Album protikladů. Tak bych novinku z dílny Watain, švédských guru „norského black metalu“ bezpochyby nazval. „Sworn to the Dark“ přichází po čtyřleté tvůrčí pauze a přináší necelou hodinku skutečně zajímavého materiálu. Erik a spol. vypustili do světa jedenáct krvelačných kompozic a je tedy jen na nás, jak se s nimi popasujeme.

… bože! ono to zní skoro jako now, diabolical …

Pokud někdo říká, že s black metalem nehýbou módní trendy, je lhář! Chcete-li dnes znít takříkajíc black metalově a přesto moderně, máte v podstatě tři možnosti…
1) Možnost první tkví v umění zůstat nadále velice rychlí, agresivní a přijatelní pro širokou ortodoxnější black metalovou veřejnost. Touto cestou jde naprostá většina švédských kapel. Pro představu bych uvedl Naglfar, Setherial, Marduk, Dark Funeral, Profundi.
2) Druhá, možná ještě zajímavější cesta vede kolem rychlých kompozic a hutných rifů. Přesto je zde místo pro střípky progresivity. Takovou hudbu hrají Keep of Kalessin, Mayhem a nově do jisté míry i Gorgoroth.
3) Poslední cestičce black metalové modernosti učarovala jednoduchost a rockovost. Největším průkopníkem jsou zajisté Satyricon a jejich dvě poslední alba. Své místečko zde mají i Sonic Regin a nově právě i Watain.

Ano, i já jsem nabyl s hrůzou v očích tohoto poznatku. „Sworn to the Dark“ zní skutečně velmi podobně jakožto poslední řadovky Satyricon „Volcano“ a „Now, Diabolical“. S dalšímy poslechy tedy tento pocit vytratil a přeci jen vystoupila na povrch ona osobitost nahrávky. Deska ale naprosto jistě rozdělí black metalové posluchače na dva nesmiřitelné tábory stejně tak, jak tomu bylo u zmiňované norské legendy.

… agresivita, pravost, atmosféra vs. rockovost, moderna, techničnost ...

Jasných a nediskutovatelných faktů přináší „Sworn to the Dark“ nemálo. Watain přidali stylovým kotrmelcem desce mnohem více na barvitosti materálu. Zajímavější jsou kompozice a struktury skladeb. Celý materiál je vyzrálejší jak po skladatelské, tak po masteringové stránce. Watain mají konečně kvalitní zvuk, kde zní všechno tak, jak má. Nejen klady je ale novinka živa. Téměř marně jsem čekal na nějaké opravdu rychlé místo, na kterém by se kluci ukázali ve vší parádě. Čekal jsem možná i lepší smysl pro hitovost a v porování s podobnými pracemi působí deska jednoznačně temněji (což bych neviděl jako mínus) ale i o poznání slaběji. Rovnocenného partnera bych viděl ve zmiňovaných Sonic Regin, kteří jsou také spíše ještě na půli cesty.

… ortel jest vyřčen, nyní můžete autora směle ukamenovat …

Otázka plagiátorství je v případě Watain vcelku off-topic. Částečná Inspirace norskou ikonou je jasná jak obraz v zrcadle, přesto bych v žádném případě „Sworn to the Dark“ plagiátem nenazval a po nějaké době v přehrávači ani přímo nesrovnával. Tahle švédská novinka působí o poznání temněji, méně hitověji a v neposlední řadě méně melodičtěji. Hudebně může být pro někoho opravdovou pochoutkou, podle mě je na něm ještě několik zásadních much, které mu nedovolují usednout na samý vrchol. Pro přístě bych doporučoval o poznání kratší stopáž a snad i větší důraz na chytlavost jednotlivých skladeb, což je pro mě osobně v tomto novém post black metalovém žánru nutností.