Někdo si do hlavy pouští rajský plyn a jiný zase yperit. Plešatí „zlonosiči“ z Polska upřednostňují druhou možnost. Přes obličej postižený hořčičným plynem natáhli děravé ponožky a udělali si v pokoji diskotéku – pořádnou „párkopárty“, kam by zapadl i Jason Voorhees.

Iperyt se poučil z pohádky a oproti pejskovi a kočičce jejich prazvláštní směsice chutná dobře. Masivní vrstvy pekelného dortu šmakují stejně jako Infernal War, odkud dva z pěti členů pochází. Zdobení zastupuje elektronická muzika, jejíž projev se pohybuje někde mezi laciným technem a samply, jimiž nás roztančují například Count Nosferatu Kommando. Ve výsledku bychom mohli mluvit o kuchtících, kteří vaří black metal na Czechtekku. Masivní samply, které se na nás valí nadzvukovou rychlostí, vytrhávají hudbu z možné monotónnosti a jsou s to zaujmout poměrně široké spektrum posluchačů extrémní muziky – dovolil bych si tvrdit, že Iperyt je Infernal War pro širší masy, ač si jsou obě kapely velmi podobné. Recenzovaná je spíše pouhou modifikací polských „ďáblů“ pro metalisty na pervitinu.

Bicí jsou zde v elektronické podobě a proto nemůžeme býti překvapeni nadlidskou rychlostí alá The Berzerker, jež devastuje naše sluchovody. Kytary se nepouští do žádných experimentů a řídí se čirou jednoduchostí, nedojde-li na pomalejší pasáže (i ty zde výjimečně jsou), kde si trochu zakouzlí a zapiští. Zpěvák, nám již známý ze zmíněných Infernal War, zaujímá poměrně rozdílné polohy – od takřka hrubého recitování po nenávistné frázování, které se do hudby hodí jako pěst na oko.

Doposud jsem lichotil a puchýře, kterými tvář potřísněná yperitem trpí, si dovoluji vynést až nyní. Nemohu se ubránit dojmu, že jsou Iperyt bolestně neoriginální kapelou, která se snaží znít jako zlý a velký industriální black metal, jenomže jí to nevychází a nakonec je pro posluchače pouhou zábavou a absurdní kombinací toho, co už každý dobře zná – určitým extrémem, který je sranda poslouchat. Jsou-li Infernal War grindem, poté jsou Iperyt teknem, za kterým nelze vidět nic jiného než uvolnění a pekelně zábavnou zhovadilost – nemůže to být lepší!

Iperyt a jejich „Totalitarian Love Pulse“ mě v posledních dnech velmi zabavil a dost možná se mi stane nezapomenutelnou nahrávkou. Dlouho jsem neslyšel lépe provedenou blbost, která dokonale paroduje sama sebe. Těch 40 minut zlé a nasrané diskotéky určitě zaujme i Vás, je to velmi primitivní a absurdní album, jenž vyvolává ty nejhumornější představy. Nebo mi snad chcete tvrdit, že jste již viděli plešaté pány klepat se do rytmu techna a nadávat na sousední diskotéky, kam je nechtěli pro vzhled pustit?