Již v recenzi na Occularis Infernum při začátcích našeho zinu jsem tak nějak slíbil,že zrecenzuji příští počin od Blodsrit... Tak je to tu,již přes rok stará deska nyní dostává místo i u nás,takže hrrr na ni...Švédská scéna měla odjakživa výsostné postavení ve světě a právě i ty méně známé kapely díky této zemi a tam tolik uznávaném stylu prorazily do Evropy a nyní brázdí vody po celém světě... Hodně z nich se zcela jistě svezlo jako předkapely například pro Marduk,Thy Primordial atd... Nevím jestli je zrovna tohle případ Blodsrit,ale když by jsme se ohlédli za minulostí této kapely,tak by jsme zjistily,že jako hodnotná skupina by se dala považovat až od již zmiňovaného Occularis Infernum...Věci jako In Blood,Supreme Misantropy a split s Ritual Orchestrou byla strašnými amatérskými počiny hlavně po zvukových a vlastně i výkonových stránkách nic co by stálo za námahu... Tyhle časy,ale jak vidno hodily za hlavu a nyní se nacházejí na vlně vzestupu,snad se jim to deskou Helveteshymner podařilo opět o trochu navýšit...
Na CD se nachází celkem 9 skladeb,z toho jedna je předělávka od Candlemass a jedna je bonusová skladba... Startujeme skladbou In Melancholy...Asi minutu dlouhé pre-intro nahrávané asi nějakému děťátku u postýlky a jde se na to...Při prvních tónech trochu splývají bicí do jedné kupy,ale na to si musíte u tohohle alba zvyknout,je to takový černý rys...Hodně průměrná píseň na úvod,na které upoutá pouze silná refrénová melodie...Zato druhá skladba Griftevisa to už je jiná kávička,asi druhá nejlepší píseň na albu přichází poměrně ve střídavém tempu...Sypačky,technické pasáže,silná melodika,skvělé frázování – vše co by měla správná píseň obsahovat... Opět ale místo kopáků je slyšet pouze jakási zvuková koule,ale ne tak výrazná...Själslig Självdöd je píseň,která mě nijak zvlášť neupoutala,ač je to kupodivu – použity jsou i zajímavé ‚akustické‘ vyhrávky...Následující Vanmakt dřepí na trůnu společně s Griftevisou...Hlavně počáteční a konečný riff je opravdu zdrcující...Je odehrán ve velké rychlosti a tohle je skladba kde se mi bicí líbí nejvíce...Sednou přesně jako pesoár na hlavu...Následující skladby Horns a Ridding a Pest jsou jakýmsi žužláním neviditelného lízátka – kde nic,tu nic... Z polospánku mě vytrhne až nejlepší skladba na albu a to Illdjarn...Jediná skladba na které jsou použity čisté zpěvy,dokonalý opus...Téhle písně nemám nikdy dost...black metalový řev míchaný s čistým zpěvem mě v téhle písni doslova kope do prdele,melodicky je to taky fakt mazec...Zbylé dvě písně již dávají jen oddychnout...
Shrnu-li moje výsledné pocity,vyjde asi toto: Blodsrit stoupají po nejisté dráze stále nahoru..Zlepšují se album po albu,píseň po písni,zvukově autentická nahrávka Helveteshymner se povedla,ale takovýhle kapel je na světě stovky a stovky...
