Představte si ten pocit. Proberete se na bohem zapomenutém místě. Mlžná noc. Z okolí je cítit hnilobný puch rozkládající se rostlinné a živočišné hmoty. Saháte do zadní kapsy kalhot a vytahujete svazek rezavých klíčů. V duchu začnete přemítat, k jaké bráně do jiné dimenze mohly patřit. Poblíž se nenachází žádné dveře, kde by mohly být využity. Vší silou zavřete oční víčka ve snaze vybavit si předchozí situaci a… Pak si najednou vzpomenete. Na toto místo jste procházeli rezavou brankou, která byla na první pohled k nerozeznání od všude rostoucího břečťanu, jenž ji téměř celou pohltil. V mysli se začínají postupně zhmotňovat obrazy chvil nedávno minulých. Vysoká hora, temný koridor, prastarý les a ty nejhlubší skuliny pekla.

Jako brána vám byla otevřena mysl temnopána z nizozemských nížin. Černokněžníka, labužníka - pro někoho též šílence a mírně zvráceného člověka. Člověka, který je pro mě jednou ze současných hudebních ikon. Mistra přes vše temné, biblické, násilné, hlučné, ničivé, chaotické, ale i absolutní stavy mysli vyvolávající. Autora celé plejády hudebních projektů, ať už aktivních, nebo v současné době zahrabaných do hlíny pod tou nejvyšší šibenicí. Vyrvávače jazyků, nositele pláště přeměn a mystika. Pochopitelně - touto osobou je Mories. Podívejme se tedy na jeho nejnovější výtvor, jehož esenci jsem se pokusil odhalit v prvním odstavci. Demonahrávky pro své „rozbory“ sice nevyhledávám, ale jak se lidově říká, výjimka potvrzuje pravidlo.

PYRIPHLEGETHON je další jizvou na poli extrémní hudby, kterou tento Holanďan způsobil. Tentokrát se ale nejedná o mix ambientu, noise, industrialu a špetky black metalu. Album „Rivers of Infernal Kingdom“ má mantinely vymezené přesněji, a jak sám umělec popisuje, jedná se o „black metal staré školy, který vzdává hold všem starým černokovovým kultům“. Do toho je však přidaná řádná dávka Moriova zubního vzorce, tedy spíše rukopisu. Ten je znát již při zachycení prvních tónů (menší vliv Cloak of Altering, konkrétně pak songu „War has finally found us“) ambientního začátku. Atmosféru tento úvod navodí velmistrovsky! A co nás čeká dál? Oldschoolově znějící bicí, které mi však tentokrát vůbec nevadí a jejich nazvučení mi (co se konceptu alba týče) přijde velice vhodné. Neznějí jako plechové pinkání, připomínají zvuk zvonů. Kytary zdatně střídají herní tempa - vše začíná ve středním, což postupně graduje a zase se uklidňuje, čili s tímto nástrojem jsem též spokojen. No a kapitola sama pro sebe: skutečně jedovatý temnopánův vokál, který střídá bezbožné skřeky a temný growl. A když se k tomu všemu přidají ještě rovněž přítomné sbory doslova nafetované mučivými samply… Vybavit si bloudění v hnilobném, mlžném lese není nadlidským úkonem.

V některých pasáží se vidím (a to jsem spíš sportovec teoretik), jak běžím špinavým podchodem, kde všude kape voda a poblikávají přesluhující žárovky. Rychlé tempo okořeněné kytarovými sóly k této námahu způsobující činnosti přímo vybízí. „Rivers of Infernal Kingdom“ však dokážou svůj hlavní proud rozdělit do menších říček a potoků, kdy se voda beznadějně dere sopečnou krajinou, než úplně vyschne a zůstane po ní jen mrtvé vádí. Pozoruhodným prvkem je i závěrečný dvojhlas. Je to zremixovaný Mories, nebo povolal z hlubin své mysli nějakého démona, aby mu sekundoval?

Projekt PYRIPHLEGETHON nám představil brilantní black metalovou jízdu načichlou starými projekty jako černočerný „The Nefarisous Cult“, či zhoubný „Atrocious“. Mories snad nezůstane jen u jednoho dema, když nyní už nemá na práci „De Magia Veterum“, kterou k mé velké nelibosti utnul. „Rivers of Infernal Kingdom“ působí celistvě, každý zásek má své právoplatné místo. Snad nebude otálet a v dohledné době nám předloží další materiál!