Je s podivem, že kapela, která brzy oslaví 10 výročí vzniku není od svého počátku upsána jakémukoliv labelu. I největší odpad světového black metalu může dnes vydávat jedno album za druhým, protože, a to je smutné, vždy najde „odvážlivce“, kteří investují do naprosto zaprodaných končin. Není potom divu, že se různé projekty, které bývají vesměs o tom samém, rozlézají jak houby po dešti. Darkened Nocturn Slaughtercult také rozhodně nepatří k zrovna novátorským spolkům, ale má kolem sebe auru, která ji chrání od moru, jenž se poslední roky šíří. Přinejmenším bych si dovolil říci, že pokud někdo zastává tvrzení; „ženy do black metalu nepatří“, neví o čem mluví. Již minulý rok zaujali Tymah debutem „Transylvanian Dreams“ – nekompromisním odkazem devadesátých let...a kdo stál v čele? Razvaljaeva Anasztazia, známa pod pseudonymem Dim. Je sice pravda, že ženy v black metalovém rouše pozbývají jakékoliv něžnosti, ale i to je důkazem, že nejen muži rádi hýří kreativitou. Stěžejním pilířem DNS je rovněž žena. Polka působící v kapele s německými základy - Onielar. Za povšimnutí také jistě stojí, že Horrn, Velnias, Emporonorr i právě Onielar se věnují výhradně DNS. A je to cítit? Silně...Posedlost, rezignace na svět... Rozhodně dvě základní (dis)hodnoty, kterými DNS oplývá. Jakékoliv filozofování, zamýšlení se nad hodnotami bytí či nebytí. Nic takového. Pouze čistá forma toho nejbezbožnějšího uctívání, avšak v trochu obšírnějším a poutavěji podaném odrazu. I živá vystoupení jsou pojata maximálně vážně – obrácené kříže, tradiční přípitek malinovky a marmeláda křižující warpaint na obličejích. Zlo jak se patří ;-).
Ze všech tří „full-lenght“ alb má „Hora Nocturna“ vyloženě nejprůzračnější zvuk, i přes to, že si DNS na obou předchozích zakládali na čitelnosti. Nikdy se nejednalo o vyložený marast, vždy bylo slyšet důležité. Přeci jen, jedná se o black metal, není tedy na místě mluvit o jakkoliv profesionálním zvuku, protože ve většině případů kazí atmosféru na které je bez debat založen. DNS přenášejí morbidní základy textů i do hudby a vytvářejí tak kompaktní celek nepostrádající žádnou z potřebných ingrediencí. Onielar má vokál, který by se dal zlehka přirovnat k tomu pana Nattefrosta – kdybych nevěděl, že se jedná o něžné pohlaví, nikdy bych na to nepřišel. Navíc, to, že Onielar není žádným nováčkem je znatelné. Zpěv sedí do hudby jak má, nepřebíjí žádný z momentů a výborně vyhrocuje tolik přítomnou atmosféru, nebojí se experimentovat. Písně mají svěží náboj, působí hutně, technicky, přesto nepostrádají syrový odkaz starších kapel. Další plus bych hledal v lehké zapamatovatelnosti jednotlivých songů. Myslím, že je nepravděpodobné, když Vás v 5 ráno probudí a pustí „Unearthing of Cosmic Decay“, že si nerozpomenete na název. Právě díky silným refrénům na kterých je postavena velká část alba. Většina skladeb má svůj silný moment, který předurčuje k neoposlouchatelnosti. Zároveň ale, jak jsem podotkl, lehké zapamatovatelnosti. Album potom nepůsobí jako jeden velký tah na branku, jak je tomu třeba v případě Tymah. DNS tedy apelují na to „rozmanitější“ pojetí.
Za příjemné považuji vkládání častých vyhrávek (dokonce se dočkáme i dvou lehce akustických momentů), které mají mozek a dokáží převést píseň do zcela odlišných rozměrů. Zpestření v podobě skladby s titulním názvem „Hora Nocturna“ působí mystickým, skoro rituálním dojmem – je založena na ambientních zvucích a odříkávaným textem různými „pa-skřeky“...
Verdikt je jasný; pozvedněme číše na oslavu „Hora Nocturna“ a přejme Darkened Nocturn Slaughtercult mnoho plodných let a minimálně stejně kvalitní práci i nadále.
