1. Pozdravy tobě, Incarnatusi! Tento rok, rok 2007, by měl být pro tebe dosti plodným. Sděl nám své plány, všechny, bez výjimky!
Taky zdravím. Ano, rok 2007 vypadá pěkně nabitě. Téměř jsem dokončil nahrávání nového alba Pagan Hellfire, které bude nakonec obsahovat asi 7 skladeb. Bude opět vydáno u Tour de Garde, kteří se postarali i o mé poslední „The Will of Night“. Také zrovna nahrávám split s Folkvang z Běloruska, které máme naplánováno vydat koncem tohoto roku, pokud vše půjde jak má. Dále plánuji ještě jedno další split album, ale o podrobnostech bych zatím pomlčel, nebylo totiž ještě oficiálně oznámeno. Ale ujišťuji vás, že bude stát za to. A konečně, na jaře 2007 Soldats Inconnus vydá (podruhé) „In Desolation, In Ruins“. Bude obsahovat nejméně jednu bonusovou skladbu.
2. Od debutu „A Voice From Centuries Away“ do následovníka „In Desolation, In Ruins“ uplynulo 5 předlouhých let... Další rok jsi však vydal „The Will of Night“ a nyní chystáš novinku, zdá se, že dlouhou odmlku již nedopustíš... V čem byla „chyba“ v oněch letech 2000-2005?
Po vydání „A Voice...“, tak na přelomu roku 2001-2002 jsem začal pociťovat znechucení black metalovou scénou a chyběla mi inspirace ke skládání další hudby pro Pagan Hellfire. Nebyla to změna mých názorů nebo víry, prostě jsem se jen na čas distancoval, už to nebyla ústřední část mého života jako předtím. Šlo o to, že nemělo cenu něco vydávat, dokud jsem se na to stoprocentně necítil. Takže jsem si dal pauzu. A ta pauza byla velmi důležitá pro znovuzískání mého dřívějšího zaujetí, ovšem v roce 2004 se mi hluboko v duši opět rozhořel oheň. Roku 2005 bylo výsledkem „In Desolation, In Ruins“ .
3. Název Pagan Hellfire může být vzhledem k tvé hudbě brán s „úsměvem“ či nepochopením. Přijde mi, že ty i kapela jste obestřeni jakýmsi tajemstvím a pro v okolí vzbuzujete nevědomost. Hudba působí rovněž „mysticky“, ničivě... Nemohu se tedy dobrat opodstatnění, proč zrovna „Pagan Hellfire“... Snad mi mou nevědomost osvětlíš ;-).
Pagan Hellfire začínali v březnu roku 1995 a já byl tehdy celkem mladý. V té době jsme název vymysleli a, upřímně, je to prostě jen název. Ale myšlenka pochází z anti-křesťanské ideologie. „Pagan“ já osobně beru ve významu svobody od křesťanství, svobody v období, kdy ještě neexistoval křesťanský mor, který zahubil naše pohanské předky. „Hellfire“ je prostá rebelie proti křesťanskému smýšlení. „Hellfire“ by mohlo být interpretováno jako opak křesťanství, tedy „Antikrist“. Navzdory tomu se ale ve svých textech příliš nezaobírám satanismem, „pagan“ část je v nich mnohem viditelnější než ta „hellfire.“
4. Témata, která v textech rozebíráš ti přijdou jako aktuální?
No, upřímně nevím, co bych mohl označit jako aktuální, já ale nejraději pracuji s nadčasovými tématy: příroda, pohanství, smrt, zkáza, anti-křesťanství a odpor proti moderní kultuře a jejím hodnotám. To je black metal a to jsou Pagan Hellfire.
5. Jen tak mezi námi, jsi nějak spjat, zajímáš se o pohanství? Chováš úctu ke svým předkům?
Spojení mezi pohanstvím a Pagan Hellfire je v mých myšlenkách a textech o dobách před tím, než Křesťanský mor zachvátil Evropu a následně celý svět. Je to základ pohanského ducha. A samozřejmě, že chovám úctu ke svým evropským předkům. Co se týče black metalu, dalo by se říct, že jsem pro jeho „paganizaci.“
6. Preferuješ studiovou nebo „domácí“ práci? Dává ti více času prostor pro stvoření ještě vyšší kvality?
Veškeré skládání a nahrávání písní si dělám ve svém domácím studiu. Pro nahrávání bicích musím vždy někam jinam a obvykle to není to samé místo jako na předchozích albech. Kdysi jsem při nahrávání spolupracoval i s dalšími lidmi a jednou jsem dokonce nahrával i v normálním studiu, ale já upřednostňuji, když si mohu vše nahrát sám, spíš než ve studiu. Je to lepší pro atmosféru a kontrolu nad skladbami.
7. O čem jednotlivá alba pojednávají? Mohl bys napsat krátký komentář, hodnocení a osobní poznatky ke všem řadovým albům?
A Voice From Centuries Away (2000) - syrový black metal s několika akustickými pasážemi a dvěma neoklasickými hymnami. Slušné na album, které považuji za své první opravdové. Rád vzpomínám na nahrávání a poslední skladba „Wolfland“ je to jedna z mých nejoblíbenějších.
In Desolation, In Ruins (2005) - pravděpodobně nejagresivnější album, které jsem kdy nahrál. Jsou na něm melodie a atmosféra tradičního black metalu ze začátku 90. let, ale možná ještě trochu agresivnější – element, kterého jsem si při nahrávání byl dobře vědom. Chyběla mi trocha agresivity v moderním black metalu a tohle je výsledek.
The Will of Night (2006) - mé osobně nejoblíbenější album. Mám rád ty melodie, zvuk kytary a syrovou kvalitu nahrávky. Je to asi nejvěrnější podoba Pagan Hellfire.
8. Mohl by jsi vybrat jednu či dvě písně z diskografie Pagan Hellfire, které považuješ za nejpovedenější = nejoblíbenější, vložit ukázku textů a pokusit zde rozebrat jejich hlavní myšlenky a důvody své zalíbenosti se v nich? Co se týká mě, tak jednoznačně vítězí rozmanitá „Isolation“.
Nechám na čtenáři, ať si v úryvcích najde vlastní interpretaci veršů: z "Night is When we March" (The Will of Night):
Would you adhere to the call
Of what we must complete?
Strength and Unity
Must carry Our Hearts.
The horn begins the march.
Our blades shine in the pale moonlight.
New Sun for tomorrow.
Black Sun for tomorrow.
z "Crimes Against Humanity" (The Will of Night):
When no law exists amongst the commoner,
Nature must be the only law.
They have committed crimes against themselves.
And now the moment has arrived for us.
z "Clean" (In Desolation, In Ruins):
With a few shakes of the fist
The hammer will strike down
To do the deed we could not undertake
A final sweep to cleanse.
9. Přijde mi, že často využíváš stejných rytmů, co se týče bicích... Samozřejmě obdivuji tvé schopnosti, kdy zvládáš prakticky vše co se od kapely dá očekávat, ale přesto – jak dlouho se jim věnuješ? Rozvineš svou kreativitu do budoucna?
Když píši hudbu pro Pagan Helfire, neuvažuji v intencích jako je „být kreativní“ nebo zlepšování mých hudebních dovedností. Nevadí mi sem tam změny mezi mými skladbami, ale pravdou je, že je to black metal a jeho rámec, se kterým chci pracovat, je limitovaný a měl by být. Pokud by to zašlo příliš daleko, nebyl by to už black metal. Hraji na bicí od dětství. Umím spoustu jiných rytmů a spoustu jiných stylů, ale hraji jen to, co je nutné pro Pagan Hellfire a black metal. Vůbec nejsem proti kapelám, které experimentují nebo něco podobného, ale pro mě je tohle jediný způsob, jakým to můžu dělat. Musí to mít nějaký odpor.
10. Oheň je živel, který dokáže pustošit, ale i dávat život... Jak vzhlížíš k něčemu tak životadárnému, ale i krutému?
Oheň je základ života. A jak jsme všichni viděli, je to síla, která je schopná spálit kostru křesťanství, ale především je to živel nutný k ničení, aby bylo možno tvořit. Občas je určitě potřebné, aby byly některé věci zničeny a spáleny, než může začít něco znovu vzkvétat. A když je tu něco nového, oheň může být symbol vůle k žití.
11. Žiješ ve větším či menším městě? Stýkáš se s lidmi podobného hudebního zaměření nebo patříš k uzavřeným jedincům? Pěstuje se v Kanadě rovněž jakási „nenávist“ mezi death a black metalisty?
Momentálně žiji v Halifaxu, hlavním městě Nova Scotia. Přestože je to velkoměsto, je celkem malé ve srovnání s ostatními kanadskými městy. Vyrostl jsem v malém městečku a tam také vznikl Pagan Hellfire. Mám kamarády, kteří rovněž dělají do black metalu a jsem s nimi v kontaktu, ale málo jich bydlí v Nova Scotia, takže se s nimi osobně příliš často nestýkám. Řekl bych, že pokud jde o black metal, je to určitě něco soukromého a introvertního. Nemyslím, že by to mohlo být jinak, a jsem přesvědčen, že většina lidí, kteří umí vycítit esenci black metalu, by se mnou souhlasili. Já osobně víceméně balancuji mezi extroverzí a introverzí ve svém životě. Nevím p žádném boji mezi death a black metalovými fanoušky v Kanadě. Spousta death metalových fanoušků, které jsem potkal, rovněž poslouchá black metal. Možná ne přímo undergroundové věci nebo NSBM, ale to se dá očekávat.
12. Nedávno jsem dělal rozhovor s krajanem Annatarem stojícím za Sombres Forêts. Zdá se mi, že Kanada, potažmo zámořská scéna celkově, nabývá velké síly... Zakládá se mnoho kapel, vydávají se nadprůměrná alba... Tvůj názor a oblíbenci?
Tak především, přestože málo kapel v Kanadě má doopravdy zvučná jména, jsou tu některé výborné jako například Akitsa, Brume d´Automne a pár dalších, většina z Quebecu, jak se zdá. Myslím, že je to v Kanadě jako kdekoliv jinde na světě: spousta kapel, ale jenom hrstka doopravdy dobrých. Můj nejoblíbenější okruh kapel je nejspíš Burzum, staří Mayhem, Beherit, Graveland, Vlad Tepes, Akitsa, Fullmoon, Drudkh a poslední dobou mě také velmi zaujali Bilskirnir a Ulfhethnar (z Německa).
13. Začínal jsi v roce 1995, kolik ti v té době bylo? Jak se nyní ohlížíš, jako starší a zkušenější, na svůj hudební i „lidský“ pokrok za uplynulé více než desetiletí?
Začínal jsem, když mi bylo 15 nebo 16... byl jsem celkem mladý. Myslím, že můj vývoj byl celkem přirozený. Začínáš s několika experimenty a postupem času se více zaměřuješ na koncept své hudby, na zvuk a texty. Pokaždé se posuneš o něco blíž obrazu ve své mysli. Myslím, že dnes se dovedu přesněji vyjadřovat, dovedu skrze Pagan Hellfire přesněji říct, co chci. Na druhou stranu neříkám vše jasně a na plnou hubu, aby tomu všichni rozuměli, protože to by bylo nudné.
14. Věříš, že lze pomocí hypnózy nahlížet do skrytých kout jinak neviděné reality? Věříš, že existuje něco více než je jen tento čas, tento život...? Zkrátka, zajímáš se nebo věříš v obdobné „nadpřirozenosti“?
Myslím, že je celkem možné, že existuje ještě něco jiného než pozemská existence. Ale upřímně řečeno o tom příliš neuvažuji. Zjistím to, až budu mrtvý. Mezitím se tu pokusím žít se ctí.
15. Poslouchal jsi něco během odpovídání na rozhovor?
Ulfhethnar "Von Deutscher Art" a Forseti "Erde"
16. Vše z mé strany... Posílám holubici s pozdravy a přáním přes moře.
Děkuji mnohokrát za rozhovor a za zájem... Přeji hodně úspěchu s vaším zinem.
