nemocným dílem. Při minulé desce jsem si kladl otázku, kam se v tomto stylu dá jít, dá se vůbec uhnout? A mělo by se? Nebo bude lepší zůstat „na svém“ a hoblovat tento prohnilý a strašidelný styl pořád dál? Náznak odpovědi mi byl plivnut do tváře hned na konci první „Hosanna“, kdy se vznesl šamanský dým a industriální jiskry. Tento plivanec pak nabýval objemu, hmotnosti a celého mě pohltil přesně ve chvíli, kdy se rozjela geniální „Ælixir“.
Pojďme se v té hnilobě trošku povrtat. ÆVANGELIST přišli na to, že nejen slizkými riffy a úchylnými samply může být posluchač živ. Zdá se, že za ten rok zase o něco hudebně vyspěli, zjistili, že není potřeba ten svůj válec jenom hnát na plný plyn, ba naopak, plynu ubrali hodně. Ano, první dvě skladby jsou ještě takové klasičtější, co se jejich stylu týče, i když už v první se vynoří industrial/shamanic pasáž, o které jsem mluvil před chvílí, ale pak jakoby ÆVANGELIST objevili nějakou novou dimenzi svojí hudby, prostor, okolo kterého se v minulosti jen plížili v uctivé vzdálenosti. Najednou se jim naskytlo spoustu nových nápadů a možností, které využili beze zbytku. Jistě, surovost, syrovost a strach pořád zůstávají, odlidštěné riffy a bicí taktéž, ale již jich není potřeba v takové míře jako na předcházející desce. Na „Writhes In The Murk“ přichází na řadu experimentování, a tak je deska protkána industrial/ambient/noise/avantgarde/disharmonic pasážemi ve všemožně různých kombinacích. A ve velkém! To, že se v jedné ze skladeb (výjimečně nebudu jmenovat, jen si to najděte sami) představí jev dosud nevídaný (melodie, při které je dovoleno se dokonce i zasnít), to celé zahalené v obskurním zvuku a stylu ÆVANGELIST, je toho jasným důkazem. S tímto odpaněním také přichází předesílaná nemilosrdná porce industrial/ambientu a já jsem u vytržení. Čert vem prohnilé skluzy i chorobné sypačky, tohle je rozklad v přímém přenosu s obrovskou příchutí Vesmíru. Dokonce tu máme i saxofon (onen zmiňovaný „Ælixir“, kde najdeme pasáž, za kterou by se nemuseli stydět ani samotní The Killimanjaro Darkjazz Enssemble, přináší leptavou rytmiku a samply, které mě přenáší do jakési avantgardní části Vesmíru plné psychotropních výjevů, to je prostě úchylná lahůdka).
Zvukově zůstali ÆVANGELIST poblíž předcházející desky, ale orientovat se mezi jednotlivými skladbami je mnohem jednodušší právě proto, že každá má nějakou svou specifickou a nečekanou pasáž, která totálně zabíjí. Vyjma „Aelixir“, ta totálně zabíjí od začátku do konce. Nicméně dle vlastní zkušenosti bych doporučil převážnou část poslechů ve sluchátkách. Zkoušel jsem všechny možné druhy poslechu, ale přímo do mozku to zafungovalo a vyniklo nejvíc.
Na „Writhes In the Murk“ je k nalezení spoustu nových věcí, ať už jde o čisté vokály, nezefektované kytary či rytmické vychytávky, ale dají se najít jedině, když si vy najdete čas. Spoustu času. Zavřít se někam se svou černou hodinkou, nebo dvěma, třemi, šesti… Najít si cestu k ÆVANGELIST a jejich nové desce je opravdu na dlouho, ale věřte mi, stojí to za to!
Jestliže jsem na začátku mluvil o mlsání, tak tentokrát nám ÆVANGELIST naservírovali takovou hostinu, že nebude potřeba dalších pár měsíců jíst. Zbylý bodík a půl si nechávám pro chvíli, kdy mi tato dvojice přinese čistě noise/industrial/ambient peklo…
K recenzi poskytli: Debemur Morti
