Řecká uskupení svými výtvory mohutně tento rok zaměstnávají nejen mé sluchovody, a tak nebudu jediný kdo začíná být s letošním rokem poměrně spokojen... Po zatím podle mě nejzajímavějším albu z řeckých vod tento rok - Discipline Manifesto od Naer Mataron, nastupuje album ještě ortodoxnější a přímočařější...

Jako jediné album z diskografie Darkthule si vzali pod svá křídla Hakenkreuz Productions... Je až s podivem, že od roku 2002, kdy byly zapuštěny kořeny Darkthule, vystřídal Moros tolik vydavatelství...

Wolforder je druhou deskou, která se nehonosí podtitulkem EP, demo či split, ale je plnohodnotným albem vysokých ambicí. Jak jsem lehce naznačil o pár řádků výše, jediným členem Darkthule je Moros, který dal impuls společně s Mormosem ke vzniku Darkthule. Vše se událo roku 2002 a ještě ten samý rok opouští skupinu zmiňovaný Mormos, který zastupoval post vokalisty...

Od této doby však již uplynulo více než 3 roky a když si budete chtít poslechnout nějaký počin od Darkthule – máte na výběr více než dosti. Sedm písní nalézajících se na Wolforder jsou ukázkou toho nejryzejšího black metalu se štiplavými kytarami, údernými bicími a vokálem s hlubokou ozvěnou a dokreslením... Je to právě zpěv, který mi z prvopočátku kazil dojem z alba... Jsou písně, kde je zkreslení výrazné, jsou naopak písně, kde je zkreslení možná stejné, ale nevyniká tam tak extrémně.

Riffy plné melancholie a sebedestrukce linoucí se především v rychlém až středním tempu, texty plné pohanství, nenávisti vůči židům – to je jen malý výčet toho co se dá od Darkthule očekávat. Hudba sama o sobě se těžko popisuje. Působí místy monotónně, nevýrazně, ale zároveň nutí posluchače vžít se do alba, zaposlouchat se do té čiré nenávisti... Neočekávejte samozřejmě komplikovanost jednotlivých songů, ale spíše pár silnějších riffů doplněných nemastnými, neslanými okamžiky. Co mě, ale dokáže stoprocentně vytočit je, když je jedna píseň potichu a druhá se ihned po rozjezdu změní na o škálu hlasitější. Toto je opravdu neprofesionální... Stane se tomu tak třeba po písních Wolforder či W.A.R.


Poohlédneme-li se, ale i po těch světlých stránkách, najdeme jich vela dost. Hlavně v silné melodice kytar a akorát nazvučených bicích... A co mě potěšilo je i cover od Burzum – Lost Wisdom jako poslední píseň z alba...

Wolforder je bezpochyby dobré album, když by jsme se ohlíželi pouze za muzikální stranou mince, je Wolforder kvalitním počinem letošního roku... Pokud se ohlédneme za tou druhou stranou mince – textovou, můžeme najít rozpory... Pro hodně lidí znamenají texty nedílnou část hudby, ale ten kdo poslouchá hudbu srdcem a ne mozkem, ten pozná, že Darkthule si po právu zaslouží naši pozornost...