Darkestrah by vám již měli být známou kapelou díky Fastredovi a jeho recenzi na poslední album Embrace of Memory, které snad po všech “koutech světa” sklidilo zasloužený úspěch. Já jsem si však vzal za úkol zrecenzovat předešlou a zároveň první desku této bandy. Setkáváme se zde s něčím skutečně odlišným, co nejde pro svou mnohotvárnost jednoduše zaškatulkovat. Tři skutečně dlouhohrající skladby a z toho každá odlišná a každá evokuje jiné prostředí, jinou kapelu a snad i úmyslně prezentuje různé tváře kapely – od skočné druhé skladby, která využívá brumli a obejde se po celých téměř jedenáct minut bez vokálu, až po poměrně přímočarý black metal s využitím kláves, který se na nás vrhne po první pětině úvodní skladby. Není mým zvykem popisovat jednotlivé skladby jakkoli detailněji, ale toto dílo si to zaslouží, ať už z důvodu jejich nezvykle nízkého počtu či množství složek se v nich nacházejících. První skladba začíná zvláštně znějící (?) kytarou (?), ke které se přidá flétna a tato libozvučná směs nás provází po dvě minuty, po kterých se do popředí dostane “klasická” elektrická kytara a v pomalých tempech začínáme býti vtahováni do metalových vod. Toto trvá ještě chvíli, kdy nás čeká poměrně tvrdý přechod a Darkestrah se nám ukážou s černou tváří za využití kláves, které svou typickou melodii opakují po celé trvání skladby, jenž není dlouhou dobu ničím příliš zvláštním či více jak lehce nadprůměrným. Několik minut před koncem se úvodní skladba stane “na poslech” mnohotvárnější, ale stále je to jen slabý odvar toho, co má přijít.
Druhá skladba, jenž se honosí názvem Jashil Oy, je nejkratší skladbou alba, má okolo deseti minut a zvládá bavit bez využití vokálů, přičemz tvrdší a hutnější části jsou pouze bonbonkem, bez kterého by se kapela byla snad schopna i obejít. Jsou jí tedy třešničkou na již tak chutném dortu. Skladba je na poslech jednou z nejskočnějších věcí, které jsem měl tu čest v poslední době slyšet – dopomáhá tomu brumle, jak jsem se již o pár řádků výše zmínil. Tato věc mi je z celého alba nejmilejší a Darkestrah se tak pro mě stali zapamatovatelnou kapelou (bylo by dobré zmínit, že s tímto albem jsem se setkal přibližně rok před Embrace of Memory, takže mi už kapela byla s to přilnout k srdci).
Třetí skladbou a zároveň nejdelší je 25minutový opus, který do sebe “nacucává” vše, čeho jsme se mohli doposud od Darkestrah mohli dočkat. Kysil Oy, jak se tato skladba jmenuje, je otevírána tichými, chladnými a vcelku nevýraznými (?) houslemi (?), které jsou za nějakou dobu doplněny el. kytarou a pomalými bicími. Ve stejném duchu se skladba nese po šest minut, kdy se vyvine v metal plný hlasitostně převažujících kláves, které jsou vskutku libostně znějící a dokazují to, co jsem se o Darkestrah mínil “vyzradit” od začátku – máme tu čest se vskutku epickým black/pagan metalem, který je z obrovské části tvořen hudbou zcela jiného ražení a to tomuto dílu dodává na originalitě, zároveň s využitím nepříliš typických nástrojů..
Ještě se na skok vrátím k třetí, tedy poslední skladbě, která vás překvapí momenty, které jsou na chlup stejné se skladbou první. Něco okolo její poloviny tvoří “kosmický” ambient, který se do ní hodí jako sůl a nakonec dá ještě vydechnout “staré” dobré metalové tváři, která je skutečně plnohodnotným rivalem.
Album hodnotím velmi kladně. Hodné lehké kritiky vidím oproti zbytku pochybnou hlasitost třetí skladby, chvilkami monotónní black metalové pasáže (především ve skladbě první), ale jinak bych hledal nejspíše marně. Dílo je jedním z mých oblíbených alb a nedám na něj dopustit, atmosféry je zde přehršel a nejlépe je servírována ke konci třetí skladby. Fanoušci Embrace of Memory budou nejspíše šokováni z tohoto postoje kapely, ale doufám, že je Sary Oy jen mile překvapí, tak jako všechny další posluchače.
