1. Kdo jsi a čím se živíš?
Jako vzteklý unitární Archanděl živ jsem zejména z porůzných jedů nepřístojných dobrému zdraví, kterými paradoxně snažím se vyléčit celkem rozrostlou již rakovinu ducha... Ale otázka jistě mířila směrem jiným... Jako nemálo potlučený životem již člověk, v jistých ohledech plně rezignovaný, našel shodou mizerných okolností skleslé lidské uplatnění v ztichlých chodbách starobince. Doprovázím mrtvolné na posledních cestách peklem, tiším jejich blouznivé výstupy, skláním se k nemocným čelům v bílém hávu laického špitálníka a neustále přehrabuji se v hromadách biologického hnusu. Naštěstí žaludek zocelený letitým alkoholismem a pohaslé oči Mé zvyklé vidět jen utrpení, bolest a beznaděj života... Práce tato přináší pár nových inspirativních detailních vhledů do člověka, ale dokonale odnáší poslední iluze ohledně žití, zejména jeho přirozeného hnilobného závěru. S poklidem žehnám všem sebevrahům...
2. Jak probíhá práce na „Helve-lust“? Měl jsem to štěstí a pár skladeb z připravované desky slyšel. "Textem" a náladou byly poměrně netypické. Čím to a jaká je pointa blížícího se díla?
Dokončení alba Helve-lust, neboli "Konec světa" v překladu, se táhne déle než jen pozvolnou mizérií k dokončení. Pozměnil jsem nejeden přístup v tvořivosti a tématika se týká nových obzorů, poznatků či zkušeností. Nerad se v čemkoliv opakuji, a tak již použité inspirace z žalnosti období Návratu anebo opilecké Sebelítosti Absinthia ponechávám minulosti. Vracím se jako sešitý Archanděl na nové cestě chápání světa, čemuž předcházel právě onen dlouhý mezičas vzkříšení třeba z propasti alkeholismu anebo učení se alespoň náznakům unitární vyrovnanosti. Ideály "kruhové filosofie" počal užívat jako nástroj osobní psychoterapie, která, nejsem-li zblouzněn nějakým svinstvem, drží celkem zatím úspěšně v celistvosti chatrné ty zbytky rozervané osobnosti. "Helve-lust" přináší první náznaky přeměny ve vyjadřování emocí, pro které již nešlo jednoduše nalézat slova ani v rozmanitém jazyce českém. Začal tedy zároveň tvořit nový umělý jazyk, ve kterém vnitřně pociťuji větší srozumitelnost určitých nových významů a symbolických vazeb. Ač jedná se stále o jazyk se striktní logickou gramatikou a jen lehce neběžnou slovní zásobou, lze v něm právě dopomocí netradičních postupů zkráceně vyslovit myšlenku, kterou v češtině bych okrajově opisoval do roztrhání prstů. Je Mi lhostejno, že nikdo takovým slovům neporozumí, za důležité pokládám vlastní potřebu vyvrhování emocí z těla, neboť ty-li nahromaděné a stísněné hrudí Mne čas od času donutí v záchvatu běsnění konat činy, kterých jsem schopen i s hrůzou litovat... Nálady alba "Helve-lust" se různí, přesto by měla být patrná větší vyrovnanost a oslavně vyznívající poetika symbolického "konce všeho soužení, " neboť význam Helve neznamená jen běžně chápaný "svět", a dále samotný pojem "svět" lze zmystifikovat na cokoliv niterního... Dále se pokouším o náznaky zpěvu, jehož faleš a strašnost nechť každý posoudí individuálně, celkově přiznáno - neurvalého řevu již příliš neužívám, takže se vytrácí ráznost a agresivní efekt šoku... "Helve-lust" je zhudebněná báseň o lehce chaotické kompozici, shluky melodií, zvratné změny nálad, místy odbyté pasáže a celková divnost. Nečekám tedy, že by to někdo zvlášť ocenil a je Mi lhostejný ten fakt...
3. Mohl bys čtenářům stručně představit tvé předcházející výtvory - jejich myšlenku a popsat vlastní pocity z jednotlivých období své tvorby?
Hudební díla vždy zachycovala lehce autobiografický vývoj osobních událostí a pohledů na svět. Perutě byly narcistně mladicky jemné, Kraj zatrpkle prostý, Návrat byl hrubě suicidně nevyrovnaný, Absinthium zoufale opilecké, Helve je chaoticky pomatené, ale zároveň již i místy vyrovnané ... Pocity v nich plně zaznamenané, nechť sama hudba vypoví o starých časech jednoho skleslého mizery.
4. Vím, že jsi byl na letošním Brutal Assaultu. Co Tě tam táhlo a jaké jsou tvé dojmy z celého toho fiaska? Navštívil jsi ještě nějaké další kulturní akce, které by jsi rád zmínil, propagoval?
Na Brutal se nechal přemluvit jistou slečnou v časech neještě dokonale zničených vzájemných sympatií. Davovost festivalu měla absolutně zničující účinky. Vida tisícové zástupy stejnovyhlížejících temnotářů Mi sebrala iluze o pocitu jakékoliv výjimečnosti z hlediska společnosti. Pojem ďábla Mi připadl jednoduše a promyšleně prodán jako děvka. V hnilobných časech nemocného světa, kdy na hromadě vyčerpaných témat nelze již fascinovat či těžko přicházet s něčím novým, začal se prodávat ďábel. Opilí rozjaření mládežníci volají po jeho jménu, lstiví obchodníci se přizpůsobili a co dříve bylo pobuřující, dnes pokládáno za skvělý trend a moderní éru svobodného projevu. Nikoho samozřejmě neodsuzuji a toleruji vývojová stádia člověka a potřebu identifikovat se s nějakou komunitou. Jen Mi přijde lehce zvrácené to volání po temnotě tak šťastnými zabezpečenými, a tím jistě znuděnými, lidmi. Je to opravdu věk ďábla, je to dokonalý vládce, s veškerou tou sběří pohrává si jako s hadrovými panáky, kteří si troufají ve svých nočních výkřicích zacházet stále dál a dál, vstříc náruči, od které snad čekají pochopení. Přeji všem takovým jednou hodně odvahy, až nastane ono nevyhnutelné setkání... Celý zatracený brutal jsem trávil nešetrným kořalečnictvím s pocitem splínu v hrudi, žádné kapely příliš nevnímal, užíral se vlastním vztekem po lesích či nejlépe v nedalekém kamenolomu, ze kterého jsem se nakonec i z legrace skoulel. Následné dny úpěl hroznou potlučeností kostí a hlavy a o to větší vztek jsem si ještě stačil vyřvat na nebohé slečně ve jménu absolutní alkoholické zuřivé neurvalosti... Tento čin by se dal nazvat Brutal assaultem, takže s pocitem, že jsem splnil krédo festivalu, odtáhl zničen zpět na sever s předpokladem, že nikdy více podobné akce...
5. Jaký je tvůj názor na kult black metalové osobnosti? Myslíš si, že jsou ti duševní impotenti, kterých je "scéna" plná, hodni úcty? Považuješ sám sebe za součást "černěkovového podhoubí" nebo jsi tím vším již otrávený?
Rezignovaný pohled, jak popsáno v pasáži o brutalu. I když se přiznám, že s jistým despektem hledím na osoby, které znatelně ustrnuly ve vývoji osobnosti právě na úrovni "kultovní blackmetalové" identity s názory, "že křesťané jsou špatní, neboť pálili čarodějnice a tak se musí vzývat satan, protože to je jako bejt sám sebou..." Poněkud útočně zlehčuji, neboť jsem rozmrzele unavený ze vší hrozivě temné agrese a nenávisti, kterou jsem si prožil plnými džbery osobně a nemám již tak velkou potřebu nasávat další. Asi největší odrazení od blackmetalu byla konfrontace s představiteli samotnými. Ač leckdy skvělá mistrná a procítěná hudba skutečnou spřízněnou negací, většinu úcty pohřbil náhled do ideové zahrady představ a názorů, kde převládla většinová primitivnost celkového zaměření. Já už ty lesní hromotluky s kyjema nechci ani vidět, ani jejich modlářsky zvráceně zpodobněné představy satana... Především o tom ani nechci polemizovat, jednoduše tímto Blackmetal úředně zakazuji...
6. Touto "neotázkou" bych ti rád dal prostor k tomu, abys řekl čtenářům Mortemu cokoli, co tíží tvé srdce. Čím trpíš a co hledáš?
Přiznám se, že jako starého darebáka Mne čas od času tíží vzpomínky na ohavné a zlé činy, které způsobil některým lidem. Z unitárního hlediska je sice dokáži bez lítosti popírat, z ďábelského hlediska se jimi mohu i pokochat a být zoufale hrdý na nějaký rozruch a inspiraci, ale stále mám v Sobě ještě střízlivou lidskou složku a ta si dokáže právě střízlivě uvědomit zákeřnost, zbytečnost konání a pocity celkové lítosti... Velmi Mne tíží nestálost v emocích, poletuji od pólu zlé zuřivosti a obecné nenávisti k světu k tak milosrdnému altruismu vůči strádajícím jedincům, že by tisíc fráterníků možná puklo závistí. Z poklidné chvíle Mne dokáže malý a třeba i nepříliš závažný impuls vytrhnout k nezvladatelnému panickému neklidu, že cítím, jako by se právě zhroutil celý vesmír... Marně se snažím najít nějakou stálost v pohledu na žití, v názorech. V hlavě cítím více osobností, každá Má jiný pohled a dle nálad se střídají u vlády těla. Někdo Mne pozná klidně uctivého a citlivého a jindy se nestačí divit, jak dokáži být zákeřný, sobecký a nepřející. Některé pobaví Mé absurdní vtipkování a kejkly, některé naopak pohorší, pokládaje Mne za výslovně trpce vážného člověka. Stále poletuji kolem neurčitého středu, v bouřlivých změnách nálad, nejsem schopen vykročit jednou konstruktivní nebo destruktivní cestou, vždy se vracívám zpět k začátku... Proto Mne málo lidí dokáže pochopit... A dále Mi osobně leze na nervy, jak se stále v Sobě lítostivě šťourám! Chci se to odnaučit..., pro kristovy rány, hlavně Mě nebijte pane Reape!!!
7. Za dveřmi jsou Vánoce, jak se k tomuto svátku stavíš? Možná by bylo správné zeptat se i na tvůj postoj ke katolictví, tak se o to pár slovy prosím Tě otři ;-).
Vánoce nesnáším, ovšem ne z nějaké mizerné ideologické averze, nýbrž z prosté nervosy z nenáviděných lidských davů, celkového tlaku ze stran médií a reklam, umělé přátelské atmosféry. A pakliže tvrdohlavě zatracený svátek ignoruji, mohu být pokládán za sobce. Naštěstí si rodinné či blízké okolí zvyklo... Je Mi líto unavených kramářek v superkrámech, které při svátku obžerství na pásech přendávají tuny žrádla za nekonečného hraní koled. Lituji Sebe, neboť jsem se stal obětí globálního spiknutí a kvůli svátkům Mi zavřeli benzínovou pumpu a Já neměl kde v noci sehnat čerty značky Start. Masakry kaprů, ohavné výzdoby domů a ulic a vůbec celkově přesládlá atmosféra. Takže Vánoce také úředně zakazuji...
Ke křesťanství nepociťuji takovou zášť, jak by se mohlo na první haloefektní pohled zdát. Jeho krystalickou myšlenku hanobí obyčejná hříšná povaha věřícího člověka, za veškeré utrpení ve jménu špatně vysvětlené víry může právě jen posedlý člověk. Leckeré obecné nadhledy na jsoucno se někdy shodují s unitárním šílenstvím, jen dílčí symboly a jména absolutně popírám, stejně tak pojem života jako zázraku v propasti vesmíru. Posmrtný život úředně zakazuji a na pohled do bájné krajiny pekla stačí vystrčit zablešenou hlavu z okna. Padám do kolen před majestátem katedrál a nechávám se fascinovat řeholnictvím. Vážím si věřících přátel či milosrdných kolegyň v práci. Bibli pročítal v blázinci a zvláště knihu Jobovu čas od času pročítám v depresích dodnes, nechal se inspirovat ne nezajímavými příběhy, leč ponaučení žádné si k srdci vzal. Nesnáším optimismus většiny věřících, ale shoduji se s vyrovnaným očekáváním konce dnů. Křesťany rád provokuji zneužíváním jejich posvátných ikon. U posledního soudu budu jako Archanděl osobně zasedat a hodlám odpouštět blackmetalistům. Nový papež působí jako sympatický člověk, pakliže by vyhlásil křížovou výpravu, bez ostychu bych usedl do napalmem ověšeného bombardéru a vyrazil na Turka...
8. NSBM je všude, někdo holomráz popírá, jiný ho oslavuje. Tak či onak, jak na tuto politickou nekorektnost nahlížíš Ty sám?
Dělám si z takových témat legraci, kdokoliv cokoliv vážně bere, provokuje Mne tím k zlehčování. Ideály fašismu ale nepokládám za nijak hrůzné či nepřípustné a s lehkou dávkou spřízněné uctivosti je toleruji, nechávám se inspirovat uměleckým ideálem nějaké velkolepé říše, neboť jsem spíše z filosofického hlediska zastánce obecné totalitní režie. Jsem submisivní povahy, s autoritou nemám problém, takže bych asi byl další fanatický následovník nějakého charismatického křičícího Vůdce, přesto těžko říci se Svými tvrdohlavými zlozvyky vždy "všechno vědět lépe..." a tak i činit. A pro jistou dávku šílenosti bych jistě ihned proletěl komínem, takže to s těmi sympatiemi zvláště nepřeháním a sním si o vlastních návrzích ohledně řízení světa... Neřekl bych, že pokrytecky soudím člověka dle rasy, ale naopak nepopírám, že určité rasy mají své charakteristické vlastnosti a ty se vzájemně nemusejí tolerovat v dnešním promíchaném světě. Lidé budou vždy spíše sympatizovat se svým pokolením a budou vyžadovat vlastní neskvrněný prostor. Uctivá přeslazená ideální demokracie vyhnije zevnitř lidských srdcí a ta budou volat po tvrdé diktatuře, která porovná rozběsněný svět do latí... Aby se mohl svět sjednotit, bude třeba spousta utrpení a strádání, skřípění zubů se bude ozývat z masových hrobů a na spáleném povrchu dlouho zeleň neporoste...
9. Vždy mě při poslechu tvých děl udivuje, že jsou volně k stažení a že za ně nechceš peníze na kořalu. Míníš tuto skutečnost v budoucnu změnit a proč je jí tak dnes?
Zajímavá otázka. Nejspíše pro onen pocit volnosti. Kdybych žádal odměnu, cítil bych se zavázán vůči kupujícímu, představil bych si jeho ohavnou lidskou nespokojenost, kritičnost, náročnost či přímo vzteklost za vyhozené peníze. Taková vize by příšerným způsobem otrávila Můj klid při spřádání díla, ovlivnila by Mě, snažil bych se být pečlivější, podvědomě bych se snažil vyplňovat přání imaginárního zákazníka než potřeby vlastního shnilého srdce, vytratila by se osobní upřímnost a Já bych k dílům neměl tak silný citový narcistní vztah. Vždy Mi přišlo bez rozmýšlení přirozené se s výkřiky do světa dělit a navíc mám odpor k lakotnosti... Přesto jsem vážně zapřemýšlel nad nabídkou staré počiny vydat v minimálním nákladu a to jako sběratelská CD. Pár lidí naznačovalo, že materiál stáhnutý mají, ale chtějí kvalitně tištěný obal a ražené CD do sbírky, apod... Ale předem říkám, že k něčemu takovému se těžkopádně dokopávat budu, stále to pokládám za zbytečný rozmar ve jménu unitárně svrchované lenosti.
10. Mohl bys stručně vyjádřit životní krédo/postoj k světu tobě vlastní?
Neopustilo Mne unitaristické zjištění, že opravdu "Marno Vše" z hledisku nekonečně zakřiveného jsoucna. Život jako přelud, odosobněný pohled - Já jsem svět a cokoliv činím, tak bez možnosti volby. Vše je zároveň Nic, vše je stejně důležité/zbytečné v rámci celku, záleží na pohledu. Rozplývám se v kruhu, kde se nerozlišuje poloha v čase ani prostoru... atd... A nakonec si neodpustím ještě hřejivé lidské: "že bych ze všeho blil, že jsou lidi zrůdy a zvířata zlá stvoření, spálit všechno..."
11. Nakolik ti jsou blízké hodnoty dnešního neopohanství (například asatru)? Myslíš si, že je návrat k animální podobě konstruktivní v otázce nadlidskosti? Berme v potaz například představy Rosseaua.
V této oblasti se absolutně neorientuji, lehkovážně vše automaticky zatracuji. Věta, že návrat k animalitě povede k nadlidství zní absurdně. Za jedinou zoufalou možnost k povýšení ohavné lidskosti na něco duchovního pokládám cestu unitárního odosobnění či odevzdání se nějakým zvráceným Mocnostem, proto cítím určitou soudržnost třeba s fanatickými katolíky... Dílo zmíněného filosofa neznám natolik důkladně, abych si dovolil jej Já, obhroublý nekulturní člověk, intelektuálně rozebírat. S žádným Rousseauem jsem husy nepásl a ve škole jako pytel spal.
12. Jelikož netvoříš "jen" hudbu, nýbrž i píšeš, tak by mě zajímalo, kdo ze spisovatelů a případně i filosofů/poetů je ti blízký? Má pro tebe větší hodnotu "zpověď" literární či hudební?
Asi ponejvíce si vážím tvůrců na okrajích známosti, malé tiché poety s počmáranými bloky plnými absurdních oblud a zdánlivě bezesmyslných veršů. Lidi hrubě upřímné a volné ve vyjadřování, nikoliv vzdělance držící se řádů, inklinující k daným promyšleným směrům, apod... Každá forma zpovědi má své silnější strany. Hudba je kupříkaldu více průrazná a lépe se šíří obecným povědomím, je snadnější porozumět několika tónům než hromadě zmačkaných popsaných papírů. Ovšem literatura může pojmout větší svět, více myšlenek...
13. Je přeci jen něco z "černěkovové" scény, co na tebe v posledním měsíci udělalo dojem? Kdybys měl zmínit pět spolků, které si ze "srdce" neodpářeš, které by to byly?
S několika maniaky z blízkého okolí ještě udržuji vztahy, chodíme po starobylých zříceninách, tam uděláme "přirozené" fotky v agonii zesměšněného satanismu a jdeme do hospody nadávat na život, bídu a civilizaci... Darkthrone neodpářu, stejně tak Emperor, Mayhem, Burzum,... a spoustu dalších starých kapel. O nové dění blackmetalu se ale již nezajímám, vyjma zajímavého pana Trista do pětice jmenovaného...
14. Jak jsi na tom vůbec s ohlasy? Dostává se ti pochval i ze zahraničí, případně určitých nabídek?
Nijak zvláště, čas od času upřímně potěší nějaká poklona neznámého dosud člověk. A s některými se dokonce po dlouhodobější komunikaci i osobně spřátelil, apod... Nabídek se za život již pár zjevilo - hudební projekty, povětšinou je ale ignoroval pro jejich minimální osobní význam anebo se na ně jednoduše nepoeticky vykašlal z lenosti či přehršle těžkostí v životě.
15. Jakým způsobem hudbu tvoříš? Máš nějaký jasně daný postup, nějaké to "tajné" koření k dosažení děsivé a neklidné atmosféry?
Inspirací k tvorbě je vždy aktuální rozpoložení psyché, veškerá hudba stvořená jsou skutečné pocity, které prožíval a měl nezvladatelnou potřebu je ze Sebe vyzvrátit. Povětšinou tvořívám ve stavech neklidných, beznadějných, v melacholii. Dříve vše výslovně v opilosti, kdy alkehol snadno odvrátil pozornost od světskosti a Já mohl poklidně poletovat po hvězdách. Za největší impulsy k tvoření pokládám obecně nějaké silné osobní tragédie života, nezdar, rozervanost srdce, cokoliv nepříjemného a tehdy je tvořivost vlastně ubohým únikem.
16. Mohl bys zavzpomínat na roky v léčebně? Obdařilo tě toto období něčím cenným nebo to považuješ za naprostou ztrátu času? Svěřil by ses s diagnózou?
Diagnosa ruka. Pil jsem tolik kořalky, až to nebylo přístojné dobrým mravům a zdravotnímu stavu. Na léčení se doplazil dobrovolně těsně po dokončení Absinthia, byl jsem zděšen opileckými halucinacemi a nezvladatelnými absťáky, které dříve nemíval. Na léčbu vzpomínám s příjemným pocitem v srdci, řekl bych, že tříměsíční psychoterapie Mne celkem vychovala, srazila Mi především přebujelé mladické Sebevědomí. Zavřen na oddělení s hordou toxikomanů, opilců či karbaníků přineslo něco inspirace náhledem do jiných zkrachovalých životů. Dále musím přiznat, že jsem po propuštění na nějaký čas stal se nervózním hypochondrem, žral kvanta psychiatrických léků, pitval se ve vlastních depresivních diagnosách, poruchách, chlubil jsem se jimi na každém kroku. Vydržel plně abstinovat ale jen následné další tři měsíce a pak po hlavě padnul opět na dno a tentokráte ještě hlubší. Opustil jsem psychiatrii, přestal se cpát léky s ohavnými vedlejšími účinky a upíjel se denně rumem takovým způsobem, že se Mi při vzpomínkách hrdlo svírá a chce zvracet. Ostatně pachuť tuzemského rumu nemohu ani cítit dodnes. Zvládal jsem i litr denně, dostával se tak do zajímavých neběžných blouznivých stavů. Neměl potřebu spát, neustále doplňoval hřejivou hladinu v krvi, nemotal se, s lahví rumu v pupku poklidně komunikoval, docházel bez obtíží do práce a o nocích snil, že se jednoduše uchlastám na smrt... Velký zlom nastal asi koncem roku při Mém destruktivním pobytu v Praze. Nezvladatelný tlak nejistoty a bídy jsem spolu s opilstvím ještě řešil Sebepoškozováním. Rozmlouval jsem s ďábly, které jsem v halucinacích fyzicky cítil, pokládali Mi ruce za krk, opravdu cítil hmotné dlaně, apod... Nakonec jsem způsobil jistý incident, kterým si asi na půl roku nemálo zmasakroval pracky, takže zpráskán se vrátil opět na sever do milosrdné péče rodičů. V opilství ještě chvíli pokračoval, ale pod pohrůžkou další léčebny anebo vyhnání na ulici se zavázal, že problém zvládnu sám. Trochu přehodnotil smýšlení, dal se zdravotně dohromady a změnil přístup k alké. Za celý rok 2006 alkeholu v porovnání s minulostí nasál velmi málo, byl schopen kvartální čistoty a vlastně přestal nasávat sám. Ale přesto Mi stačí stále velmi málo a dokáži se v problémech plácat dál, pokračovat v destrukci. Povětšinou v opilosti vyvedu něco zlého, což Mne ale naštěstí vždy zarazí a dodává pocit a chuť být "ten hodný a začít znovu." Vypěstovaná závislost je na doživotí, mohu potvrdit. A nebudu i nalhávat, že i přes pár titěrných úspěchů (žiji opět sám jako jezevec a funguji v zatracené společnosti) mám problém vyřešen. Přepadán neustále pocity, že každou chvíli nevydržím a zřítím se opět hlouběji, neustálé fyzické chutě, psychická naučenost od citových problémů unikat k lihu, apod... Jedním slovem mizérie... A propos, léčebnu vřele doporučuji všem do pekel se řítícím opilcům, kteří začínají pochybovat - není hanba padnout na kolena a požádat o milosrdnou pomoc s nezvladatelným životem... A na detoxu je legrace a Nešpor je maniak...
17. Trpí tvůj jemnocit tragediemi na druhém konci světa nebo Tě tyto události, o kterých se prý nemá vtipkovat, nechávají chladným?
V žádném případě zvláště netrápí, porůzné ďábelské katastrofy Mně maximálně zajímavé přijdou a někdy patřím k těm, kteří si tropí hloupé kejkly z nějakých opravdových masakrů. Zlomyslnost povahy a neustálá lehkovážná chuť provokovat, doslova se pasu na soucitu lidí, kteří se užírají porůznými otřesy na druhé polokouli pekla. Mohu ještě zmínit, že s oblibou popichuji stále aktuální témata fašismu, apod...
18. Jak si myslíš, že Tě vnímají lidé okolo (například ve výčepu) a jaké je tvé ideální Já?
Rád se vyžívám v lehké extravaganci, kterou si v podstatě dodávám alespoň trochu shnilého Sebevědomí. Pro jistou stylizaci odívání Mne povětšinou ihned škatulují k blíže neurčeným mizerným služebníkům ďábla. A pro jistý zženštilý vzhled a kosmetické manýry v líčení jsem nejednou napadán coby nějaký snad transvestita. Ve skutečnosti se ale spíše odíváním identifikuji s nepohlavností a jakékoliv slovní narážky přecházím archandělskou lhostejností. Tento problém se týká spíše sprostého civilního/pracovního života...
19. Kdy se budeš ženit a věříš v Satana?
Až Mě absinthová víla anebo nějaká fanatická brýlatá katolička požádá o ruku... Jitřenku jsem viděl ve vlastní hlavě, děsuplné zjevení na pokraji soudnosti, jež odneslo poslední pochybnosti, že cosi zlého zde skutečně obchází. Mám strach psát více, neboť další dychtivé vzývavé pokoušení porozumět povaze toho čehosi neuchopitelného končívalo děsem ještě větším. Tuto tematiku ze zkušeností nechci příliš svévolně popichovat, ne zrovna v odlehčeně pojatém rozhovoru. Obezřetnost - důležité jediné slovo, mám-li se konkrétněji a vážně k otázce vyjádřit...
20. Co Ty a láska? Jak by měla vypadat "žena", kterou bys měl mít za vlastní? Jaká by byla, co by uměla a čím by se živila ;-)?
Ohledně lásky spíše trable jen bych mohl uvádět. Nenaplněnost sněné lásky Mne léta inspirovala v dobách nejcitelnějších a nejžádostivějších, nahradil ji lihem, u kterého zpozoroval zvláštní toxický stav podobný pocitu zamilovanosti. V citech za tristní ty roky válení se podlahou trochu zhrubl, srdce si nechal rozervat na tisíce kusů, z kterých těžko skládat jednotnost. Vlastně v této otázce nejsem vnitřně srovnán ještě a netuším, zda někdy vůbec mohu být. Láska je zrno zla, právě její nedosažitelnost uvrhá zoufalé citlivé do temnot nenávisti a beznaděje. A pakliže míra strádání přesahuje únosnost, lze snadno upadnout do čiré negace a odtažitosti ve chvíli, když náznakem se třeba zjeví. Uraženost namísto oslavného přijetí, apod... Učím se neustále porozumět spletitosti tohoho ďábelského aspektu, tohoto nástroje vládce pekla dovádějícího poklidné k neklidnému šílenství a ohavným činům... Nakonec Absinthium celé vychází z témat lásky...
Masitý vzhled nedůležité kritérium, spíše prioritou hloubka citlivosti, milosrdenství a schopnosti odpustit prohřešky hodné upálení v očích zlého sprostého lidu... Žila by v klášteře, s poklidem a vyrovnaností snášela řeholi. Přeskromná, odevzdaná a úslužná. Jemné dlaně a tvář, které se slunce nedotýká. Chodíval bych opilý tajně pod okno kobky a nechával v skrýši vilné milostné dopisy, hřála by Mne představa, že se třeba červená... Nedokáži si představit, že kterákoliv jiná ženština by dokázala setrvat déle v citovém poutu s chaosem Mého rozervaného srdce. Ženy pokládám za přirozeně zvlášť kruté bytosti, zlomyslné a pomstychtivé. Přenáročné, lstivé, schovávající zákeřnost pod zdánlivě křehkou schráň. Divé ženské dokáží zblouznit srdce přecitlivělé a s radostí jej výsměchem rozervat. Žena je proradný had omotaný kolem krku, hrdlo svírá a hlavu ovládá skrze nízké touhy. Těžko odolávat svůdným upírům... Ač ze Mě čpí uražená hloupá averze, nemohu lhát, že bych nevyhledával společnost žen. Vlastně mohu říci, že je s oblibou poznávám dál a dál, že se více pohybuji v společnosti ženštin, že jim lépe naslouchám než většině hrubě namyšlených hejsků bez známky neanimálního citu... Nejideálnější láskou je přesto snivost jen.
21. Kdybys měl vyjmenovat pět věcí, na kterých jsi závislý a tří z nich se zbavit, které by to byly?
Alkohol, analgetika a nově i fajfka nacpaná levným cigaretovým tabákem. Ženská jemnocitná něha. Jako poslední závislostní touhu bych uvedl poznávání neobyčejných zákoutí mizérie lidských životů... Obešel bych se bez alkoholu, i únavné migrény přetrpím bez blouzniv, tabáku bych také odvykl...
22. Událo se v poslední době něco, co se tě nepříjemně dotklo či tě naopak nezvykle potěšilo? Ať již globálního nebo čistě osobního.
Asi nejhorší pocity zmaru několikráte v poslední době prožil právě vlastním přičiněním. Některé blízké ze sprosté nedbalosti vystavil nepříjemným okolnostem, které následkem vyústily v citelnou ztrátu důvěry ze strany jejich. Důvěra se těžko dobývá a přitom tak hrůzně snadno ztrácí, nelze ji uplatit, obměkčit kajícností. Z člověka lze vytlouci rezignované odpuštění, nikoliv však návrat pošlapané důvěry. A tak se mohu nanejvýše poučovat a jindy v čase, jiném světě, dbát větší pozornosti. Pocity beznaděje a zoufalství skrze uvědomění vlastní chyby jsou ony nepříjemné doteky, které Mne častokráte straší v bezesných žalných nocích, nedej ďáble v deliriu... Bude to znít uboze, ale za nezvyklé potěšení v rozmezí i několika let pokládám dnešní pracovněpřátelský polibek přímé nadřízené vrchní sestry s přáním nezlých dnů budoucích. Jeho nebývalá zvláštnost spočívá v prvním pocitu lidského uznání za nějakou lopotu. Vlastně i zvláštní událost, s pocity vážně narůstajícího syndromu vyhoření zrovna lomcoval nějakou zchromlou klientkou, snaže se ji překoulet do jiné polohy. V té hrůzné chvíli se Mé dnes obzvláště tristní nálady zmocňovala doslova známá panika, že se zblázním, že nezvládnu žít, že Mi je příšerně a cokoliv konám, konám se zaťatými zuby bolestí, že nevydržím déle pokojný, že musím ztropit něco strašného, bodnout do Sebe první ostrý předmět. Měl jsem chuť začít se svíjet podlahou anebo jen řvát a náhle takový nečekaný zvrat... Lékem z nejúčinnějších na stavy útrpné je opravdu jen obyčejné zatracené lidské pohlazení...
23. Zkus si představit, že máš peněženku plnou peněz a jsi si naprosto jist, že příští den zemřeš. Jak bys poslední okamžiky svého života strávil?
Užíval bych pocitu, že neponesu těžkosti za bezuzdné činy. Byla by to rajská chvíle, asi bych se začal chovat přirozeně, tedy absolutně prost morálních a výchovných obyčejů. Zmateně bych pobíhal po okolí, lomil rukama a vydával nelidské skřeky a napadal lidi. Peníze bych rozdal opilcům a strašně u toho vyl. Roztřískal bych něco tvarově pravidelného. Odpustil bych všem nepřátelům a do pekel poslal svět. Možná bych ani toho soudného druhého dne nedožil, zřítil bych se do kanálu a tam uhořel ve jménu unitárního humoru...
24. Díky za rozhovor, příjemné svátky a poslední řádky patří tobě, proklínej a proklínej...
...ex :dey-ent Fole-efon, at per-sagnert Luste-olon!
XX. Vůdce žije, že? :-))
22.12.2006 zemřel na zástavu srdce v bunkru na Marsu... Ďábelský smích a konec světa, hořící lidé padají do propasti, Mocnosti s vámi pane Reape, jdu na čerta....
