Jak se někomu může líbit hudba, která občas připomíná soundtrack k béčkovému horroru? Může zaujmout něco, co absolutně postrádá špetku rozumu?
Ne, opravdu, Woe J. Reaper není na světě proto, aby nás obohacoval zádumčivou hudbou, atmosférickými bláboly a ogasmickými vyhrávkami. Furze je na světě proto, aby bouralo hranice mezi normalitou/bláznovstvím, chorobností/smrtí a protagonistovou/posluchačovou myslí. Jestliže je Woe J. Reaper „člověk“, který si počin po počinu kope vlastní hrob, sahá až na dno vlastní mentality a bydlí v lesích s internetem připojeným skrze navlhlé jehličí, pak se dá smysl jeho hudebního nutkání pochopit.

V pořadí třetí dlouhohrající album tohoto Nora přineslo něco, co se dá popisovat jen ztěžka. Písně jsou zmatené, nesourodé, nemelodické, rušivé a hlavně „příšerné“. Je klidně možné, že se mnozí z Vás po prvním poslechu pozvrací nebo jinak potřísní (někdy zděšením, jindy smíchem), ale jedno je jisté – v každém „UTD“ zanechá stopy. A to nemalé. Nedokáži si představit v jakých podmínkách byla novinka tvořena ani kolik kilo drog protagonista spotřeboval. Neumím si ani racionálně vysvětlit proč se tu a tam v písni objeví nečekaná a absolutně se nehodící „melodie“, která donutí trhnout hlavou a poklepat na čelo. „UTD“ se šíří jako nákaza, mor tak černý a neprostupný, že se mu nevyhne ani jedna živá duše. Hudba ve své podstatě tak perverzní a neúprosná, že živí myšlenku nikdy nepřicházejícího vyléčení. Vokál démonický, bláznivý, !blouznivý!... Jestliže se při poslechu budete nějak cítit, tak to bude právě blouznivě, pohybovat se budete ve sférách neuvěřitelných, z nichž není cesty zpět. Budete omámeni tak silně, že nezbyde čas na přemítání a budoucnost, soustředit se budete jen na tyto okamžiky – na možnost úniku, na možnost přežití. Jenže chcete to opravdu?

K čemu Furze 2007 přirovnat? V lepších případech dává „UTD“ vzpomenout na zašlé časy Darkthrone, to bez debat. V těch ostatních jen k změti psychedelických výlevů a jakéhosi démonického vzývání. O lecčems napoví jistě celý název (neradujte se, jeho pravý význam zná prý jen autor); „UTD: Beneath the Odd-Edge Sounds to the Twilight Contract of the Black Fascist / The Wealth of Penetration In The Abstract Paradigmas Of Satan“.

...o 10 poslechů později...

Nyní, když se na novinku dívám s jistým odstupem, zjišťuji věci, které nebylo možno v prvních fázích pochytit. Chaotické vyznění trvá neustále, ale pokud se s albem ztotožníte a dáte mu čas, přijdete na docela zajímavou věc – na pravý smysl. Vkradete se Reaperovi do těch nejukrytější a nejméně přístupných zákoutí mysli, do sfér, které zůstanou utajené těm, kteří nepochopí.
Mnozí z Vás by se zřejmě styděli vypustit ven nahrávku, která by obsahovala tolik bláznivých momentů, ale o Vás přeci nejde, jde o to, že se našel odvážlivec, který je schopen hrát si s Vámi jako s figurkami. Myslíte si, že by na nesmyslu hostoval Frost? Možné je vše, někteří mi budou oponovat, jiní ne, tak už to v životě bývá. Viděl jsem recenze, kde „UTD“ dostalo nula, ale i téměř maximum bodů. Pokud tedy něco klepe na vrátka, pak to je rozporuplnost, a to je to, co dává tomuto albu nezaměnitelnou příchuť.

Přijdu si jako blázen, potykávám si s albem z kterého může bolet hlava stejně jako srdce. Nevím čím to je, nevím čím mě tento opus tak fascinuje, ale já mohu jen jediné - vydat se tam, kde zákony kauzality neplatí. Amen.