To, že scéna na Ukrajině je propletena jak pavučina je známým faktem již po delší dobu. Logicky se potom stává, že různé persony spojují své síly a zakládají kapely, které by se daly považovat za „all stars“. Jednou z takových je jistě i Khors, kapela čerpající ze sil Ukrajinské přírody a umu nasbíraného po léta tvrdé práce. Zakládajícím členem je bývalý baskytarista Astrofaes – Khorus, který k sobě zanedlouho přizval Khaotha (známého to bubeníka z Hate Forest, Nokturnal Mortum či Astrofaes) a Helga (Runes of Dianceht), který se krom kytary ujal ještě vokálu. Protože se dalo předpokládat, že Khors nebudou chtít zastávat pouze čistokrevný black metal, muselo dojít ještě k dalším obohacením sestavy. Podstatnou složku debutu „The Flame of Eternity's Decline“, klávesy, obstaral velmi známý hudebník z Nokturnal Mortum – Saturious. Neméně důležitou druhou kytaru další posila známá opět z Nokturnal Mortum – Wortherax. Elitní sestava? Bezpochyby.Do roku 2006 a do dalšího dlouhohrajícího počinu zůstala sestava nezměněna, pouze se přidala posila v podobě hudebníka vystupujícího pod pseudonymem Nort. Tři kytary, klávesy, baskytara, bicí, vokály – za každým z těchto postů výborný hudebník. Lze tedy říci, že „Cold“ by mělo snést i tu nejtvrdší kritiku.
Žádné dlouhé kompozice, ke kterým by jistě kapela měla předpoklady, ani čistě atmosférické momenty po celé album. „Cold“ představuje agresivitu black metalovosti, pomalé, táhlé, skoro až doom metalové momenty, a navíc se koncept alba pohybuje v maximálně melancholických vodách. Délka písní okolo 4-6 minut předurčuje k častým změnám, výkyvům atmosféry a co je plus – vše je dotvářeno nečekaně. Není třeba 10 minutové umíračky, kde by člověk zapomínal, kdy naposledy došlo k nějaké rytmické či melodické změně.
Řekl bych, že se jedná o posun za hranice black metalu za hranice typičnosti... Khors jednoduše oproti debutu o kus povyrostli. Velmi je to znát u skladby „Misery“, která při svých táhlých pasážích a velmi melodických vyhrávkách (zejména při obtěžování zadních pražců) nutí k sezení a čučení do blba. Velmi silná atmosféra. V následující „Concious Burning“ opět zůstáváme v melancholické náladě, ale hlavní slovo mají klávesy, které doslova dovolí vaší duši proplouvat skrze zasněženou krajinu. Tak jako na debutu je i na novince skladba, jenž je složena čistě z klavírního motivu. „Breath“ („The Flame of Eternity's Decline“) bylo opravdu vzletným a pozitivním dílem a lehce se vytyčovalo z celkové nálady alba, zatímco „Whispers“ („Cold“) vystihuje dokonale náladu celého počinu – příroda ve svém nejkrutějším období... Vesměs zasněné momenty provázejí celý počin. Ano, zasněné, to je to pravé slovo! Neboť právě tento pocit se na mě přenese při každém poslechu. Své v celkovém vyznění má jistě i zlepšený zvuk. „The Flame of Eternity's Decline“ znělo místy uměle, nepřirozeně, hlavně co se bicích týče. Nejednalo se samozřejmě o nic hrozného, ale dojem šel lehce dolů. Avšak „Cold“ je zcela v pořádku.
V rozhovoru Khorus avizoval četnější využívání kláves, toho jsme se dočkali. Dočkali jsme se i celkového hudebního posunu, progrese. Album vyznívá koncepčně a neotřele.
Musím kvitovat, že Khors je opravdu kapelou, která své tvorbě meze neklade. Myslím, že nelze předpovídat, čeho se dočkáme do budoucna. Jedno je ale jisté, ať povedou cesty Khors kudykoliv, vždy za taktovky vytříbených hudebníků a dobře odvedené práce.
