Temné a ryzí, takové to prý má být a takové to skutečně je. Nejedná se ovšem o nesrozumitelnou mlátičku či o pomalu se valící jednoduché kompozice alá Burzum. Mortuus Infradaemoni (dále jen „MI“) se ocitají někde mezi a přesto mimo, jak snad brzy uslyšíte. Z jejich hudby je cítit nálada, která je jen vzácně vlastní rychlosti a nekompromisní brutálnosti, na které je „Daemon Qui Fecit Terram“ mimo jiné postaveno.

Jak jsem nastínil v prvním odstavci, není nejjednodušší popsat hudbu, díky níž se MI představují světu. Častokrát mě napadla neexistující škatulka „filmový* black metal“ pro všelijaké postupy, které „Daemon Qui Fecit Terram“ znevšedňují a zpříjemňují. To by tomu ovšem nechtěl čert, abych nezmínil hned vzápětí jednu špatnost - není nejsnadnější rozlišit jednu skladbu od druhé, kytary jen vzácně kouzlí pozornostihodné riffy a dva vokalisti se na hudbě samotné také neprojevují nějak znatelně, jejich „duel“ hlasů posluchač ani nezaznamená.

Zvuk je sice syrový, ale v míře únosnosti. Dovoluje nástrojům krásně splynout v jeden pevný celek, který se jak bouře probíjí našimi sluchovody. Ač jsem chtěl v prvních minutách poslechu Cold-Dimensionsovský slogan „A dispiteous and adamant masterpiece of rawest and darkest Black Metal“ připodobnit laciné reklamě na prací prášek, postupem času mu musím s jistou rezervou dát za pravdu. Onen syrový zvuk a nikterak originální kompozice vybarvují dočerna plášť strašidelné „osoby“ na bookletu, která skvěle vystihuje hudbu samotnou – bezzubou, přesto útokuschopnou a děsivou.

MI jsou hodnotní především celkovým vyzněním alba, které nabízí více, než může čtenář z prostého popisu chápat a z prvního poslechu čekat – tímto vytesaným Davidem z křemene mi MI lehce připomínají Lunar Auroru a jejich Mond. Srovnání muziky obou kapel není ovšem, ač přes určitou podobnost, nikterak důležité a to i přesto, že jsou oba členové MI bývalými bubeníky výše zmíněné, dnes již padlé, kapely.

Ačkoli jsem se snažil, je téměř nemožné popsat výstižně a jasně ducha, který je ukryt v hudbě MI a není lepšího kroku, než vám debut doporučit. Fanoušci Lunar Aurory, atmosféričtějších alb svižného tempa a zlověstného černého kovu, kterého ubývá na úkor „veselek“, si snad přijdou na své, ačkoli hned nemusí vytahovat zlaté medaile ze skříně...

*Proč jsem do škatulky zahrnul na oko se nehodící slovo „filmový“? Kytarová hra mi totiž v určitých chvílích evokovala jistou melodii z filmu, na jehož název bych si velmi rád vzpomněl a není-li takového filmu a nezaznělo-li nikde oné melodie, tak by mělo ;-).

K recenzi zaslal: Cold Dimensions