Když mi přišel z East Side Productions mail, ve kterém stálo, že v balení s promo alby máme čekat neočekávané, opravdu jsem netušil, že jim dám za pravdu. Kromě alb Dub Buk „Rus Ponad Vse!“ a Slavland „Tarcza Swaroga“, na která máme recenze napsané již nějaký ten pátek, jsem totiž dále objevil rok staré "Nightmares" od Finist, které nemá s black metalem mnoho společného a black/death metalové „Imperium Sloñca“ Poláků Saltus.
Za celých deset let působení (letos slaví Saltus kulaté narozeniny) se kromě několika neplnohodnotných nahrávek povedlo této pětici vydat i dva dlouhohrající počiny. První neslo příznačný název „Slavonic Pride“, to druhé pak „Imperium Sloñca“.
Black/death metal – to je vskutku ošemetná škatule. Každá kapela čerpá z jednoho či druhého po různu, proto vám při srovnání jednotlivých zástupců tohoto stylu vznikne zpravidla velmi rozmanité hudební spektrum. Saltus a death metal? To jsou především svižná tempa, ženoucí skladbu příjemně ke konci času jí určeného. Po úvodním poplašném signálu jste přesně tam, kde vás kapela chce mít a najednou zjistíte, že dozněly poslední tóny „Sladami Bohaterow“, závěrečné skladby „Impéria slunce“. Jistě, ruku v tom má i nepříliš dlouhá stopáž desky, která činí téměř rovnou polovinu hodiny, nicméně v tom negativum nevidím, spíše naopak. Protože stále ještě aktuální počin (kapela se momentálně nachází ve studiu při nahrávání následovníka) jednoduše v žádném momentu nenudí.
Death metalovostí je z většiny „postižený“ i vokál, který ale bez problémů přechází v charakteristický skřehot, sic jen sporadicky. Mnohem častěji se však pohybuje takzvaných pasážích „od každého trochu“ a ve výsledku tvoří příjemnou součást tvorby Saltus. Třetí mrtvolný aspekt „Imperium Sloñca“ je jednoznačně velmi kvalitní produkce. Pro někoho bod téměř zanedbatelný, pro jiného zas jedna z věcí určujících, zda s nahrávkou zůstat i při dalším poslechu, či jí odložit. Grzegorz Piwkowski a DBX Studio odvedli svou práci opravdu svědomitě. Vokál, kytary i bicí působí velmi kompaktním dojmem. Vyzdvihl bych hlavně bicí soupravu, která je nazvučená opravdu mistrně.
A co že nám přináší Saltus z black metalu? Kromě již zmiňovaného vokálu jsou to především atmosféra a vyznění některých skladeb, charakteristické černě kovové riffy a především některé melodie. Přesto, že recenze na první pohled jasně vypovídá v nadvládu death metalovosti, ani černý kov se zde neztrácí... V každé skladbě se oba hudební styly snoubí v jeden celek. A vždy tam, kde je to nejvíce potřeba. V době přílišné mrtvolné agresivity přijde černá melodičtější pasáž, která hudbu do jisté míry odlehčí a zpomalí. Saltus zde opravdu využívají black metalu k odlehčení, zpomalení a zatmosféričtění své tvorby.
„Imperium Sloñca“ je opravdu zajímavým a hlavně funkčním skloubením toho zajímavého z obou odvětví metalurgie. Přesto, že ve výsledku je v hudbě Saltus více cítit death metal, ona půlhodinová kompaktnost odlišností je vskutku zajímavým materiálem.
K recenzi poskytl: Eastside Productions
