Když jsem poprvé narazil na americkou one-man kapelu BOTANIST, první, co mě napadlo, bylo, že je skutečně fascinující, do jakých směrů a hloubek se black metal může rozvíjet a v jakých originálních, doposud nevídaných a „divných“ formách nakonec může k posluchači dorazit. Ještě než napíšu cokoliv dalšího, hned na úvod musím předznamenat, že BOTANIST produkuje typ black metalu, či spíše typ hudby obecně, který jste ještě zaručeně neslyšeli, a možná Vás ani nenapadlo, že je vůbec možné něco takového vytvořit. Skutečně, seznámení se s BOTANIST působí na nového posluchače tak, jako kdyby objevil něco nového a zároveň tak jiného, že by nevěřil, že je vůbec možné na něco takového v našem světě narazit. Je to jako srážka s absolutní jinakostí odněkud z jiných světů. Pojďme si tedy kapelu BOTANIST stručně představit.
Jak jsem již uvedl, BOTANIST je projekt tvořený jediným člověkem, kterým je Američan Roberto Martinelli. Ještě než se dostaneme k představení alba a konceptu kapely, zastavme se na chvíli u hudebních nástrojů, které Martinelli užívá. Tím však možná některé čtenáře hned na úvod odradím. Ve výčtu užívaných nástrojů totiž nenajdete kytaru. I bez kytary je však míra „blackmetalovosti“ u BOTANIST dle mého názoru daleko vyšší než u celé řady jiných klasických kytarových black metalových kapel. Jaké hudební nástroje tedy tvoří hudbu BOTANIST? Dvanáctistrunná basa, bicí, harmonium a nástroj zvaný „hammered dulcimer“. Zatímco harmonium je vzduchový klávesový nástroj podobný varhanám, hammered dulcimer je nástroj podobný cimbálu. Pro lepší seznámení se s tímto nástrojem však doporučuji zadat si „hammered dulcimer“ do Googlu či na YouTube a poslechnout si, jakými možnostmi tento nástroj disponuje. Anebo si rovnou pusťte BOTANIST, jehož hudba je na tomto nástroji prakticky vystavěna.
„Hudební vyjádření Přírody jakožto božství. Vstupte do Zelenajícího se světa,“ zní základní popis BOTANIST přímo od Martinelliho. Album „Flora“, o kterém tato recenze primárně pojednává, je již šestým albem odehrávajícím se právě ve „Verdant Realm“. Z výčtu desek je patrné, že BOTANIST patří mezi ty kapely, které hudbu tvoří jak na běžícím pásu. Jednou z výhod tohoto přístupu je však konkrétně u BOTANIST ta skutečnost, že lze mezi deskami vystopovat poměrně znatelný kvalitativní vzestup. Zatímco předchozí desky byly v mnohém nedotažené a působily místy amatérsky či neúplně, nové album „Flora“ již těmito nedostatky nedisponuje.
Hudba BOTANIST se tedy odehrává v jakémsi fiktivním, Martinellim vytvořeném světě, který je ideově velice propracovaný. Na Last.fm si již BOTANIST vysloužil různé roztodivné a neotřelé tagy, jako třeba raw plant metal, green metal či označení eco-terrorist black metal. Nutno dodat, že nic z toho není úplně mimo realitu. Martinelli sám svou hudbu jakožto green metal označuje, avšak s tím, že green metal chápe v rámci široce pojatého black metalu. O ideovém ukotvení BOTANIST si udělejme obrázek z následujících slov, kterými Martinelli myšlenku svého projektu popisuje:
„Skladby BOTANIST jsou vyprávěny z perspektivy BOTANISTy (The BOTANIST), šíleného muže vědy, který žije svůj život dobrovolně co nejdále od veškerého lidstva a jeho zločinů proti Přírodě. Ve svém přírodním azylu plném fantasie a zázraků, který nazývá Zelenající se svět, se, hledajíc útěchu ve společnosti přírodního světa, obklopuje rostlinami a květinami a ve svých vizích si představuje zničení člověka. Zde, v tomto svém přírodním království na velthemiovém trůnu (trůn vytvořený z rostlin Velthemie), BOTANISTa čeká na moment, kdy se lidstvo samo vyhladí, což umožní rostlinám, aby se Země opět zazelenala.“
Tímto odstavcem popis Martinelliho idejí, které vypráví prostřednictvím kapely BOTANIST, nekončí, pro detailnější obrázek si můžete více vyhledat buď na oficiálních stránkách či Facebooku. Pro alespoň základní představu o ideovém konceptu BOTANIST však tento první odstavec dozajista stačí.
A jaké je tedy samotné album „Flora“? Jedním slovem absolutně dechberoucí. Flora působí doopravdy neskutečně uvolňujícím, pohodovým a bezstarostným dojmem. Poslouchat skladby pojmenované po různých rostlinách, jako třeba „Callistemon“, „Cinnamomum Parthenoxylon“, „Rhizophora“ či třeba „Leucadendron Argenteum“, to je vážně mimořádně svěží vítr a zpestření pro jakéhokoliv blackmetalového posluchače, který si rád rozšiřuje své obzory. Co bych zvláště vypíchl, je ona naprosto jedinečná a velmi silná atmosféra, která z alba dýchá, jelikož se jedná o něco diametrálně odlišného, než na co jsme zvyklí z tradičního black metalu. Uvolňující, pohodový, bezstarostný – to rozhodně nejsou charakteristiky, kterými by se dala popisovat blacková hudba jako taková. U BOTANIST však tato slova nejlépe vyjadřují to, co z desky čiší na míle daleko. Je to, jako kdyby Vás na místo nekompromisního a mrazivého blackového chladu do nosu udeřila extrémní dávka kyslíku, vyprodukovaná nekonečným zástupem zelenajících se rostlin.
Album „Flora“ od americké kapely BOTANIST bych rád doporučil naprosto každému. Je mi sice jasné, že zdaleka ne každému Martinelliho tvorba sedne, nicméně alespoň za zkoušku nic nedáte a za odměnu získáte velice neotřelý hudební zážitek, který je, jak se skutečně domnívám, na hony vzdálený všemu, co jste doposud slyšeli. Poslouchat BOTANIST, to je jako procházet se po nádherné botanické zahradě, pouze s tím rozdílem, že veškeré rostliny a květiny vidíte v jejich nikoliv fyzické, ale zhudebněné podobě. Je to botanický orchestr prapodivných melodií, který stojí za to okusit. Prakticky mě nenapadá nic, co bych mohl Floře vytknout. Album nemá slabý moment, nepřestane nudit v žádné své pasáži. A tak mě od vyššího hodnocení odrazuje pouze pomyšlení na to, že tohle ještě není vrchol, že BOTANIST bude pokračovat ve své evoluci a ve svém kvalitativním růstu, a že se na některém z dalších alb dočkáme ještě detailnějšího proniknutí do Zelenajícího se světa.
