V mé předchozí recenzi na Cirith Gorgor jsem vzpomínal na nedostatek black metalových skupin v Nizozemsku. Týden se s týdnem sešel a já třímám ve svých dlaních další nizozemský černě kovový produkt. Oním spolkem na dlouhých cestách black metalu jsou Sauron - mladší spolubojovníci Cirith gorgor, jejichž vznik sahá někam k roku 1997. Kapela přemítala o tom, jaké jméno si zvolit, za které „bojovat“, a ono… název se nabídl vlastně sám. Svým způsobem se jméno Sauron dá pomalu použít jako synonymum zla! Své o tom ví všichni příznivci Tolkiena a obdivovatelé bájné Středozemě. A toť druhá vlastnost, která k sobě poutá obě kapely dohromady - nejen jejich vlast, ale i název vyvozený z nekonečné Tolkienovy studnice. Tady však veškeré společné znaky končí. Hudebně se kapely nijak nekopírují a jdou si svou vlastní cestou. Sauron se téměř křečovitě drží zažitých black metalových postupů a mírného klišé. I přes nepřeberné množství vyrojivších se NS, pagan či viking kapel, se Sauron drží svého nesvatého, starého, smrdutého kopyta zla. Vždyť lyrika je plná satanských indicií, temných popisů pitvorně pokroucených obrazů mysli a samozřejmě nesmíme zapomenout na krutý výsměch křesťanskému stádu.Sauronovi posluhovači si vydobyli jistou pozici svými nahrávkami jako „Universe of Filth“ a „For a Dead Race“. Dokonce se mohou pyšnit společnými koncerty s takovými spolky jako jsou Carpathian Forest či Satyricon. Za zmínku stojí také booklet alba, jenž je tradičně zdoben fotkami členů kapely zmalovaných k nepoznání.
Ani hudbou se mladí Nizozemci příliš neliší od zbytku true black metalových legií pekla. Řízný black metal vzdává hold staré škole a to tak, jak jen to jde. Jejich mládí je hnacím motorem celé mašinérie. Energie sálá z nahrávky vydatně, mladá krev je to, co přesně potřebuje black metalový základ k svému obohacení. Sauron jsou tedy vhodnými a velmi ochotnými „dárci“. Obohacují zaprášený old school živinami a rohatá bestie vyvstává v plné síle. Chová se klidně, obezřetně, ale když přestanete dávat chvíli pozor, nečekaně ožije, zakousne se a drží. Občas na malou chvíli pustí, upadne téměř do letargie, avšak za chvíli je zase zpět a drtí kosti své kořisti, tedy Vás. To upadání do letargie bych přeci jen Sauron vytknul. Na albu je mnoho temně-energických částí, jenž nutí člověka uvažovat, povstat a energicky pokývat hlavou. Po chvíli si však můžete jít zase sednout a čekat na další podobný okamžik. Škoda, nahrávka má potencionál a energiemi taky rozhodně nechybí, jen je trochu nešikovně rozmístěná.
Mám-li teď vytasit nějaké pozitivní poznatky, jsou tady! Krásný řezavý a ponurý zvuk ve mně evokuje staré Darkthrone. Kdyby ale Sauron zvukově Darkthrone sprostě okopírovali, vznikl by jen zvukový chuchvalec a to se nestalo. Zvuk řeže, nesplývá do sebe, každý nástroj má své postavení. Nic nepřečnívá, nic se neutápí. Vokály nejsou ničím výjimečné, pan Eclipse si zpívá to svoje, a můžu říct, že se ve svých polohách pohybuje vcelku obratně. U „Cognosce Semitas Meas“ uvolní své místo u mikrofonu i druhému kytaristovi jménem Sunless. Hezké ukončení desky, která svým koncem spíše nabývá…
Sauron se příjemně poslouchají, ale i přesto všechno se drží průměru mladých kapel. Průměrní jsou snad v každém aspektu alba a zřejmě jim to vůbec nevadí. Ale ke cti Sauron - umí zahrát svůj „průměr“ výborně.
K recenzi poskytl: Carnal Records
