Ve své poškrábané dlani třímám novinku Thornspawn. Řekl bych, že každý si se zájmem a dlouho prohlíží obálku a booklet nově zakoupené desky, přičemž si „svou vyvolenou“ pomalu odnáší z obchodu. Při pohledu na obal desky „Sanctified By Satans Blood“ se musím pousmát. Výtvarně určitě vyvedené, ale…Thornspawn nikdy neměli originální obaly desek, avšak tenhle působí jako opravdový škvár. Každému je hned jasné, v jakém duchu se album ponese. Satanismus volá z každého pentagramu, otočeného krucifixu a hlavně z vyobrazení připomínající Temného pána pekel. Tahle cháska nemá se satanismem snad až nad „přehnanou“ image nic společného. Všichni hudebníci vypadají opravdu zle - postavy od hlavy až k patě pobité železnými trny s krutým gestem ve tváři. Někdy to v člověku vzbudí úvahu, přemýšlet, zda-li není image a vystupování na vyšší úrovni než samotný hráčský um. V mých očích nikdy nevynikal „zámořský“ black metal, ale… Thornspawn byli do jisté míry výjimkou.
V roce 2002 vydali famózní desku „Wrath Of War“, vše šlapalo jako dobře namazaný hodinový strojek. Nyní mám však za sebou již několikátý poslech novinky „Sanctified By Satans Blood“ a marně hledám ono nadšení z desky předchozí. V posledních pěti letech vpustili Thornspawn do světa jednu „best of“ kompilaci, dále jeden singl a live album. Většina kapel používá podobných prostředků k zviditelnění a hlavně k obohacení své diskografie. Přitom jako lepší řešení bych mnohdy viděl sečtení všech tvůrčích invencí a trochu píle. Výsledkem by mohl být nový „výborný“ počin.
Jak už jsem nastínil v předchozích řádcích, stále u sebe nemohu nalézt alespoň částečné zachvění z „Sanctified By Satans Blood“. Povětšinou je možné na mnoha kapelách časem spatřit hráčské zlepšení a jistý krok dopředu, ale u „Thornspawn“ nic takového necítím. Při zmáčknutí tlačítka „play“ na své věži, jsem zažil mírný šok, dokonce jsem uvažoval jestli jsem se nespletl a nepustil si ně o jiného. Takovou zvukovou kouli jsem zcela určitě nečekal. Chaotický a špinavý zvuk, místy skoro nepostřehnutelný vokál, nevhodně a hlučně vystupující bicí. Jednou z méně věděných věcí je ta, že v Thornspawn účinkuje zpívající bubeník, zvoucí se „Blackthorn“. Uvažoval jsem jakým způsobem bylo docíleno tak „upištěného“ zvuku kytar - přirovnal bych výsledek k naprostým začátečníkům, kteří si své strunné „draky“ nahrají chabým mikrofonem u počítače. Tohle všechno se odehrává v blasfemické rychlosti (brutální tempo v žádném případě nepřidá nahrávce na kvalitě, řekl bych, spíše naopak). Po několika skladbách se zvuk ustaluje a zní lépe.
Kdybych měl zhodnotit stavbu jednotlivých songů, musel bych konstatovat naprosté zklamání. Mám pocit, jakoby se riffy stále dokola opakovaly a naprosto nic si nezavdaly s jakoukoliv melodií. Jediným songem vystupujícím z matné šedi se pro mne stal „Coven of Malicius Fire“. Mírné zvolnění zběsilého tempa dává lehce odpočinout a snad by se dal najít i náznak jemné melodie v celém trvání skladby.
Snažím se poslouchat novinku více a více, abych našel nějakou chytlavou část, nebo alespoň něco, za co bych ji mohl pochválit. Nějakým způsobem se mi to ale nedaří. Kdybych měl předchůdce a nynější album, řekl bych jen: „všechno špatně“. Myslím, že budu ještě dlouho zvažovat, zda-li se odhodlám k opětovnému putování po „Sanctified By Satans Blood“. „Wrath Of War“ měla hlavu a patu a doteď zůstala nepřekonána, a sám za sebe bych řekl, že už jej kapela nepřekoná.
