Craft jsou další skupinou nezajímající se okolním světem a jakoukoliv scénou pojící black metal. Švédský underground je stále silný a ačkoliv Craft nepatří mezi nováčky , prozatím si nedobyli tu svou pomyslnou slávu či poznání ve světě. Tím nechci nařknout Craft ze špatné hudby, kterou tvoří, ale jen ničím zvláštním nevybočují z průměru. Po třech letech pauzy se tedy snaží tito 4 neznabozi prolomit onu „sérii“ s novým albem Fuck the Universe... CD honosící se 11 skladbami a délkou 51 minut navazuje stylově na předešlou desku Terror Propaganda. I v textech se nikam s Craft nepohneme. Klišovitá témata jako destrukce a smrt jsou stále hlavní náplní většiny textů.
Nahrávku zdobí pro mě příjemně netypický, lehce zašuměný zvuk, který ještě lépe vyzní pokud si vše pustíte ve sluchátkách... Složení písní je vcelku podobné – pomalé tempo ala Dark Throne proložené vyhrávkami či občasným zrychlením. Pozitivním faktem je, že většinu písní zdobí buď zajímavý refrén (tady bych vyzdvihl frázování a barvu hlasu, které je do onoho zvuku jak dělané), či nějaký silnější moment. Bez tohohle by byla deska opravdu ztracená... Všechno není, ale tak světlé. Když se v poslechu dostanete někam do poslední třetiny alba, zjistíte, že jste přestali vnímat hudbu, která se na vás line z reproduktorů a vše vám splynulo do jedné velké koule. Ano opravdu působí hudba Craft navýsost stereotypně a ani její morbidnost a zvrácenost to nevylepší.
I když jsem výše opěvoval zvuk, tak musím vynést na světlo i jeho negativa... Chybí mi v něm naléhavost a větší dravost, která by nenechala posluchače chladným. Takhle to je jen pouhé poslouchání muziky a neodnesete si z poslechu „žádný zážitek“.
Třetí píseň od konce mající název Destroy All je nejkratší písní, nejrychlejší písní a zároveň nejvíce přitažlivou písní s atmosférou, kterou postrádá zbytek alba. Je z ní cítit to co jinde chybí – dravost, odhodlání, agresivita, přímočarost a totální neohlížení se vzad. Stará škola se nezapře.
Veskrze veškerou snahu, kterou si zcela jistě Craft vynaložili, u mě nedosáhli tíženého očekávání a účinku. Opět zůstal zachován průměr, který v jistých momentech potěší, jinde se zase srazí do nížin z kterých se musí přetěžko hrabat. Ačkoliv mám old school black metal rád, tak nemůžu říct, že každý hutný a jednoduchý riff a každá skupina do tohohle žánru brousící, mě posadí na prdel. A Craft mě na tu prdel zřejmě nikdy neposadí..
