Francie, jakožto země neomezených možností, poskytuje útočiště těmto „muzikantům“. Herr Suizid, člověk obstarávající všechny instrumenty, zdá se mi býti trošku nešťastným, nicméně o tom až později…Druhý, vystupující pod pseudonymem Lord Lokhraed, obstarává zbylou složku, čili vokál. Dá-li se říci, že kapela, která vznikla v roce 2004, je mladá, pak je to tak. Velikou zajímavostí je fakt ohledně vydání prvního počinu Nocturnal Depression. V roce 2004 vyšly hned dvě desky, jak jinak než čirého zoufalství, a právě takto započalo dění okolo Nocturnal Depression. Rok se s rokem sešel a Nocturnal Depression přišli s novým „dílem“ nazvaným „Soundtrack For A Suicide“. Následovala změť různých demosnímků a nějakého split alba, než jsme se přehoupli do roku 2007. Nyní držím v ruce CD, které je jakoby pomyslným pokračováním počinu z roku 2005. „Soundtrack For A Suicide – Opus II“ je něčím, co se nedotýká pouze slova „hudba“... Donutí člověka uvažovat, proč se věci dějí tak a ne onak. Zvláštní… „Opus II“ není vlastně ani deskou black metalovou. Lze rozpoznat hořké koření ambientní tvorby, a jak to
nazvat správně…doom metalové složky dohánějící člověka k úzkosti. Celý opus začíná příjemným vplavením do strun, velice pomalé tempo, příjemná, melodická hra kytary. Ocitám se vně hudby, zasněn... Idylku přeruší až nepříjemný skřehot, vzletná melodie na sebe však nedá dlouho čekat.... Je svým způsobem zázrak, s jakou jemností splývají tak hrubý vokál a líbezné melodie kytary. Vše odpovídá způsobu podání této hudby, syrový zvuk zapletený do provazu melodie a utrpení. Lord Lokhraed se nedostává jen do role vokalisty, ale i do role kněze zpovídajícího hříšnou duši, a to duši svou. Depresivní zvuk vytvořený pomocí hlasu nahání husí kůži. Co je to za zvuk vycházející z hrdla potrhlého člověka? Proč stále křičí dokola pořád ta samá slova, slova plná zděšení a zármutku? Lokhraed dává najevo svoje emoce a uvažuji, zda jsou všechna slova, která přednáší, z něj samotného či se jedná o pózu... V jeho případě bych nevyloučil ani jedno. Důkazem budiž dostupný klip na youtube.
Stále nepřímo se opakující melodie působí více úzkostlivěji než tomu bylo kdy dříve, jakoby uzavírajíce člověka do jeho slupky, strhávali z něj zbytky nadějí. Postupem času začínám zjišťovat, že se nedokáži soustředit pouze na hudbu samotnou, vytvářenou nástroji, ale musím se stále více soustředit na samotný zpěv. Hudba produkovaná všemi instrumenty, je jen šedivým pozadím tohoto bizarního divadla.
Nocturnal Depression jsou nevšední kapelou, to pocítí snad každý, kdo alespoň jednou okusí její příchuť. Neobvyklý zážitek z poslechu musí mít obzvláště člověk s problémy, ať již většími či menšími.
Psychickou stránku dokáže rozbourat „Soundtrack For A Suicide – Opus II“ lehce a dokonale. Přesto je snadné brát Nocturnal Depression s potřebnou rezervou a jen jako hudbu.





