Po dlouhých třech letech čekání jsme se skutečně dočkali. Ten, kdo již nevěřil a vykázal dvojici zplozenců pekla do oněch míst, nechť se stydí. Throne of Katarsis totiž nyní přišli se svou první dlouhohrající deskou pojmenovanou „An Eternal Dark Horizon“.
V roce 2004, tedy rok po započetí spolupráce Grimnisse a Vardalva, kapela vypustila do světa dva demosnímky („Blodslakt“ a „Unholy Holocaustwinds“). Jejich „posláním“ bylo a stále je nejryzejší umění black metalu v pravém jméně norských kapel na počátku let devadesátých. Dávno zapovězeným poselstvím se tedy stalo šíření nesvatých a rouhačských textů z hrdla Grimnisseova.

Samotná deska „An Eternal Dark Horizon“ se pyšní pěti skladbami v průměrné délce jedenácti minut! Můžeme tedy počítat s necelou hodinu blasfemického divadla, kterého se účastníme jako pozorní posluchači. Již první skladba „Funeral Moonlight“ představuje kapelu v tom nejčernějším světle. S prvními tóny mi přichází na mysl kultovní Darkthrone a jejich deska „Transilvanian Hunger“. Throne of Katarsis se však prezentují mnohem lepším a vyzrálejším zvukem, do surovosti a agresivity obstojí „An Eternal Dark Horizon“ proti „Transilvanian Hunger“ jako silný a vyrovnaný protivník. Co se však ohavnosti týče, té je na debutu mnoho. Kombinace klasických a "nepříjemných" vokálních linek střídajících se s občasně oslňujícími kytarovými vyhrávkami. Mám na mysli vsuvky zahrané pomocí akustické kytary. Právě toto se vlastně navzájem odpuzuje a proto výsledek vytváří nádherný kontrast. Výbornou práci odvedl Vardalv za svou bicí sestavou. Vskutku okouzlující zážitek. V některých částech desky je bohužel možné narazit na minimálně 100x ohrané melodie, což však nelze nijak zvlášť vytknout, jelikož být na prahu 3 tisíciletí opravdu originální, je opravdu „umění“ v tom pravém slova smyslu. Co bych však vytknout chtěl, je zvláštní napojování rifů, navazujících na sebe. V některých momentech to už vypadá, jako by se skladba uchylovala ke svému konci, avšak nenápadně do ztracena. V tom nastane mírný „sek“ a na něj hned bez jakékoliv pauzy navazují rify další. Je to mírná škoda, protože při vytvoření více skladeb, než jen jedné, by deska působila pestřejším dojmem.

Pánové Grimnisse a Vardalv však viděli tohle řešení jako správné. Jako obrovské plus celého konceptu desky vidím silnou a "zvířecí" atmosféru. Celá tahle pekelná jízda zavede posluchače o několik desítek let nazpět. Na pódia, kde se střídají kapely se sice primitivním zvukem a možná mírně úsměvným image, nicméně vše mělo něco do sebe a dalo tak dnes vzniknout mnohým výborným kapelám brázdící black metalové pomezí.

Jelikož je dílko „An Eternal Dark Horizon“ prvním dlouhohrajícím počinem téhle severské chásky, daly se čekat drobné mouchy, které se dají postupem času zcela vychytat. V Throne of Katarsis vidím velice kvalitní příslib do budoucna. Osobně jsem mírně postrádal kapely podobného zaměření. A proto jen houšť…