Jednočlenné black metalové projekty měly vždycky jakousi osobitou příchuť. Onen pomyslný pocit tajemna a kultovnosti, který opřádá hlavní autorskou postavu, zajisté pocítil každý z nás při poslechu některých těchto kultů. Vždyť pomněme na jména jako Abyssic hate, Xasthur a v neposlední řadě Burzum, které jsou pro mnohé právě tím hudebním Absolutnem. Úděl osamělého tvůrce není jednoduchý: počínaje ovládnutím všech instrumentů na přijatelnou úroveň, přes pochopení jistých aspektů kompozice a konečně konče věcí nejtěžší a to je nutnost Vize, kterou by měl mít individualistický skladatel neustále na mysli. Není to lehká cesta a k jejímu zvládnutí je nepochybně nutná určitá dávka geniality..Ovšem ony výtvory nadaných mozků na straně jedné jsou zákonitě vyváženy velkým počtem hudebního plebsu na straně druhé. Ať už lidé, kteří své schopnosti výrazně přecenili nebo zkrátka mladíci/ce, co se pod rouškou tvorby metalu chtějí vyrovnat ostatním, přičemž výsledek je žalostný. Není zde ale na místě soudit motivy, skladatelskou zkušenost a podobně, nýbrž hudbu, ta jediná za personu vypovídá, nic jiného...
Jak je vidno, hudební vesmír je osamělých poutníků plný, někteří zanikají, jiní zas svoji cestu teprve začínají. A jedním z těchto tuláků, kteří svoji na cestu nastoupili teprv nedávno, je i ruský rodák zvoucí se Damien T.G., jenž si svůj kosmický koráb pojmenoval originálním názvem Stielas Storhett a z palubního děla vypálil ránu první - "Vandrer...". Jaké je ono plavidlo? Chatrná, sotva stojící bárka, nebo překrásný koráb?
Už z prvních tónu dává Stielas tušit, co od něho může posluchač čekat: obligátní šumivé rozostření strun, melancholická melodie... S prvním ozváním vokálu se ale ukazuje, že klasickým členem šedého zástupu té přehršle stereotypních hluků, které jsou si podobné jako vejce vejci, tento tvůrce rozhodně nebude. Zpěv jest poměrně elektronicky upravený, oplývající hlubokou ozvěnou a je jaksi osobitě "utopen", což ostatně platí i pro nahrávku celkově. Vše je skryto za imaginárními závěsy, jemně utkanými z vláken statické elektřiny a audio ruchů. Tím nemyslím žádné zaprášené, tlusté ultraraw nástěnné koberce, ale lehké záclonky, které akorát odstraňují možnou zvukovou sterilitu a přidávají tak celku na intenzitě. Damien sám jest kytaristou zručným, melodicky variabilním, který se nebojí ani sól, ta sice nejsou podávána v nijaké extrémní rychlosti, ale kompozičně bezchybně zapadají a mnohdy utváří zásadní ráz písní. Bicí jsou zjevně hudebníkovou slabší parketou, nečekejme zázraky, ale přílišná tragedie se také nekoná a svou rytmickou funkci plní dobře. Je ostatně sympatické, že byly užity bicí živé a ne bezduchý automat, jak je tomu poslední dobou zvykem. Nahrávka se pohybuje ve svižném tempu, žádné pomalé tahanice, ale ani brutální rubání.
No, a jak je na tom autor s originalitou? Nejlepší výraz, který mě napadá, pro vyjádření této míry neotřelosti, je: strukturální. Když bych totiž (jinak velmi ucelenou) hudbu Stielas Storhett měl rozdělit na jednotlivé muzikální tkáně, dostal bych v zásadě dva druhy autorových postupů: první z nich jsou klasické černě-kovové riffy a rytmy, tvořené s konzervativním smyslem pro "zabedněnou" ortodoxnost. Částí druhou je naprostý opak, tedy všechny originální nápady, které povyšují "Vandrer..." o stupínek výše nad zbylý zástup. To jsou např. netradiční sóla, občasné užití syntetizátorů, napjaté kytarové vyhrávky a samozřejmě již zmíněný zpěv. Na albu se také nacházejí covery od věčných klasik Darkthrone a Burzum, na nichž je právě poznat muzikantův rukopis. To vše dává dohromady slušný organický celek, který možná neredefinuje stávající žánr, ale je rozhodně příjemnou záležitostí pro poslech, která bez problémů způsobí, nejen mnou tak oblíbené, mrazení v zádech..
Nebeská hudební báň je ohromná a Stielas Storhett je plavidlo malé. Ovšem s možnou velikou budoucností... Není možná tak ohromně průrazné, netyčí se skrze sféry, neohromuje svoji neopakovatelností, ale svým osobitým rázem rozhodně disponuje a jeho vyvěšená vlajka září v zajímavých barvách. Když navíc vezmeme v potaz, že je to let první, musíme dojít ke konstatování, že nastoupit na palubu "Vandrer..." je přinejmenším velmi příjemné...
