Aaen Anima, český experimentální spolek pohybující se mezi nejedním žánrovým mantinelem, zaslal tři proma, jež mapují tvorbu kapely v letech 2003 a 2004. Na ramenou mě tíží více než kdysi Atlase - uložil jsem si tři formací zaslaná proma popsat v jediné recenzi a následně zhodnotit cestu, kterou kapela ušla. Také čtenářům slibuji, že se podívám Aaen Animě na podrážky a prozradím vám, zda-li jsou již dostatečně světem prošoupané.

Inu, má a snad i vaše jízda začíná roku 2003 výtvorem "Aaenic Poems". Nemohu kapelu nařknout z toho, že by se k tvorbě rozhoupala díky zvolení Václava Klause českým prezidentem či snad kvůli zkáze raketoplánu Columbia, při které zahynula celá posádka. Nemohu ji z toho nařknout z jednoho prostého důvodu - první děťátko Aeen Anima vzniklo již roku 2002, jednalo se o demo, které bylo následující rok znovunahráno a právě této nalíčené prvotině věnuji následující odstavec.

"Aaenic Poems" působí velmi groteskně, potřebné růžové brýle příliš často shazuje Aaenův vokál, který zní jako komedie beroucí si na mušku death či doom metal a parodující ho pomocí laciného mikrofonu. Světlé stránky jsou popsány příjemnými melodiemi, které kouzlí flétna, jedna z nejsilnějších stránek celého alba. O dominantní post se ovšem pere s intenzivně znějícími kytarami, jež útočí především pátou skladbou, skladbou nervózní a nejspíše i nejpovedenější. Aaen Anima se ve svých počátcích snaží tvářit příliš svojsky. Lacině působící pokusy o něco nového nedopadají příliš dobře. Hrubý vokál Aaenovi nesluší, kompozice jednotlivých skladeb je také nudná a očividný pokus o navození neklidné atmosféry je na začátku cesty - jsem zvědav, zda-li se Aaen Animě na dalším díle daří lépe nebo se k povedenému momentu budeme muset prokousávat hustou a nepříliš zajímavou kaší, tak jako v případě "Aaenic Poems", které bych, bylo-li by třeba, zaškatulkoval jako pokus o avantgardní doom metal/folk.

"Madhin / Křídla Propasti Světa" působí o poznání jemněji, první skladba začíná kytarou a klarinetem. Aaen se připojuje neklidným vokálem a ačkoli se klarinet do hudby nevlévá příliš přirozeně, kompozice samotná působí o poznání lépe. Vokál, o kterém jsem se před chvílí zmínil, se již očividně nepokouší o žádné "zlé" polohy a kluci již více vědí, co kapele sluší a co si může dovolit, a ačkoli si hudba hraje s posluchačem podstatně více jak na "Aaenic Poems", stále "Madhin / Křídla Propasti Světa" působí jako silný nedodělek. Příliš krátké skladby navíc končí useknutě a spíš vzbuzují dojem ukázek než-li plnohodnotných skladeb. Na "Madhin / Křídla Propasti Světa" se již polotovar v případě "Aaenic Poems" smaží, ale stále prská a jeho chuť je ještě vodnatá. Uvidíme, zda-li se za pár minut změní v gastronomickou pochoutku...

"Another Brick in The Fall" nám ihned zpočátku přináší poměrně silný riff a i Aaennův vokál se posunuje o kus dál, hra kytar je o poznání melodičtější a možná je jen škoda bicích, jejichž absence provází celou tvorbu Aaen Animy. Tvorbě a především tomuto albu by dodaly potřebný "drive", díky kterému by kapela získala na atraktivnosti. Ale i tak "Another Brick in The Fall" předčí o velký krok díla předešlá. I přesto, že stále nemohu mluvit o žádné specialitě, tak vás čeká poměrně chutná večeře o svíčkách, protože atmosféra je i přes určité technické neumětelství nejsilnější divizou kapely. Důležité je, že kapela získává svůj rukopis a zpočátku lehce nejisté folkové prvky jsou v případě "Another Brick in The Fall" o kus voňavější a kytarám je dán větší prostor. Spousta lidí asi ocení až filmově podmanivou náladu, kterou kapela dokáže v některých posluchačích vyvolat.

Inu, botky ještě nejsou příliš prošlápnuté. Aaen Anima mi připomíná slečnu, které nejde pletení, tak se vrhne na háčkování a po něm třeba na šití, ale jelikož nic nedotáhne k dokonalosti, tak se jí v košíku nahromadí nedodělaná čepice, polorozpáraná šála a příliš krátké kalhoty. Nejnovější tvorbu kapely a mnou recenzovaná alba si můžete stáhnout z domovských stránek kapely a případně se mnou tvrdě zapolemizovat.