Lunar Auroru sleduji několik let, přičemž se mi ihned stala jednou z nejoblíbenějších kapel. Její nezaměnitelný styl a esoterická atmosféra, která evokuje zaniklé Limbonic Art, si mě získali a můj zájem neochladl i přes mnou nepříliš obdivovaná díla „Zyklus“ a „Mond“, díky kterým se kapela dostala do povědomí širšího publika.
Přelomem roku 2006/2007 ukončila Lunar Aurora činnost a epitaf pojmenovala nepříliš jasně „Andacht“. Recenzi bych nejraději pojal jako slovník superlativů, tento nápad si ovšem ponechám na verdikt a pokusím se být obsáhlejší, neomezovat se pouze na výrazy jako „dech beroucí“ a „dokonalé“.
„Andacht“ je prvním albem, na kterém již neúčinkuje Whyrhd vlastnící vydavatelství Cold Dimension. Kapela se také „zbavila“ bubeníka Profantitase, s nímž to zkusila na Mond, a ani v nejmenším to nepovažuji za škodu. Momentální a nejspíše i poslední album mě zvukově jakkoli neuráží – naopak kapela výrazně zaexperimentovala a „Andacht“ ze scény vybočuje podstatně výrazněji než díla předešlá, ačkoli si stále zachovává výrazný rukopis. Také zpěv se dočkal změny a nyní zaujímá spoustu rozdílných poloh (od čistého hlasu až po maniakální výkřiky), které Lunar Auroře nebyly dříve vlastní, a to i přesto, že „Elixir of Sorrow“ měl o zpěváka více, tedy tři. Klávesy a všelijaké samply krásně podkreslují hudbu, dotvářejí atmosféru a nevyčnívají nad ostatní nástroje – nebál bych se Lunar Auroru označit za ambientní black/dark metal.
Kapela čas od času tvořila velmi křehkou muziku, například vzpomenu-li si na skladbu „Schwarze Rosen“ z prvního alba „Weltenganger“, téměř se mi orosí oči. Na „Andacht“ je tato skutečnost opět dotažena k dokonalosti, čtvrtá píseň „Findling“ je jednou z nejkrásnějších a nejjemnějších černěkovových skladeb, které jsem měl tu čest kdy slyšet, a už jen díky ní je tento epitaf hodno uložit do „nebeského“ fondu black metalu, přestože zbývajících pět skladeb není jistě chladných a dokážou dokonale skloubit agresi ukrytou v německém jazyce a melancholickou jemnost vlastní jen této kapele.
Lunar Aurora dokonce připravila krátkou „reklamní“ video ukázku, která dokonale smetla moji přechodnou skepsi a musel jsem přiznat, že k oblíbenému „Elixir of Sorrow“ přibyl mladší a dokonalejší sourozenec. V porovnání s „Andacht“ musím Elixir... i přes lehkou lítost označit za méně sofistikované album s několika zajímavými riffy. Nerad bych na mnou recenzovaném díle hledal chyby, které každý může vidět jinde – lehce UG zvuk mi vyhovuje a přijde téměř ideální, kompozicím nerozumím a především nechci kohokoli od alba odradit. Poslechnout by si ho měl každý a následně usoudit, zda-li je to jeho šálek kávy, či nikoli, věřím, že pro většinu z vás to bude i něco více!
Jak je vidět, má vůle nehýřit superlativy je slabá a pokořená tímto albem, které mi po několika minutách vykouzlilo na tváři obrovský úsměv – při prvním styku jsem byl nekonečně potěšen formou, jakou se s námi kapela loučí. Nejde o prosté zamávání, které neurazí, v případě „Andacht“ nám kapela odevzdává všechno své bohatství a odchází na kost ohlodaná. Bohužel však nevěřím tomu, že by ještě mohla povstat z popela a překonat sama sebe - avšak již jedna skepse byla pány rozmetána, proč by nemohla být rozmetána druhá?
Uvědomuji si, že Lunar Auroru obdivuji až nekriticky, a mezi námi – bezchybná, nadevše vyzdvihovaná skladba „Findling“ by libovolné album učinila zlatým! O kvalitách „Andacht“ nemůže být pochyb a pochyboval-li by někdo o black metalu stejně jako já ještě nedávno, zakupte toto dílo a nechte se vyvést z omylu!
