Na počátku devadesátých let, kdy Black Metal zažíval své nejintenzivnější období, se našlo pár ještě větších podivínů, kteří měli své vlastní plány, jak dělat a prezentovat temnou hudbu své domoviny. Po boku dnes již dobře známých Ved Buens Ende a Fleurety existoval projekt Taarenes Vaar, který během svého působení zplodil dvě krátké dema, ale bez většího povšimnutí a ve stínu svých úspěšnějších kolegů zapadl v zapomnění. Po více jak dvaceti letech se z prachu a popela tohoto projektu zrodil MANIMALISM.
Toť krátké představení toho, o čem budou pojednávat následující řádky. Bližších informací o tom, jak vše bylo, je a bude, se dočtete v rozhovoru, který bude následovat. Debutový počin „Manimalism“ obsahuje sedmero skladeb, které vycházejí z demo nahrávek, jediným rozdílem jsou kompletně odlišné texty. Jak už asi můžete tušit z úvodního odstavce, hudba, kterou MANIMALISM tvoří, nebude nyní tak exotickou, jakou byla v dobách svého vzniku. Ale ani dnes není kapel brázdících tento žánr nikterak valný počet, takže fanoušci těchto ujetých zvráceností budou jistě nadšení.
Hudba MANIMALISM je plná pokroucených kytarových riffů, jež jsou propleteny rafinovanou baskytarovou linkou. Chvílemi si až říkám, který z těchto nástrojů má vlastně hlavní slovo. Ale to není podstatné, neboť oba tvoří neodmyslitelnou strukturu, kterou se musíte prokousávat a nacházet v ní vzorce, dle kterých jsou do sebe komponovány. Z počátku mi jejich souhra nepřišla nějak překvapivá, ale jejich důmyslnost má své kouzlo, které se po čase ukázalo v pravém světle. I po dvaceti letech mají ty postupy co nabídnout a vězte, že mnoho z nich i předčí ty, které jejich kolegové dělají dnes. A to si rozhodně zaslouží obdiv. Velkou měrou k tomu přispívá i hra na bicí, která na sebe nestrhává pozornost a dává jim tedy dost prostoru pro vyznění, zároveň však i bicí mají své neoddělitelné místo na finálním vyznění a jejich hru shledávám opět velice poutavou. Stačí tedy pár pozorných poslechů a nástroji se prokoušete až na kost a můžete se jimi nechat donekonečna opájet.
Možná by bylo vhodné, abych pokračoval rozborem skladeb i alba, ale opět sáhnu k možnosti se tomu vyhnout, neboť v tomto případě slova těžko budou mluvit za hudbu samotnou. Z alba jako takového lze krásně slyšet a cítit vztah autorů k jejich hudbě a snaze odlišit se od všech ostatních, což je hlavní prim „Manimalism“. Pochvalu tedy zaslouží nejen autoři za nápady, které vznikly před dvaceti lety, ale samozřejmě i dnešní fazóna, kterou albu propůjčili. Dost se těším, co dalšího nám MANIMALISM v budoucnu představí, neboť s takovým potenciálem, jakým oplývá tento prastarý materiál, se můžeme nyní rozhodně nač těšit.
K recenzi poskytl: Adversum @ Facebook
