Ať byste listovali a hledali sebelepším způsobem, jsem si jistý, že v recenzích i jiných rubrikách nenajdete kapelu či spolek pocházející ze slunného Portugalska. Řekl bych, že na Mortemu byla studnice kapel, z Ukrajiny a jiných východně ležících států, zaplněna až po okraj. V žádném případě však nechci hanit tuto hudbu, snad to v mé předchozí větě nevyznělo negativním způsobem. Deska „Terror 666“ byla pro mne jakýmsi experimentem. Mé srdce je nejvíce nakloněno ke kapelám, jenž pocházejí z mrazivého severu a možná právě proto nenávidím jejich bezhlavé kopírování. Mnohdy to vypadá tak, že každá země má ve své tvorbě určité znaky charakterizující ji. Poslechněte si black metal hraný v zámoří a black metal hraný na severu nebo alespoň v Evropě. Zcela jistě každý ucítíte hudební odchylky. Menší či větší.
Nyní se zastavím u Irae, což je projekt jedné velice hudebně nadané osoby. Multiinstrumentalista zvoucí se Vulturius již vydal slušnou řádku alb, povětšinou jen demosnímky, ale i „ty“ se cení. Poslední vydaná deska je již plnohodnotným albem. „Terror 666“ nabízí celkem 14 písní v délce okolo jedné hodiny.
Zpočátku jsem byl „zaskočen“ dosti undergroundovým zvukem, jenž se na mě vyvalil. S každou další skladbou jsem si však na něj více a více zvykal. Jakoby se stupňovala i kvalita nahrávky – pokud má nahrávka působit vzestupným dojmem, Vulturius udělal co mohl. Tu prostupuje extrémní zvuk kytar i bicích (právě ony zní na „Terror 666“ upřímně šíleně - ukrutná mlátička, činel, kopák, kopák a zase činel, ...). Celkově hudba působí hodně agresivním dojmem, s postupem času dříve spíše středně-rychlé kompozice střídají nabroušené sypačky. Velice příjemně působí i melodie, ty jsou ve skladbách více či méně skryty a utváří kompaktní celek.
Vulturius je podle mě velice zručný a cílevědomý hudebník, některá kytarová sóla jsou opravdu strhující (nejvíce vydařené jsou obsaženy v pomalejších skladbách). Dalším charakteristickým znakem Irae je vokál. Vulturius disponuje extra upištěným hlasem ve všech jeho „polohách“ (mohu-li to tak říci).
Do jisté míry by se dalo tvrdit, že „Terror 666“ působí dosti propracovaným dojmem, ať už po stránce hrané či hrdelní. Agresivní, krutá a zvláštní atmosféra mě nutila poslouchat desku stále dokola.
Po snad už sedmém poslechu mi v hlavě utkvěl nejvydařenější song celého alba. „Order of the black goat“ dokáže unést svou decentní melodikou a originálně zvládnutým zpěvem.
Je zvláštní, že se na albu nepodepisuje země původu, jak jsem zpočátku očekával - „exotické“ vsuvky či melodie. Nic takového se nekonalo, počin si jde hezky svou cestičkou.
Co bych řekl na konec? Irae, potažmo Vulturius, se neukázal zrovna ve špatném světle, to jistě ne. Dynamická, silná deska s dosti zašpiněným zvukem působí ve výsledku příjemně. Nicméně, nejsem si jist, zda by „Terror 666“ dokázal nějakým způsobem zakotvit v České republice. Rozhodně se ale budu snažit získat o „Irae“ více informací a pokud zakopnu o další počin, rád si ho poslechnu.
