1. Zdravím Morfeuse! Mockrát díky, že jsi svolil k tomuto rozhovoru. Je to již pár let, co tě zpovídal můj kolega Aedd. Tentokrát se však chci zaměřit hlavně na tvou osobu. Než se tedy vrhneme na rozbor tvé vážené osobnosti, tak se zeptám jak se ti aktuálně daří a co nyní vlastně děláš?
Pěkný večer, či ať už jde o kteroukoli dobu, kdy tenhle rozhovor čtete. Omlouvám se, že mi odpovědi trvaly tak dlouho. V současné době se kolem mě valí tolik věcí, že je pro mě docela kumšt, najít si čas, sednout si a pustit se do podobných věcí, jako je tento rozhovor. Vlastně i teď bych měl dělat něco úplně jiného. Ale víš co, je nedělní večer a potřeba trochu relaxovat. Jinak se mi daří skvěle. Jedu současně v několika projektech, hudebních, pracovních i osobních. K některým těmto záležitostem se ještě během rozhovoru vrátím. Před nedávnem jsem se stal otcem, nic plánovaného, ale teď si já i manželka naší perfektní malé dcerušky naprosto užíváme. Během asi sedmi hodin jsem se stal z ničeho nic otcem, fantastický pocit. Dcerka teď zabere spoustu mého času a pozornosti, ale je to nádherné!
2. Vždy se každého ptám na jeho dětství a jak se dostal k hudbě. Jinak to nebude i u tebe. Vzpomínáš si tedy kdy jsi se začal nějak aktivněji zajímat o hudbu? Nutili tě třeba rodiče do studia nějakých nástrojů?
Rodiče mě nikdy do ničeho nepostrkovali, vlastně kromě studia francouzštiny jako třetího jazyka ve škole, ale to už je hodně dávná minulost. Mám velikou rodinu a spoustu příbuzných je muzikální nátury, takže jako dítě jsem měl přístup k různým hudebním nástrojům a snažil jsem se je vyzkoušet. Asi nejblíž na ráně byl pro mě klavír, který měl své výsostné místo v domě mých prarodičů, kde jsem trávil hodně času. Vzpomínám si, že babička mě stále napomínala, ať hraju jemněji a tolik to toho nemlátím. Takže v tom asi tkví důvod, proč jsem zběhlý ve hře na různé hudební nástroje. Ale raději komponuju, než hraju. Ono vlastně ani nejsem nijak dobrým hráčem, spíše dokážu z každého nástroje vyloudit ty potřebné zvuky. Ke kytaře jsem se dostal, až když mi bylo tak čtrnáct patnáct, vzal jsem ji poprvé do ruky v místních hudebninách. A začal jsem se hraní věnovat pravidelně. S kámoši jsme dávali dohromady první kapely, které vždy trvaly sotva pár měsíců, a tak to začalo.
3. Ovládáš hned několik nástrojů, takže by mě zajímalo nejen jak ses je naučil všechny ovládat, ale který z nich ti je vlastně nejsympatičtější a nejradši se mu věnuješ. Nevím proč, ale mám takový dojem, že odpovědí budou klávesy. Nebo se pletu?
Zčásti jsem na to už odpověděl u předchozí otázky. Mám pocit, že několik posledních let se hodně věnuji hře na kytaru a chtěl bych se vrátit ke klávesám. Cítím, že mě prsty už tolik neposlouchají, jak by měly, a potřebuji trochu klávesových lázní, řekl bych. Taky mám pocit, že stále více pracuji se zvuky na počítači, programuji muziku a skládám melodie, což na jednu stranu je fajn, ale taky to má své mouchy. Neusiluji o to, stát se perfektním instrumentalistou. Raději programuju muziku a snažím se nalézt v hlavě ony správně znějící melodie. Takže o sobě raději mluvím jako o skladateli, než muzikantovi. I tak ale musím říct, že kytara je pro mě stále tím nejdůležitějším nástrojem. Líbí se mi stát před kapelou na pódiu a nasávat všechnu tu skvělou energii, kterou dává živé hraní. Když jsem doma, hraju rád na kytaru i klavír. A počítač je k těm dvěma nástrojům třetím do party.
4. Vzpomínáš si na svoje první setkání s metalovou hudbou? Kdo byl první interpret, kterého jsi začal poslouchat a kdy jsi se dostal k Black Metalu? Žít v Norsku v době počátků BM scény bylo jistě fascinující. Vzpomínáš na tu dobu rád?
Ano, pamatuji si to hodně živě. Bylo mi nějakých dvanáct, třináct let a nahrával jsem si z rádia všemožnou muziku, kterou hráli v noci, když jsem už spal, a pak si ji na druhý den pouštěl. Tenkrát běžel nějaký metalový pořad a já si z něj nahrál skladbu Metallicy „Fight Fire With Fire“ a od Iron Maiden „Rime of the Ancient Mariner“. Taky další skladby, ale právě tyhle dvě mně pevně zůstaly v hlavě a od té doby tyhle dvě kapely miluju. Moji tehdejší kamarádi nijak nehověli metalu. Pak jsme se ale přestěhovali a můj nový soused byl do metalu blázen. Vyměňovali jsme si spolu nahrávky a poslouchali společně muziku. A to byl ten moment, kdy jsem se dostal k extrémnějšímu metalu.
O původní BM scénu jsem se nijak zvlášť nezajímal, protože jsem se s ní nedostal nijak blíž do kontaktu. Sbíral jsem informace spíš z médií a časopisů. Byla to určitě zajímavá doba. Vzpomínám si, že jednou v našem městě vyhořel kostel a já se několik dnů doma třásl, že fízli každou minutu musí zaklepat na naše dveře a přijít si pro mě. Ale nakonec se zjistilo, že se ten kostel vzňal nejspíš od zásahu bleskem.
5. Nejzásadnější kapelou tvého života jsou bezesporu LIMBONIC ART. Doufám tedy, že ti nebude dělat problém zavzpomínat na tuto kapelu, vzhledem k současné situaci. V roce 1993 tě Daemon oslovil, aby ses k LA přidal. Znali jste se v té době? Jaké byly počátky? Hrozně mě zajímá jak jste vlastně došli k vašemu stylu, který byl v té době přeci jen dost originální.
Jasně, je férové říct, že šlo o významnou součást mého života. Jak je obecně známo, Limbonic Art existovali v plné sestavě na počátku své existence. Nejsem si jistý, ale mám pocit, že takhle fungovali asi rok či o něco déle, než se rozpadli. Znal jsem Daemona od vidění už pár let dříve a bylo to v té době, kdy jsme spolu začali jammovat. Nešlo tenkrát o nic zásadního, jen jsme se spolu poflakovali ve zkušebně a zkoušeli jsme hrát extrémní muziku, která nás oba tehdy brala a ostatním nic neříkala. Když se rozpadli, rozhodli jsme se, že se spolu pustíme do projektu. A jak jsme tak přemýšleli o názvu, napadlo nás, že si necháme název Limbonic Art. Daemon byl jedním z těch, kdo tu kapelu kdysi založili a vymysleli jí název. Ten název byl parádní a hodil se k muzice, jakou jsme spolu chtěli dělat. Takže to pro nás byla přirozená volba pokračovat dál jako Limbonic Art.
Zpočátku jsme jen společně jammovali ve zkušebně, já jsem hrál na bicí, ale chtěli jsme se posunout dále (navíc, nebyl jsem nijak dobrým bubeníkem a tíhl jsem spíš ke kytaře). Takže jsme prozatím místo živého bicmena použili automat na mých klávesách, než najdeme někoho vhodného ke škopkům. Bohužel jsme ale na nikoho nenarazili. Kolem nás se tehdy žádní vhodní kandidáti nemotali, a těch pár, co jsme kontaktovali, nemělo zájem. Takže jsme zůstali u programovaných bicích. Já se navíc pustil do komponování klávesových linek k bicímu automatu a nakonec jsme si řekli, serem na to, takhle si vystačíme!
6. Proč jste se vůbec rozhodli použít programované bicí? Nebylo to ještě složitější než sehnat živého bubeníka? Každopádně jste na programování odvedli neskutečně dobrou práci, neboť jsem dlouho netušil, že jde o programované bicí. Museli jste se s tím hodně piplat.
Už jsem to vysvětlil v předchozí odpovědi. Díky za lichotky, je to hezké slyšet. Máš pravdu, programování bicích zabere neskutečně času. Většina bicích je zahrána klávesami „naživo“ a pak teprve upravována v počítači. Část z nich je programována. Jak je u mě zvykem, výsledek je vždy kombinací obou technik, živého hraní a programování, a vždy mi to tak ve výsledku fungovalo.
7. Během tří let jste dali do kupy 2 dema z nichž pak v 1996 vzniklo debutové album „Moon in Scorpio“, které doteď mnoho fanoušků považuje za vaše nejlepší album. A pak každý rok další deska. Začali jste opravdu s vražedným tempem. Jste snad nedělali nic jiného než jen skládali hudbu…
Tenkrát jsem měl velmi plodné období, období ničím neomezeného, bezstarostného, energií nabitého mládí. Vzpomínám si, že jsem byl tak závislý na klávesách, že jsem vstával ráno mezi pátou a šestou a zaznamenával jsem nápady, které mi přes noc přišly do hlavy, a v sedm jsem vyrážel na autobus. Možná to bylo tenkrát trochu bezhlavé. Když se na tu dobu dívám z dnešního odstupu, tehdy vzniklo spoustu skvělého materiálu, ale bez znalosti „dobrého zvuku“. Takže dnes bych spoustu z těch věcí udělal jinak. Nicméně, dnes už nemám tolik nespoutané energie a bezbřehých skladatelských nápadů, jako tenkrát.
8. Všechny čtyři desky až po „Ad Noctum“ doslova uctívám. Zajímalo by mě, jak se retrospektivně na alba díváš ty a jaký na ně máš názor? Máš mezi nimi svého favorita a případně proč? Já osobně mám nejradši „Epitome of Illusions“.
Abych se přiznal, v současnosti tyto alba poslouchám jen zřídka. Znamenaly určitý mezník mého života a muzikantského vývoje a vrchol toho, co jsem tenkrát byl schopen ze sebe vydat. A něco z toho též prošlo testem času a je dobré stále. Ze skladatelského pohledu bych řekl, že mým favoritem by bylo „Abhorrence“. A co se týče agresivity, „Ad Noctum“ skutečně dokáže nakopat prdel!
9. V roce 2002 jste vydali „The Ultimate Death Worship“, kterým jste vlastně tehdy „ukončili“ činnost LA. Důvodem bylo hlavně, že jste se chtěli věnovat odlišným projektům než neshody mezi vámi. Bylo pro tebe těžké se LA přestat věnovat nebo to přišlo tak nějak přirozeně? Přeci jen jsi LA věnoval kus svého života.
V té době mě ovládalo spoustu jiných energií a jde o část mého života, ve které bych se nerad babral. A určitě tenkrát nebylo nijak těžké kapitolu Limbonic Art uzavřít.
10. „Legacy of Evil“ bylo jedno z několika málo re-union alb na black metalové scéně a tehdy vyvolalo docela poprask. Dalo by se říct, že jste byli jedni z prvních, kdo na BM scéně odstartoval boom re-unionů. Jak se na tento nápad díváš s odstupem času? Byl to dobrý tah nebo kdybys mohl, tak by ses na to vysral?
Nepřemýšlel jsem na tím ve smyslu, kdo a s kým se tenkrát pouštěl do re-unionů. Přišlo nám to tehdy nějak přirozené. Osobně si myslím, že album se vcelku povedlo, jen pár věcí se mohlo udělat jinak. Mám z té desky smíšené pocity. Něco se mi na ní libí hodně, jiné věci zas až tak ne.
11. Jaký jste s LIMBONIC ART měli vztah k živému hraní? Jednou jsem našel na YouTube záznam tuším z Milwaukee a nějaký z Norska. Jak na živá hraní vzpomínáš? Kolik jste jich vůbec za existenci LA uskutečnili?
Osobně mám koncertování velmi rád, je to pro mě jedna z nejzábavnějších činností vůbec. Daemon naopak živé vystupování nenávidí. Proto jsme odehráli jen minimum koncertů. Kolik jich přesně bylo, to už si nepamatuju. Šlo o pár šňůr, nějaké festivaly a to bylo vše. Mé vzpomínky na ta vystoupení jsou vesměs pozitivní, občas se vyskytly nějaké technické problémy, to, že jsme s sebou tahali 150 kilo aparátu, taky nebyla žádná prdel, ale většinou to probíhalo docela v pohodě. Odehráli jsme pár výborných koncertů. Třeba v Polsku se nám vždycky hrálo skvěle a s výborným přijetím místních fans. Vzpomínám si, že v rámci našeho posledního turné jsme měli vystoupit také v Česku, ale koncert byl nakonec zrušen kvůli nějakým organizačním problémům. Mohlo se to tenkrát vyřešit jinak, třeba že bychom zahráli v jiném místě, ale to už je jedno. Na youtube najdeš pár záznamů z našeho živého hraní. Ty z Norska jsou mé vlastní. A mám taky pár raritních nahrávek z Polska, které hodím na můj youtube kanál, jen co si najdu čas přetáhnout je ze starých videokazet.
12. Než přeskočíme dále, musím se optat, proč jste se nakonec s Daemonem rozešli a jaký je váš vztah nyní? Vídáte se, nebo jste se rozešli ve zlém? Slyšel jsi album „Phantasmagoria“ vůbec a co na něj kdyžtak říkáš? Pro mě je to jediná deska LA, která mě vůbec neoslovila. Něco jí chybí a to něco je dle mě tvůj přínos.
Nemáme spolu žádný vztah vyjma toho, že jsme spolu kdysi působili v Limbonic Art (a on stále působí). Ani dříve jsme se spolu moc nescházeli, jen asi úplně zpočátku naší spolupráce. Důvod našeho posledního rozchodu je velmi osobní a nerad bych ho propíral takhle veřejně. Náš současný vztah není nijak zásadně napjatý. Když se náhodně setkáme, jsme spolu schopni prohodit pár slov. Od našeho rozchodu už uběhl nějaký čas a zlá krev mezi námi vyšuměla. Alespoň já to tak cítím. Přeju mu hodně úspěchů s jeho hudebními projekty a zvlášť také s Limbonic Art!
Album „Phantasmagoria“ jsem párkrát slyšel, ale není to nahrávka, která by mě snadno zarostla v přehrávači. Myslím si, že deska se docela povedla, ale postrádá dřívější vibrace muziky Limbonic Art. Zní jako další nahrávka Sarcoma Inc., s klávesami v pozadí, které následují kytarové linky, a s texty Limbonic Art.
13. V roce 2002 vznikl tvůj projekt DIMENSIOIN F3H, s kterým máš na kontě prozatím dvě plnohodnotná alba. Ale posledních 7 let je ticho po pěšině. Můžeš nám tedy k jeho založení i současném stavu něco říct? Musím se přiznat, že debut „Reaping the World Winds“ mě tehdy neskutečně nadchl a dodnes neskutečně baví.
Existujeme spolu vlastně už od roku 2000, což mě příjemně překvapí, kdykoli si to uvědomím. Už jsi zmínil, že dříve jsem udělal každý rok nové album. S DF3F jsme vydali dvě desky za patnáct let. Jojo, musím se chytnout za nos! Má to několik důvodů. Točilo se kolem mě spoustu jiných zájmů, rozptylovalo mě spoustu dalších věcí, které mi nedovolily soustředit se na komponování pro tuhle kapelu. Také má účast v Mayhem mi zabrala hodně času a energie. Navíc ta kapela byla v dřímajícím stavu. Neřekl bych, že byla mrtvá, nikdy jsem nemyslel na to, že bych ji úplně pohřbil. Ale nevěnoval jsem se jí. Od počátku jsme měli problémy s labelem, měli jsme mizivou podporu v médiích a málo lidí kolem, kteří by nám pomohli. To asi taky hodně ovlivnilo náladu v kapele a její snažení. Hodně jsme měnili bubeníky, což byla další věc, která nás brzdila. Prostě v tom bylo spoustu frustrace a sraček. V současné době se ale kapele opět daří. Máme nového bicmena (zase). Ten borec, zdá se, je s námi, protože si hraní s námi užívá a ne, že by to bral jako nějakou povinnost. Je mladý a zažraný a mám pocit, že mezi nás opět vnesl nadšení ze společného hraní a pohodu do zkušebny. Nebere se nějak příliš vážně a na koncertech jeho hra umí pořádně nakopat prdel! Dokončujeme naší třetí desku. Ještě zbývá dodělat pár klávesových pasáží, nějaké vokální vychytávky, mix a mastering. A pak zůstane už jen ta pekelná práce najít někoho, kdo to album bude ochotný vydat a nezkurví to.
14. Nějakou dobu jsi i působil u ANCIENT. Můžeš zavzpomínat na to, jak jsi se k nim dostal a říct nám něco málo o tom, jaké působení u ANCIENT bylo? Asi se jednalo jen o živá vystoupení, protože od té doby kapela vlastně nic nového nevydala. Nebo na něčem pracují?
Ne ne, v Ancient jsem nepůsobil a ani jsem pro ně nikdy nic nedělal. Kdysi se na mě obrátili se žádostí, abych jim pomohl na turné hrát kytaru a odzpívat nějaké vokální party. Z turné ale nakonec sešlo. Od té doby jsem s nimi v občasném kontaktu, ale ne po hudební stránce. Sem tam si někam vyrazím s Aphazelem. Zbytek kapely jsem vlastně nikdy nepotkal.
15. Jako živý kytarista jsi nějaký čas strávil u MAYHEM. Jak jsi se k hraní u nich vůbec dostal a jaké to bylo? Proč jsi kapelu vůbec opustil? Byl to tvůj zájem kapelu opustit nebo jsi odešel na jejich popud?
Znám se s Attilou a Hellhammerem spoustu let a byli jsme spolu v občasném kontaktu. Attila s námi kdysi spontánně nahrál pár věcí pro Limbonic Art. Ale hlavní důvod, proč si mě vybrali, myslím si, spočíval v tom, že jednak jsem při konkursu zahrál věci od Mayhem nejlépe ze všech zájemců, a navíc jsme kdysi s DF3H jeli s Mayhem společné turné, a chlapi věděli, že nejsem nějaký kokot, vycházeli jsme spolu a oni tak měli jistotu, že takto bude vše v pohodě. Po zmíněném společném turné odešel z Mayhem Blasphemer a Attila mi tenkrát zavolal s dotazem, jestli vím o někom, kdo by jej nahradil. Napadlo mě pár lidí, ale nakonec jsem si řekl – hele, vždyť taky hraješ na kytaru a mohl bys to zvládnout. A tak jsme se setkali v Oslo a zkusili si spolu pár věcí ve zkušebně. No a potom jsem začal s Mayhem koncertovat. Potřebovali někoho, kdo pro ně bude komponovat. Nebyli ale, žel, spokojeni s materiálem, který jsem pro ně složil. Proto mě nakonec vyměnili za někoho jiného. Nejsem si jistý, jestli pochopili, že když jsem jim tenkrát poslal soubor nazvaný „sbírka riffů“, nešlo o hotové skladby, ale pouze o polotovar, ne němž jsme následně měli dohromady zapracovat. Asi to vážně nepochopili a šlo tedy o mojí chybu. Necítil jsem tehdy žádnou zášť, stejně jsem také uvažoval, že bych z kapely odešel. Vysvětlím to ještě u následujících odpovědí. Cítil jsem, že nadešel můj čas. Kdyby mě tenkrát nevyměnili, později bych jim i tak dal vale.
16. MAYHEM aktuálně vypustili nový singl. Slyšel jsi ho? A co na něj říkáš?
Slyšel jsem jej. Teď už mají venku i nové album. Poslechl jsem si ho zatím jen párkrát. Myslím, že má své silné i slabší stránky. Dostali se tam, kam mířili. Teloch pro ně odvedl skvělou práci, ale očekával bych od něj trochu víc. Hodně se mi líbil Blasphemerův komplikovanější kompoziční styl. Mám pocit, že současní Mayhem jsou o něco přímější. Dovedu si představit, že fandové po celém světě budou tu desku milovat až za hrob. Snaha zalíbit se široké fanouškovské základně je z desky slyšet víc, než kdykoli dřív. To je sice pořádku, ale já vážně nevím. Musím si desku ještě více naposlouchat, než řeknu nějaký jednoznačnější verdikt.
17. Na nové desce prý MAYHEM pracují už dlouho. Pracovalo se na ní ještě během tvého působení v kapele? Podílel jsi se na něm nějak? Můžeš nám přiblížit něco málo o tom, jak MAYHEM vůbec novinku skládají?
Na nové desce prakticky dělali od té doby, co jsem se k nim přidal v roce 2008. Do celého kompozičního procesu bylo zapojeno spoustu lidí ještě předtím, než k nim přišel Teloch. Neslyšel jsem žádný jiný materiál, než ten, který pro ně dělal Teloch, a ještě něco od Silmaetha, který v Mayhem taky krátce působil. Takže k té otázce nemám moc co říct. Se mnou nikdy nezkoušeli žádný nový materiál. Předpokládám, že věci skládali mimo mě, protože už tehdy se jim nelíbilo, s čím jsem přicházel. Nikdy mi to ale otevřeně neřekli. Až když jsem byl na odchodu z kapely.
18. Teď aktuálně jsi vokálně vypomohl slovenské kapele AEON WINDS na jedné ze skladeb na jejich novém EP. Můžeš nám o této zajímavé spolupráci říct něco více?
Jsme spolu už nějakou dobu v kontaktu prostřednictví netu. Líbí se mi, jakou píli a energii Svarthen dává do svých projektů. Vyměnili jsme si pár nápadů, a když mě požádal o hostování, měl jsem z toho radost. Dalo mě nějakou práci porozumět textu té skladby. I když je v norštině, je složité jej pochytit. Navíc, ten text skladby není nikde dostupný. Kontaktoval jsem kvůli němu i Enslaved, ale ani ti ho nemají. Text, který je k nalezení na netu, patří ve skutečnosti k jiné skladbě. Takže byla docela sranda dostat se do toho. Myslím si, že výsledný text je správně, jak má být, ale stoprocentně jistý si nejsem. Svarthenovi se podařila skvělá předělávka a já jsem šťastný, že jsem k ní mohl přispět svým dílem.
19. Čemu se teď aktuálně vůbec věnuješ? Pracuješ na nějakých nových materiálech? Co kapela VIPER SOLFA? Dozvěděl jsem se o ní jen velice málo informací, tak bych byl rád za něco podrobnějšího přímo od zdroje, neboť její line-up mě zaujal a věřím, že by z toho mohlo být něco zajímavého.
Mám v současné době rozdělaných spoustu dalších věcí. Dokončuju nové album DF3H, na němž dělám už nějaký ten pátek. Za tu dobu se událo spoustu věcí, které celý proces komponování významně zasáhlo a táhlo různými směry. Několikrát se album přetáčelo a teprve nyní vidím už jakési světlo na konci tunelu (snad to není vlak). Půjde o trochu jinou desku, než byly ty předchozí. Bude daleko modernější a někteří ortodoxní fandové nad ní asi ohrnou nos. Podle mě ale nové skladby zní skvěle. Některé z nich jsme už zahráli i naživo a opravdu válely!
Viper Sofa je parádní projekt, do kterého jsme se pustili asi před rokem po ukončení Trail of Tears. Poté, co vydali svou poslední desku, rozhodli se kapelu zabalit a pustit se do něčeho nového. Dostal jsem se k nim přes Mr. Moe, který taktéž hraje na basu v DF3H. Prohrabal jsem se v šuplíku a našel onu již zmíněnou „sbírku riffů“. A začali jsme na tom materiálu společně dál pracovat, s trochu jinými vibracemi, než byly zamýšleny pro Mayhem, pochopitelně. Cítím, že jde o opravdu povedený materiál. A asi to tak mělo být. Skladby teď mají daleko více energie, než by měly v podobě určené pro Mayhem. Nyní nahráváme naše debutové album, které by mělo vyjít, pokud půjdu věci podle plánu, někdy před vánocemi.
20. Máš čas vůbec i na poslech hudby (teď nemyslím té tvojí)? Můžeš nám pootevřít vrátka do tvé hudební duše a říct, co rád posloucháš, kdo jsou tvoji oblíbení interpreti a třeba co tě zaujalo v předešlém roce?
Ano, mám čas na poslouchání muziky. Poslouchám různé hudební styly, záleží na situaci a náladě. Například když řídím, poslouchám metal, celé spektrum od starého thrashe až po dnešní Tesseract a téměř vše mezi tím. Nejraději si ale poslechnu staré dobré věci z osmdesátých a devadesátých let. Black metal už tolik neposlouchám, sem tam něco, ale už nejsem tak dřevní, jako kdysi. Často poslouchám také hudební soundtracky, filmovou hudbu považuju za současnou klasiku. Díla Zimmera, Shora a Williamse jsou skvělé věci, když si potřebuju odpočinout a vyčistit hlavu.
Nesleduju scénu, co kdy vyjde a tak. Těžko dokážu říct, která deska patřila k nejlepším třeba minulý rok, protože opravdu nevím, co všechno vyšlo. Jsem uzavřený ve své vlastní bublině a hudebnímu dění kolem nevěnuju moc pozornosti. Když se dostanu k nějaké desce, dokážu ji ocenit a třeba při tom ani netuším, kdy byla vydána. Pokud si vzpomínám, naposledy mě zaujala novinka od Newsteda, ta opravdu válí!
21. Krom hudby máš jistě i jiné koníčky? Čemu se věnuješ, aby sis od hudby odpočinul? Jelikož jsi dělal artwork nejen pro LIMBONIC ART a jiné, tak asi i rád maluješ či děláš s grafikou že?
Trochu se věnuju grafice, ale ne zas tak moc, jak bych měl. Pouštím se do kreslení, když mám nějaký projekt a je třeba s ním pohnout. Jinak si najdu sotva nějaký čas, abych si sednul a jen tak tvořil. Je to škoda, protože rád bych se tomu víc věnoval. Kdyby mi někdo dal víc jak čtyřiadvacet hodin denně, okamžitě se do toho opřu. Občas také fotím, teď hlavně moji malou dcerku, ale také z výletů, to se pak snažím o něco více než jen dokumentární fotky.
22. A co plány na rok 2014? Jsou už nějaké? A pokud ano, čeho se týkají?
Pro letošek mám hodně specifické plány. Chtěl bych vydat nové desky DF3H a Viper Sofa. S oběma kapelami plánujeme několik koncertů, které určitě budou zabijácké. Navíc jsem nedávno založil svou vlastní kytarovou značku Morfeus Guitars, která vyrábí kytary z norského dřeva z lesů, kde žiju. To se v poslední době stalo mou vášní. V posledních letech jsem hrál koncerty pouze na kytary, které jsem si sám vyrobil. Mrkni se na www.morfeusguitars.com a dozvíš se víc. Takže si třeba můžeš myslet, že mým dalším letošním cílem je stát se světovou značkou ve výrobě kytar. Dělám si legraci. Ve vší vážnosti, vyrábím kytary na zakázku, které mají všechna nezbytná temná specifika pro black metal a patřičně drsnou fazónu.
23. Cestuješ rád? Jako hudebník musíš mít k cestování asi kladný vztah. Můžeš nám říct, kde se ti nejvíce líbilo během putování po světě? Navštívil jsi třeba i ČR?
Ano, moc rád cestuju. Kéž bych mohl cestovat více! Mám spoustu oblíbených míst, Brazílii pro jejich šílené maso, ta v tom zdaleka poráží i profláklou Argentinu. Hodně se mi líbilo také v Japonsku, tam se dá cestovat a hrát, aniž by ses musel na dlouhé vzdálenosti drkotat hodiny. Evropu mám také hodně rád. Nejvíc se mi určitě líbí v Římě mimo sezónu, hodně se zajímám o historii a architekturu a z tohoto pohledu není lepšího místa na světě. Navštívil jsem také několikrát Českou republiku, jako turista i v rámci turné. Miluju Prahu a jsem šťastný, že jsem měl příležitosti si ji pořádně prohlédnout. A také Kutnou Horu a její kostnici. Určitě se k vám opět vrátím a doufám, že budu mít dostatek času věnovat se jak vystoupení, tak pamětihodnostem.
24. Ačkoliv by bylo stále se na co ptát, raději to utnu, neboť kvalita nad kvantitu. Každopádně jsem rád, že sis našel čas na odpovědi a přeji ti, ať se ti daří, jak v hudebním světě, tak i v tvém osobním životě a snad zas někdy nashle!
Díky moc za příležitost popovídat si. Věřím, že se brzy uvidíme, ať už někde na baru u piva nebo z pódia!
