Po třech letech fasují lidoví komisaři novou uniformu a otvírají výslechové místnosti. Za přibližně devítiletou existenci již potřetí vnášejí do lidských srdcí sémě strachu. Záznamy jsou plné skutečných i domnělých delikventů, a tak si nikdo nemůže být jistý svým osudem. Nejprve to byla „Diktatura“, později „Vlast“ a letos? „Hakmarrja“ neboli krevní msta. Což je ve zkratce akt, kdy si dotyčná strana zachová svou čest. Francouzská formace N.K.V.D. znovu demonstruje svou sílu. Připravte se na čtyřicetiminutovou industriální pouť.
Existenci tohoto projektu vedu v patrnosti již poměrně dlouho, ale aktivněji jsem se začal o jejich tvorbu začínat až při letošním podzimu. „Hakmarrja“ má potenciál zaujmout už při prvním poslechu a na poměrně dlouhou dobu a jen tak nepustit. Industriálně laděný úvodní vál doprovázený ocelovým projevem ve mně po postupném přidání temných samplů vyvolal pocit, který umí (i když bezeslovně) navodit britské těleso The Axis of Perdition. Čili velice temnou a násilnou atmosféru, kdy hlava poněkolikáté naráží do stěny a nos se transformuje do amorfního krvavého útvaru. A právě na atmosféře je celý počin postaven. N.K.V.D. nás zavedou na různá místa, na kterých se psala historie. Popusťme tedy uzdu své fantazii a nechme v mysli vystanou různé šokující události, které světem otřásly.
Nechutný, temný a tíživý industriální black metal prokládaný mluveným vokálem směřující místy až do válečného industriálu. To zní poměrně dobře, ne? Po odvrácení mravního ponížení nás čekají rozsáhlé lesy Východního Pruska, kde se nacházel onen pověstný „brloh“. Odtud se přesuneme do Srbska, které svádí litý náboženský boj s vyznavači jižního monoteizmu. Dále k nám promluví rytíři hledající světlo na konci pláně, čekající na Kristovo poselství prostřednictvím osvícení jeho symbolu plamenem. Připomenuta jsou i bojiště: Památník bitvy u Verdunu vzdávající hold francouzským bojovníkům, kteří před zbraněmi narušitelů chránili to, co pro ně bylo nejdůležitější: práce, rodina a vlast. 2 miliony mrtvých. Smrt jedince je katastrofa, takováto událost je statistika. Je to skutečně cesta kolem „kulatého“ tělesa, jelikož další destinací je jedno z nejchladnějších míst: Vostok. V těchto neúrodných končinách nepřipraveného rozhodně nečeká nic dobrého. Stejně tak ani v místě neblaze proslulém v obchodování s lidmi. A na konec… Hladomor. Poslední výkřik odnese z lidských úst za zvuku zvonů poryv větru.
Takové pocity je schopna „Hakmarrja“ nabídnout. Zachází jak do historických témat, tak laboruje s těmi aktuálními. Nemyslím si, že jejich cílem je pouze provokovat všudypřítomné mrakovokárce, kteří hledají sebemenší záminku, aby N.K.V.D. (byť už jen kvůli názvu) označili za hlasatele totalitních ideologií a zbytečné buřiče. Spíše rekapitulují zlo, které je přítomno v lidských srdcích. Rozhodně doporučuji dohledat si i texty a řádně si je prostudovat, jelikož se nejedná pouhé výkřiky, které dokreslují tíživou „průmyslovou“ atmosféru, ale značná část potenciálu desky je živena právě z nich.
Desku „Hakmarrja“ se snažte pokud možno pochopit jako další krok, kterým se N.K.V.D. hodlají ubírat, jelikož srovnávání s předchozí prací mi přijde celkem zbytečné. Ano, „Diktatura“ je velice agresivní nahrávka, se kterou se v rychlosti palby progresivnější „Hakmarrja“ nemůže rovnat. Ale to dle mého skromného názoru není vůbec na škodu. Berte toto dílo jako samostatný kus tvorby, které představuje aktuální tvář kapely.
