Vskutku majestátním a mrazivým vánkem prolnuté přivítání k pomyslnému stolu plnému rozličných kytarových melodií, epických chorálů, folklórem nabitých momentů, svižných temp a v neposlední řadě pravé vikingské atmosféry, nemyslíte? Opravdu jsem byl v okouzlení smyslů při čtení těchto řádků a s pocitem nadšení se chystal vypravit do země zaslíbené „Vinlandic Northern Heritage“, debutní čtyřskladbové nahrávce kanadských Fjörd. Omyl mi byl pravdou a já již po první toulce tímto promo albem musel dát chtě-nechtě za pravdu klasikům. „První vyhrání z kapsy vyhání“, „první zdání klame“, či „krásně mu zpívají, když ptáčka chytají“… To jsou staré pravdy, jejichž účelnost a síla mě právem udeřila do obličeje.
„‘Vinlandic Northern Heritage‘ je debutní promo nahrávka obsahující 4 skladby ‚northern vinlandic folk metalu‘. Nahrání a vydání tohoto mCD-r je pouze počátek Fjördského tažení Vinlandskou krajinou, rozšiřování železné víry Wotanovy a rozpoutání duší válečníků. Slyšte volání severních plání!“
Ano, z celého srdce si dovoluji doufat, že deska, která až z Kanady doputovala k mé poštovní schránce, je pouhopouhý počátek čehosi kvalitnějšího. Produkce Fjörd totiž zhola žádných kvalit nedosahuje. Pod epickým folk metalovým opusem si totiž opravdu nepředstavuji velmi monotónní včelí úl, podpořený stejně „kvalitní“ bicí soupravou. Nepředstavuji si pod tím ani chorály a rádoby božským majestátem obdařenou vokální linku, oboje zabalené do roucha naprostého martyria a klišovitosti bez špetky čehokoli, co by se dalo připodobnit slovu „invence“. Fjörd momentálně zdaleka nejsou kapelou, která vás po jisté době úporného poslechu nechala oblažit vyvrcholením v podobě proniknutí do jejího lůna. Nemyslím, že má valný význam rozepisovat se zde o tvorbě samotné – snad každý, kdo si i přes tuto nechvalnou recenzi album pořídí, nutně musí dojít pojmům klišé a kýčovitost. Omluvou jim mohou být snad jen další dvě slova a to debut a promo.
„Vjohrrnt V. Wodansson (perkuse, bicí, vokály) a Orgoth (elektrická, akustická a basová kytara) tvoří hymny čisté skandinávské esence. V tradičních a zapomenutých cestách hledejte kapely ranných devadesátých let jako Storm, Isengard a Bathory. Fjörd se snaží o znovuoživení prastarého plamenu, jež praví: Severský folk metal chválí skrze epické pohanské hymny tradiční Árijské hodnoty cti, hrdosti, odvahy a síly!“
Tak jako u mnoha undergroundových a začínajících kapel, i zde se setkáváme namísto kvalitní hudby pouze s velkými slovy a nabubřelostí. Nevím, jak mám osobně cokoli věřit kapele, která na jednu stranu vzývá staré vikingské bohy, hodnoty a svoji tvorbu označuje za velkolepé epické hymny, přestože na stranu druhou poangličťuje severské runy, svůj MySpace profil zdobí obrázky Hitlerovy armády a hudebně se topí v těžké sebedestruktivní mizérii.
K této recenzi byl použit přeložený text z promo letáku.
