1. Pozdravy tobě. Po třech letech na sebe Nae’blis opět upozorňují a má první otázka bude směřovat jak jinak než k aktuálnímu albu. Jak známo, vychází u Northern Silence prod. (V jakém nákladu?) a všechny instrumenty jsi obstaral sám. Mohl bys přiblížit, kde jsi nahrával, za jakých podmínek a v kterém časovém úseku? Při zaznamenávání hudby se vždy soustředíš na pomalou práci nebo se snažíš mít vše nahrané jak nejrychleji to jde a nic neměnit?
Zdravím. Ano, nové album “Sketches of Reality” bylo právě vydáno prostřednictvím Northern Silence prod. ve standardní a speciální verzi (která je limitována na 100 kopií). Bylo nahráno v mém vlastním studiu, v suterénu mého domu, a to na jaře 2006. Převážná část nahrávání se konala pozdě v noci a často poněkud pod vlivem alkoholu. Nenahrávám podle žádného časového plánu. Jakmile je hotovo, je hotovo, a některé části zaberou více času než jiné.
2. Od „Beyond the Light“ doznala tvá tvorba několik výraznějších změn, jako například téměř zdvojnásobení stopáží jednotlivých skladeb. Narozdíl od alba minulého ale prezentuješ písní méně. Ve finále se tedy dá mluvit o vcelku podobném výsledku (co do délky hraní), přesto tuším, že právě v novince se skrývá ještě více pocitů...
“Beyond the Light” mi nepřineslo takovou očistu duše, v jakou jsem doufal a nepodařilo se mi navzdory snaze z mé hudby odstranit některé nedostatky. Na “Sketches of Reality” jsem uspěl tam, kde jsem předtím selhal, a katarze bylo rovněž dosaženo...
3. V otázce novinky budeme pokračovat i nadále... Předpokládám, že by bylo na místě, kdyby jsi nešetřil slovy a poreferoval o „Sketches of Reality“ pro posluchače, kteří dychtivě očekávají...
Dobře, novinka se sestává ze čtyř dlouhých písní (celkový čas se pohybuje okolo 50 minut). Je to můj způsob vyrovnávání se s různými věcmi, které pro mě byly aktuální tehdy v roce 2005. Zatímco “Beyond the Light” se více zaměřovalo na přírodu, “Sketches of Reality“ je naplněné spíše zklamáním a zoufalstvím.
4. Odkud pochází obal k „Sketches Of Reality“, fotografie je tvou prací?
Fotografoval Håkan z THR/Visions of Suburbia, digitální úpravy jsou má a Eyðimørkova práce.
5. Dokázal by sis vzpomenout, kdy jsi začal skládat první momenty pro právě vycházející album? Je na albu vyobrazena nějaká hudební myšlenka, která tě napadla v naprosto nečekaný moment? Řekl bych, že nejsi člověkem, který by tvořil v křeči.
V době, kdy bylo “Beyond the Light” vydáno (2004), jsem opustil zemi a vrátil se na začátku roku 2005. Nepamatuji si přesně, kdy byly zaznamenány první noty, ale pravděpodobně brzy po mém návratu. Inspirace se dostavovala po mém návratu a obvykle během nocí nebo pozdních večerů.
6. Taková subjektivní otázka – v čem ses dle tebe nejvíce za ta léta zlepšil? V jaké činnosti?
Vzhledem k tomu, že kytara je mým hlavním nástrojem, a umím ji ovládat lépe než ty ostatní, řekl bych, že právě ve hře na ní jsem se za těch šest nebo sedm let nejvíce zlepšil.
7. Jak bys nejlépe popsal druh hudby, který tvoříš? Jen pod podmínkou, že bys vzal v úvahu všechny instrumenty, pocity (nejsi omezen počtem slov, ničím)...
Temná, povětšinou pomalá a možná poněkud depresivní? Těžko se mi hudba popisuje slovy. Jednoduše ti doporučím poslechnout a nazvat ji jak budeš chtít.
8. Jakou úlohu hraje v Nae’blis klavír, potažmo klávesy? Kdybych si občas odmyslel kytary v pozadí, vznikla by z Nae’blis vcelku slušná „klasika“, ne ve zlém, naopak!
Rád v hudbě používám piáno. Je to velmi všestranný nástroj a je dobrý k vyjádření mnoha druhů emocí. Bohužel mé možnosti vzhledem k němu jsou omezené, ale jeho využívání se bude v budoucnu stupňovat.
9. Hodně lidí by jistě zajímalo, co pojem „Nae’blis“ vlastně znamená?
Doporučuji přečíst “Kolo času” od Roberta Jordana. Nedozvíte se pouze co Nae'blis znamená, ale je to zároveň výborná knižní série.
10. Historií Nae’blis jsi přesvědčil, že tvoje hudba je opravdu excelentní záležitost. Tvoříš radši sám, tj. sólové projekty, u kterých si sám rozhoduješ, co s nimi budeš dělat a jak je budeš hrát, anebo preferuješ práci v kapele s ostatními hudebníky?
Myslím, že oba způsoby nahrávání se vzájemně pěkně doplňují. Užívám si hraní v kapele, ale zároveň je krásné pracovat sám, bez ohledu na kohokoliv jiného. Je to pak mnohem osobnější.
11. Je o tobě známo, že hraješ v mnoha kapelách, stylově rozdílných, ale i podobných. Jaký hudební styl se ti hraje nejlépe? Na kolik hudebních nástrojů vlastně hraješ? Musíš mít výborně vyvinutý hudební sluch, zpíváš i čisté vokály?
Co z toho upřednostňuji závisí na mnoha věcech jako, což je například, jak zrovna vycházím s různými kapelami, a jak se právě cítím. Právě teď mohu říci, že si nejvíce užívám svou rock/metalovou kapelu Sunless. Brzy budeme nahrávat demo, které bude dobré! A jak jsem řekl dříve, kytara je mým hlavním instrumentem, ale na nahrávkách jsem využíval mnoho nástrojů – akustickou kytaru, baskytaru, bicí, čisté vokály i growling, klávesy, foukací harmoniku a další perkusivní nástroje.
12. Dočetla jsem se, že také vlastníš nahrávací studio. Jak jsi přišel na ten nápad? Dělá ti hodně starostí, či naopak radost? Je hodně těžké ve Švédsku něco takového vytvořit a vést? Třeba v Čechách se dost často hází lidem, kteří chtějí něco takového založit, klacky pod nohy a vůbec je tady, co se týče tvoření muziky, poněkud stížené zázemí. Jak je to u vás?
Mé nahrávací studio má spíš jen to základní vybavení a nemám ho kvůli obchodu ani ničemu podobnému. Nahrávám vlastní muziku a občas i nějaké věci kapelám, které znám. Pracuji jako producent/technik v pár dalších studiích a zdá se být o dost těžší mít zisk z chodu a nahrávání studia, jako obchod. Myslím, že je dobré mít možnost nahrát, co chci a kdy chci a kdybych někdy náhodou přišel k nějaké nechutné částce peněz, velkou část bych určitě investoval do studia.
13. Chtěla bych se zeptat na Tvůj další sólový projekt Wohlfart. Co tě vedlo k vytvoření rovnou pět a padesáti minutové kompozice, jaký nápad? Má to nějakou skrytou myšlenku či podtext?
V roce 2002 jsem dělal školní projekt, kde jsem přepsal text pro starou píseň zvanou “The Greenlandic Ballad of Atli”, složil jsem k ní hudbu a nakonec nahrál. Stala se z toho 18-ti minutová skladba nazvaná “Lömska Planer” (“Vicious Plans”). Když jsem dokončil můj projekt, chtěl jsem opět něco podobného udělat, ale ve větší míře a s užitím příběhu, který jsem sám vymyslel. A tak jsem v průběhu let 2003 a 2004 napsal a nahrál 55-ti minutovou píseň nazvanou “The Companion”. Příběh je o muži, který byl brutálně zavražděn spolu se svou rodinou, ale zapomněl, že je vlastně mrtvý, a tak jen tak chodí a hledá něco, a vlastně neví co.
14. Jak se ti podařilo nachomýtnout se k hraní ve folkovém uskupení Folkearth? Jak probíhá práce s tolika členy? Velice mě překvapilo, že v této skupině zpívá i popová hvězdička Ruslana…
Hehe, myslím, že sis to trochu popletl. „Ruslana“ si vlastně říká „Ruslanas“ a není to ta slavná popová hvězda. Byl jsem v kontaktu s Ruslanasem po mnoho let a zeptal se mě, jestli bych nechtěl být součástí této folk metalové „super skupiny“, kterou zakládá. Byl jsem zapojen v prvních dvou albech a nahrál jsem jednu píseň k albu třetímu, ale nyní již v kapele nepůsobím.
15. Položím ti obligátní otázku, na kterou se ptáme snad všech zahraničních hudebníků. Znáš nějaké české metalové kapely?
Možná, ale nevzpomenu si nyní na žádnou.
16. Jakou úlohu hraje v tvém životě pojem „čas“? „Bojuješ“ s ním, je spíše tvým protivníkem?
Mám celkem pohodový vztah s časem...
17. Vsázíš v životě více na skutečnosti nebo dojmy? Nebojíš se postavit se za vlastní názor i přesto, že by proti tobě stálo mnohem více oponentů?
Mohl bych říci, že jsem více zaujat fakty než dojmy, a nestarám se příliš o názory druhých.
18. Díky za prostor, který jsi pro nás ve svém čase vymezil. Samé kladné do budoucna a samozřejmě mnoho „znásilněných“ duší prostřednictvím „Sketches Of Reality“...
Děkuji za zájem.
