Galský kohout neustále vysílá do světa impulsy ve formě skvostných alb. Problém je v razanci a ničivé síle dané desky, některá alba dokáží svými kvalitami a silou zničit půl světa a jiné se zmůžou pouze na svou „rodnou“ zemi. Za poslední rok, si takto Francie dokázala podmanit svými „hudebními nájezdy“ bezmála snad celý svět (máme-li namysli oblasti schopné civilizovaného života). Bojím se, že v případě „Otargos“a jejich nové desky tomu nebude jinak. Kapela má své pevné kořeny hluboko v oblasti produkující vynikající mok „Bordeaux“. A tak jako ono zmiňované víno dozrává v této oblasti i „Otargos“. První plody byly sklizeny rok po založení „sadby“ a to v roce 2002, první demo se jmenovalo „Conqueror, Conqueror… Destroyer“ a dočetl jsem se, že zaznamenalo početné kladné ohlasy. Já se bohužel nacházím až u sklizně poslední… a to horké novinky „Kinetic Zero“ . Po několika ochutnávkách a následné degustaci jsem usoudil, že produkt má velice příjemný charakter a ryzí vlastnosti. Mezi ty lepší bych rád zařadil vysokou míru technické dokonalosti a zručnosti hudebníků, působivé kytarové riffy - každá píseň nepostrádá spád, ba naopak bych řekl, že je vždy přítomný „tah na bránu“.
Zvuk kytary působí hutným a příjemným dojmem. Avšak, někdy si nemohu pomoci, zdá se mi, jako by black metalové party místy přecházely k vlivům a melodiím švédského death metalu. Nezní to zlá volba, několik kapel již vybudovalo svou pověst právě pomocí vzorce black metal + melodika death metalu švédského střihu. Mnohdy tyto spolky produkují „moderněji“ znějící black metal, jako příklad bych uvedl Naglfar, Setherial, … Celá kapela také obdivuje Dark Funeral nebo jmenované Setherial, jejich hudební projev tedy leckdy nachází zalíbení poměrně blízko.
Bicí jsou dle mě dobře nazvučeny. Jakákoli část soupravy je jasně čitelná. Jednou z dalších vlastností (vcelku neobvyklých) je občasné využívání tzv. „cyber“ prvků, což mému uchu velice lahodí. Samo o sobě, na tom není nic až tak nového nebo originálního (v rámci žánru), avšak po přidání vysoké dávky kreativity i v ostatních složkách dostáváme výsledek zanechávající kvalitní finální dojem.
Nepříliš obvyklé je téma opěvované těmito Francouzi. Otargos brousí mnohem více ostří destrukce a chaosu, jejich filosofie je založena na kosmologii a atheismu, na ne-existenci života a smrti, pozici a slabosti lidskosti, s částečnou účastí multiinverza a skrytých dimenzí. O všech těchto „faktech“ zpívá a řve velice suverénní vokalista Dagoth. Jeho barva či frázování působí velice vyzrálým dojmem, zde se bez debat jedná o člověka, jenž na svém hlasu pracuje – srozumitelnost, pestrost, tyto základní znaky tajišťují Otargos velmi výsadní postavení.
„Kinetic Zero“ se honosí velice kvalitním a čistým zvukem. Je bezpochyby kvalitní, bohužel vychází v době, kdy je hudební trh přesycen mnoha podobnými deskami s nižší úrovní. Nahrát výborné a lehce identifikovatelné album se dnes ukazuje jako obrovský problém. Nevýhoda je v tom, že člověk většinou nemá tu možnost slyšet každý počin a označit ho za dobrý či zlý. „Otargos“ však mají dostatečně dobrý hráčský profil na to, aby o sobě dali v budoucnu ještě hodně vědět.
