Zazní-li v prostoru kolem mé osoby pojem „Malleus Maleficarum“, první věc, která mě napadne je ona „proklínaná“ kniha. Malleus Maleficarum zní v českém překladu „Kladivo na čarodějnice“ a neexistuje snad žádného průměrně vzdělaného člověka, který by nevěděl oč kráčí. Malleus je latinsky psaná rukověť, jejíž autorství bylo připsáno dominikánským děkanům Kramerovi a Sprengerovi. Toto hrozné dílo bylo vydáno na přelomu roku 1486 a 1487, obsahuje teologický výklad o temných nadpřirozených silách a výhradně „čarodějnicích“. Toto, dá se říct stěžejní dílo, zapříčinilo v našich dějinách nemálo povyku a ještě více škody na nevinných lidských životech. Ať už se na to díváme z jakéhokoliv úhlu, je jisté, že v největší míře se o tuto skutečnost postarala církev. V tomto případě však nemíním rozebírat knihu, nýbrž spolek produkující hudbu jí ovlivněnou.

Právě francouzská kapela „Malleus Maleficarum“ se snaží o nepřímé navázání na knihu… O chod kapely se v současné době starají tři inkvizitoři. K nevěřícím ovečkám tohoto „hříšného“ světa promlouvá prostřednictvím svého chorobného vokálu Tamas, který stojí za většinou textové náplně této chásky. Další částí jeho údělu je hra na strunný nástroj, který obsluhuje společně s dalším členem této trojice, s Ahrimanem. Zbývá představit poslední osobu, skrývající se pod pseudonymem Nico. Svými paličkami udává tempo celému bestiálnímu orchestru, přičemž se předvádí ve velice dobrém světle. Malleus Maleficarum jsou však pro mne už delší dobu pěkně tvrdým oříškem…Je dosti těžké popsat samotnou hudbu jako celek. Převážně jde o kombinaci black metalu s prvky melancholického metalového pohlazení.

Největší kouzlo „Nothing Left to Fight For“ bych viděl v rozmanitosti desky. Jako by chtěla každá další píseň vyznít naprosto jinak. Melodické a opravdu dynamické skladby se mísí s chvilkami bezhlavého běsnění. K mému překvapení jsem zaregistroval větší počet „heavy“ sól. Jako příjemné uvolnění bych vyzdvihl pátou skladbu „Les Vestiges De Mon Amertume“. Jedná se však pouze o akustickou záležitost. Pětiminutová chvilka unášejících melodií. Následné pokračování alba by se dalo vystihnout rčením „Po nás potopa“ :-). Hudba upadne do chladných, drásavých melodií, ze kterých není úniku. Aranžérsky velice zajímavé struktury skladeb - pomalé tempo střídající občasné blasfemické momenty působí na závěr dosti vyzrálým dojmem. Možná, že by se dalo u některých skladeb uvažovat o přirovnání až k baladickému stylu pojetí.

Novinka se též může pyšnit velice zdařilým a čistým zvukem, což je k mému překvapení velký krok kupředu. Malleus Maleficarum vykazují po celou dobu trvání vysokou míru dravosti a energie, což je jen dobře. U „Nothing Left To Fight For“ je nejdříve třeba řádně rozlousknout tvrdou slupku, která bude chvíli odolávat, než bude prolomena. Z počátku působí svou rozmanitostí trošku chaotickým dojmem a je těžké najít si nějaké záchytné body či melodie. Chvilka času stráveného u opakovaného poslechu však přinese tolik vytoužené ovoce a onen chaotický pocit se promění v nadšení.