Jen málo kapel nabídlo tolik náhledů na Black Metal jako BLUT AUS NORD. Dalo by se polemizovat, které tituly nejvíce přetékají onou mytickou žánrovou esencí, ale asi se shodneme, že nejblíže k obecně uznávanému pojetí stylu měli BAN na nenapodobitelném debutu „Ultima Thulée“ a sérii desek „Memoria Vetusta“. První díl „Fathers of Icy Age“ (1996) mám zafixovaný jako heroický a zároveň snový, i když kvůli době svého vzniku i trochu naivní. Císařsky-kytarová dvojka „Dialogue with the Stars“ je éterická a nepozemská nahrávka. A když přemýšlím nad „Saturnian Poetry“ hlavou se mi honí obrazy Slunce, Luny a rozbouřených živlů, téměř tak, jak to je na Necrolordově obalu.

Narovinu. Vždy budu preferovat temnější stránku BLUT AUS NORD. „Fathers of Icy Age“ je pro mě zajímavá prakticky jen svou atmosférou a „Dialogue with the Stars“ bych kvůli zvuku také těžce snášel, kdyby deska neobsahovala tolik nádherných melodií. No a z prvních poslechů „Saturnian Poetry“ jsem byl také dost rozpačitý, protože jsem se neměl téměř čeho chytit. Nebýt aury připomínající zmíněný první díl „Memoria Vetusta“ a naprosto neskutečného harmonického náporu poslední skladby, asi bych psaní recenze nové desky BAN poprvé vzdal.

I když se „Saturnian Poetry“ nijak extrémně nevymyká klasickému blackovému výrazivu, určitě se nejedná o primitivní řezbu a snadný poslech. Vindsvalovy kytary nedají posluchači ani chvíli pokoj. Ti, co uctívají „Memoria Vetusta II“, mohou být zklamáni absencí klidných meditativních částí (výjimkou budiž jedna pasáž ve „Forhist“) či minimem táhlých, srdceryvných melodií. Zdejší riffy nespočinou ani chvíli na místě, tón střídá tón a je velice snadné se ve zdejším harmonickém útoku ztratit. To pak nechybí moc, aby člověk „Saturnian Poetry“ zatratil jako monotónní desku či marnou kopii staré melodické školy. Podobný byl zprvu i můj pocit, avšak s dalšími poslechy jsem se už téměř nestačil divit, kolik se toho na desce vlastně děje. Sólová kytara najednou nebyla tím nejdůležitějším instrumentem, kytary se naopak začaly přímo zběsile přetahovat o pozornost, ale zároveň tak, aby neztratily nic ze svého souznění. Nemluvě o další dimenzi, přehlédnutelné, avšak okouzlující, které desce dodávají klávesy. Třetí díl „Memoria Vetusta“ bych tedy jednoduše popsal jako blackmetalovou kytarovou symfonii, která je také díky vokálům a úderným (živým) bicím rovněž i nejagresivnějším a nejepičtějším titulem BLUT AUS NORD.

Jelikož jsem „Saturnian Poetry“ naposlouchával společně s „Leytmotif Lucifer“, automaticky jsem mezi oběma deskami nacházel paralely. Přece jen se jedná o návrat dříve inovátorských kapel k tradičnějšímu soundu a obě kapely se evidentně snažily zavařit své instrumenty a zahltit posluchačovo vnímání. Byla by blbost srovnávat, která deska je vlastně lepší, ale Abigor vyhrávají v jedné důležité kategorii. Jejich hudba je totiž o něco záživnější, živější, zatímco BAN lze snadno napadnout z odírání formule až na kost. Rytmika „Saturnian Poetry“ je také až příliš přímočará a ono kytarové „tam-zpátky, tam-zpátky“ někdy dost unavuje (a proto například často přeskakuji „Metaphor of the Moon“).

Ano, melodická formule a zvláště hra na bicí by přinejmenším v druhé půli alba mohly být bohatší a rozmanitější, ale i tak jsem s „Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry“ spokojenější, než jsem čekal. Posluchači, kteří mají blízko k přírodní živosti v melodickém blackmetalu a nevadí jim retro-feeling, by mohli být ještě nadšenější. Pro jiné se bude jednat o „zbytečný“ počin při čekání na nějaké další hnus/dis/avant peklo. Netuším, zda je třetí díl „Memoria Vetusta“ tím nejlepším. Určitě se ale k němu budu s radostí vracet a případnou čtyřku uvítám s nadšením.

K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions