Potkali se Pravý a Levý v hospodě, po několika pivech a rumech začal se probírat black metal. Pravý rozplýval se slovně nad Mayhem, Darkthrone a dalšími, mezi nimi nechyběl ani Xasthur. Levý uznal norským velikánům prvenství a skepticky odkýval jejich kvality, avšak o Xasthur si nedovolil vynést soud, ač mu Pravý pár let zpět v teple domova pustil „The Funeral of Being“. Dohodli se tedy přátelé tak, že se sejdou, společně vyslechnou nové Maleficovo album a "dohodnou se", zda-li si Xasthur dovolí být ceněn natolik, jak se o něm mluví... Dopili rundu a příští týden se setkali u Pravého, který měl již CD „Subliminal Genocide“ pečlivě uložené ve věži a se slovy "Ha, teď uslyšíš, že i dnes se dělá kvalitní black metal." zmáčkl play...

L: Myslel jsem, že jsi říkal, že Xasthur mají nové album? Tohle je to, co jsem u tebe slyšel minule, ne?
P: Ne, tohle vyšlo minulý rok, o tři roky později než „The Funeral of Being“. To je to, co máš nejspíše na mysli.
L: Hm, ale zní to naprosto stejně. Není to špatné, jen neslyším žádný pokrok. Stále stejně rozladěná kytara, bordel a řev, ani tak depresivní mi to nepřijde, jak jsi říkal.
P: Mlč a poslouchej!

Několik minut přátelé poslouchali, Levý se lehce nervózně otáčel na Pravého a nechápal, co mu toto mlčení přinese - skutečně mu alba přišla naprosto identická.

P: Tak co, líbí se ti to? Výborné, že?
L: Jak říkám, není to špatné. Musím přiznat, že většina monotónní hudby mě irituje, to ale není tenhle případ. Má to atmosféru a to vítám, jen mi to přijde přehnaně true a to ještě podtrhávají ty unholy fotky, které mi přijdou spíše úsměvné.
P: To k tomu ale patří! Malefic je skutečně záhadný, nedává o sobě příliš znát a i když hostuje s jinými kapelami, stále si drží nezaměnitelnou image. Počkej, najdu ti něco na internetu.

Pravý ukazuje Levému fotky Malefica, přičemž narazí na jeho blog a klipy na youtube, což oba překvapí. Levému to je spíše milým poznatkem, který nezapomene okomentovat.

L: Jak vidno, chlapec ctí hudební image a to mi je sympatické. Mám rád, když je kapela něčím charakteristická, vytvoří si kolem sebe určitou auru, která k ní patří a která nepříliš zasahuje do osobního života. Blog a jeho featuring v dalších kapelách je fajn, alespoň ze sebe nedělá naprostého chudáka, který je pravý a nic než to, což jsem si ještě před chvílí myslel.
P: No nevím, mně ten blog a klipy příliš nesedí, možná to lehce kazí náladu celé jeho tvorby. To ovšem nemění nic na věci, že...

Levý je zažrán do počítače, kouká na další fotky a pročítá blog, přičemž hraje již čtvrtá skladba z aktuálního alba.

P: Vole, posloucháš to aspoň?
L: Ale jo, není to špatné, speciálně tento song. Nemůžu si pomoci, ale chvilkami se mi na mysl dere stará Katatonia, v několika málo momentech to má podobnou náladu.
P: Ale prd, tohle je nenávistné a není to tak uplakané, je to čirá beznaděj!
L: No nevím, slyším tu alespoň nějakou melodii, kterou si z minulého dýchánku nepamatuji a hlavně mi tento song přijde dost melancholický, tak asi proto ta Katatonia..
Hele, to má na každém albu takovej distortion na tom vokálu?
P: Jasně. Výborné, že?
L: Heh, malinko mě to rozčiluje, ale vokál každopádně zajímavý, to se Xasthur musí nechat.

Pravý okázale dává najevo, jak ho „Subliminal Genocide“ baví. Chvilkami hodí mařenou, jindy zase smutně kouká do země. Po chvíli donese Levému své obrázky, které prý nakreslil při poslechu tohoto alba. Levý se nad černými čmáranicemi pousměje a tak je Pravý zbrkle odnese pryč.

L: Tahle skladba je hodně dobrá, škoda, že se Malefic nevrhne na instrumentální tvorbu, to bych poslouchal s radostí.
P: Myslíš pětku? Jo, ta je vážně povedená.

Skladba dohraje, Levý znalecky zakývá a ani jeden z přátel pár minut nepromluví. Jeden zasněně sleduje hifi věž, druhý na počítači hraje Solitaire.

L: Ač mě to již začíná lehce nudit, musím uznat, že to je lepší, než jsem myslel. Možná by jsi mi to mohl vypálit.
P: Určitě, mám tu od něj všechno, jaké album by jsi chtěl?
L: Které je nejlepší?...Nebo to zní všechno naprosto stejně?
P: No, je si to podobné, stále stejný styl, ale možná bychom si mohli od každého poslechnout pár skladeb a ty si pak vybereš nebo snad pospícháš?!
L: No, zašel bych na ruma. Tak mi alespoň řekni, čím se toto album liší od jiných.
P: Jo, je tady ta pětka, která není úplně typická a i ta čtvrtá skladba je melodičtější, než je zvykem.
L: No hele, vzhledem k tomu, že mi ty "tradiční" skladby přišli všechny téměř stejné, tak mi vypal tohle album.
P: Dobře, nechceš toho rovnou víc? Mám tu media.
L: Ne díky, stejně si to poslechnu čas od času...

Levý vypije pár rumů, přičemž ho popadnou lehké chmury. Dorazí domů a vybalí z baťohu čerstvě vypálené „Subliminal Genocide“, které zastrčí do cd-romu, nechá rozeznít svoji 5.1 audio sestavu a po pár desetiminutách poslechu telefonuje Pravému.

L: Tak to poslouchám a je to vážně dobrý lék na špatnou náladu, člověk má pocit, že v tom není úplně sám.
P: No jo, vždyť ti říkám, že to je depka jak prase! A co ti vůbec je?
L: Vcelku nic, jen ve výčepu došel Božkov a zase tak depresivní mi to nepřijde, ponuré a zamyšlené ano. Doposlechnu si to a pak si pustím nějaký thrash, mám pocit, jako bych padesát minut poslouchal jednu a tu samou skladbu osmkrát... Tedy čest výjimkám - čtyřce a pětce. Tak se zatím měj.
P: Ty jsi neponaučitelný, je to kult! Příště ti vypálím „To Violate The Oblivious“, to také není špatné.
L: O tom nepochybuji, ale nemusíš. Dej mi vědět, až Malefic přijde s něčím novým, zatím si vystačím s tímhle CD.
P: Dobře, tak se měj a zítra v hospodě!

Pravdě došel Pravý i Levý - Xasthur svými pěti alby potvrzuje, že dělá dobrou hudbu, otázkou ovšem zůstává, zda-li by nestačila deska pouze první a jestli je Malefic a jeho sebevražedný projekt hoden takového obdivu, kterého se mu dostává. Možná to je někdy jen pouhé přehánění pod tíhou té esotericky a "pravě" znějící muziky, jež se na nás valí z reproduktorů.